Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  V naší Galaxii je 100 miliard obyvatelných planet!

V naší Galaxii je 100 miliard obyvatelných planet!

V Mléčné dráze může existovat až 100 miliard obyvatelných planet
Autor: NASA/JPL-Caltech/S. Stolovy (Spitzer Science Center/Caltech)

Astronomové z University of Auckland prohlásili, že v naší Galaxii ve skutečnosti může existovat kolem 100 miliard obyvatelných planet podobných Zemi. Podstatně více, než předpokládaly dřívější odhady, kdy vědci očekávali asi 17 miliard obyvatelných planet. Protože ve vesmíru existuje přibližně 500 miliard galaxií, znamená to, že v celém pozorovatelném vesmíru může existovat odhadem 50 000 000 000 000 000 000 000 (tj. 5×1022) obyvatelných planet.

K dřívějšímu odhadu 17 miliard obyvatelných planet v Mléčné dráze dospěli v lednu letošního roku pracovníci Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, kteří analyzovali data z observatoře Kepler. Tato observatoř v podstatě provádí měření poklesu jasnosti hvězd v okamžiku, kdy před nimi prochází planeta (tzv. tranzity) – ve většině případů se jedná o velké planety. Na základě opakujících se měření můžeme určit oběžnou periodu planety, z které je možné obvykle odvodit její vzdálenost od mateřské hvězdy, a odhadnout povrchovou teplotu.

Podle Phila Yocka z University of Auckland pozorovací technika využívaná družicí Kepler je schopná především objevit „planety velikosti Země, které obíhají příliš blízko mateřské hvězdy“, a které jsou proto „obecně teplejší než Země“ (a z tohoto důvodu neobyvatelné).

Technika využívaná na University of Auckland, tzv. gravitační mikročočka, naopak vede k objevu dost velkého počtu Zemi podobných planet, které obíhají v dvojnásobné vzdálenosti Země od Slunce. Výsledkem je soupis planet, které jsou obvykle chladnější než Země. Na základě interpolace mezi oběma soubory astronomové doufají, že mohou mnohem přesněji odhadnout počet obyvatelných planet podobné velikosti jako Země. „Předpokládáme, že počet takovýchto planet je řádově 100 miliard,“ říká Phil Yock.

Jak funguje gravitační čočka Autor: wikipedia
Jak funguje gravitační čočka
Autor: wikipedia
Gravitační mikročočka je efekt předpověděný Albertem Einsteinem v roce 1936. V zásadě se jedná o to, že světlo vyzařované hvězdou je zakřiveno a zesíleno gravitací hmotného tělesa, což nakonec umožňuje astronomům zjistit, o jak velká tělesa se jedná. Gravitační mikročočky byly použity v nedávné době k detekci planet o velikosti Neptunu či Jupitera a nyní Phil Yock se svými spolupracovníky z University of Auckland hodlají použít tuto metodu k objevování planet velikosti Země. Astronomové předpokládají použití této techniky gravitačních mikročoček při pozorování pomocí několika velkých dalekohledů, které se nacházejí v Chile, jižní Africe, Austrálii, na Novém Zélandu, Havaji a v Texasu – a to k potvrzení jejich odhadu 100 miliard obyvatelných planet velikosti Země v Mléčné dráze.

Jestli Mléčná dráha obsahuje 100 miliard obyvatelných planet velikosti Země a pokud existuje v celém vesmíru přibližně 500 miliard galaxií, potom je mimořádně velká šance, že kromě Země existují i další planety obdařené životem. Jestli se nám podaří objevit tyto planety, případně jestli pro nás budou vhodné k osídlení, to zůstává velkou neznámou. Nejbližší pravděpodobně obyvatelnou planetou je Tau Ceti e, která je od nás vzdálena 11,9 světelného roku a nachází se v souhvězdí Velryby. Přesto je pro nás zatím velmi daleko. Doposud nejrychleji se pohybovala kosmická sonda Helios určená k výzkumu Slunce, a to rychlostí 70 km/s (tj. 0,000234 rychlosti světla). Ke hvězdě Tau Ceti by sonda Helios letěla 51 000 roků.

Kosmická sonda Helios se pohybovala tak rychle proto, že se přiblížila do blízkosti Slunce. Jednou z kosmických sond, které opustily Sluneční soustavu, byl Voyager 2. Tato sonda by k planetě Tau Ceti e putovala celých 200 000 roků. I k dosažení blízkých hvězd v rozumném čase 50 až 100 let budeme potřebovat pohonné systémy schopné dosáhnout alespoň 10 % rychlosti světla (které se šíří rychlostí 299 792, 458 km/s). O takových pohonech se již delší dobu uvažuje, avšak ještě dlouho nebudou dostupné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] physics-astronomy.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Obyvatelné exoplanety, Gravitační čočka, Naše Galaxie


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »