Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Co na Měsíci zmrzačilo čínský rover?
Vít Straka Vytisknout článek

Co na Měsíci zmrzačilo čínský rover?

Rover Jutu na Měsíci, jak jej 21. prosince minulého roku vyfotila jeho mateřská sonda Autor: Čínská Akademie věd
Rover Jutu na Měsíci, jak jej 21. prosince minulého roku vyfotila jeho mateřská sonda
Autor: Čínská Akademie věd
Čas pádí neúprosně kupředu, a zatímco oči fanoušků meziplanetární kosmonautiky se teď upírají hlavně k evropské sondě Rosetta a jejím posledním asi čtyřem tisícům zbývajícím kilometrům k cílové kometě, na povrchu Měsíce stále žije a pracuje čínský rover Jutu, či známěji Nefritový králík (byť se už skoro půl roku nehnul z místa). Čínská média v těchto dnech přišla s novinkami o příčině poškození vozítka.

Rover Jutu sjel na povrch Měsíce 14. prosince 2013, jen pár hodin poté, co jeho mateřská sonda Čchang’e 3 přistála v oblasti tzv. Duhové zátoky, na severním okraji Moře dešťů. Čína si díky této misi vydobyla zase o něco vyšší post mezi kosmickými velmocemi, protože po 37 letech uskutečnila řízené přistání vesmírného plavidla na Měsíci (předchozí přistání patřilo ještě Sovětskému svazu). Stočtyřicetikilogramový rover měl na Měsíci fungovat asi čtvrt roku, zkoumat geologickou strukturu Měsíce a složení povrchu a hledat přirozené zdroje surovin.

Terén na dně Duhové zátoky, kde Jutu přistál Autor: Čínská Akademie věd
Terén na dně Duhové zátoky, kde Jutu přistál
Autor: Čínská Akademie věd
Jenže netrvalo dlouho a ke konci ledna byl rover doslova zmrzačen, službu totiž nenávratně vypověděla řídící jednotka, která má na starost mechanické pohyby Jutu a to nejen jízdu. V době selhání byl rover asi 100 metrů daleko od mateřské výsadkové platformy. Zatímco o důsledcích poruchy a z toho plynoucí nepohyblivosti robota toho bylo napsáno již dost (například v našem článku z března 2014), příčiny selhání řídící jednotky byly dlouho mlčením obestřenou záhadou, čínští technici je pouze stroze přičetli „komplikovaným podmínkám na povrchu Měsíce.“ Nyní k této otázce promluvili v čínských státních médiích tvůrci roveru.

Z jejich vyjádření vlastně vyplývá, že přestože byl Jutu před startem testován vědci z Pekingu, Šanghaje a dokonce i v poušti v severozápadní Číně, reálné podmínky přistávací planiny technici prostě podcenili.

Z poznatků zahraničních vědeckých týmů, které Číňané před startem mise Čchang’e 3 zkoumali, statisticky plyne, že v místě přistání by se mohl Jutu na každých asi sto čtverečních metrech setkat se čtyřmi kameny vyššími než 20 centimetrů. Skutečná podoba Duhové zátoky je však údajně mnohem agresivnější a skutečný počet a velikost zákeřných balvanů zdaleka toto očekávání předčily.

„Vypadá to tam skoro jako na štěrkovém poli,“ řekla Zhang Yuhua, jeden z tvůrců systémů pro misi Čchang’e 3, v rozhovoru pro čínskou státní mediální agenturu Xinhua.

No a co se tedy Jutu stalo? Údajně může příčina jeho poškození vězet prostě jen v tom, že během jízdy do těchto zákeřných balvanů narážel.

Signál roveru Jutu na radioamatérském záznamu z Anglie z 19. července Autor: Twitter@uhf_satcom
Signál roveru Jutu na radioamatérském záznamu z Anglie z 19. července
Autor: Twitter@uhf_satcom
Vozítku určitě také nepřidávají lunární noci, které trvají 14 pozemských dní, solárními bateriemi napájený rover během nich musí hibernovat a spokojit se s přísunem tepla z radioizotopového zdroje, zatímco kolem něj padá rtuť teploměru na – 180 °C. Každá taková noc systémy Jutu dále oslabuje. Přitom rozdíl teploty oproti lunárnímu dnu je asi 300 °C, tudíž komponenty Jutu se často kvůli kolísajícím teplotám roztahují a zase smršťují.

V každém případě je Jutu mnohem silnější, než jeho tvůrci čekali. Na lunárním povrchu pracuje už osm měsíců (skoro třikrát tolik oproti původnímu plánu), přežil sedm drsných místních nocí (brzy mu začne osmá) a na Zemi odeslal už velkou spoustu informací. Čína s ním počítá i nadále.

Signál Jutu také rádi pravidelně zachycují radioamatéři, naposledy se to povedlo jednomu z Anglie 19. července.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »