V čase Stalinových předválečných čistek byl i on nespravedlivě odsouzen a poslán do tábora nucených prací. Z GULAGU byl vyžádán až po vypuknutí II. světové války, aby pomohl vyvíjet Kaťuše. Koroljov sice útrapy věznění přežil, ale od té doby měl problémy se srdcem.

V roce 1946 byl Koroljov rehabilitován a jmenován hlavním konstruktérem institutu, kde se vyvíjely a vyráběly sovětské balistické a kosmické rakety. Koroljov je mimo jiné konstruktérem první mezikontinentální rakety R-7. Pod jeho vedením byla vypuštěna první umělá družice Země (4. října 1957), uskutečnil se první let člověka do vesmíru (12. dubna 1961) a plánoval se let člověka na Měsíc.

Koroljov zemřel v Moskvě 2 dny po svých 59. narozeninách na pooperační komplikace (14. ledna 1966). Ale teprve po jeho smrti se svět dozvěděl jeho jméno a poprvé jsme mohli vidět jeho portrét. Do té doby jej všichni znali jen pod jménem „Hlavní konstruktér“.

Jeho nečekaná smrt znamenala velkou ztátu a komplikace pro sovětskou kosmonautiku, protože ho nikdo nedokázal plnohodnotně nahradit.

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí