Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sputnik 1 – padesáté výročí startu

Sputnik 1 – padesáté výročí startu

Sputnik 1
Sputnik 1
První umělá družice Země – Sputnik – byla na oběžnou dráhu vypuštěna 4. 10. 1957, tedy před 50 lety. Její start se uskutečnil v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku. Byla využita pro získání prvních vědeckých výsledků. Ze zkreslení signálu, přijímaného pozemními stanicemi, se určovaly vlastnosti ionosféry a ze změny dráhy hustota atmosféry.

Startem družice Sputnik byla zahájena éra výzkumu a využívání kosmického prostoru. Začala éra aktivní kosmonautiky. Následovaly stovky dalších družic, určených k nejrůznějším účelům, kosmické sondy k výzkumu blízkých i vzdálených těles Sluneční soustavy (některé dokonce opustí náš planetární systém), pilotované kosmické lodě s člověkem na palubě, přistání člověka na Měsíci…

Družici Sputnik tvořila hermetická schránka kulového tvaru. Byla vyrobena z hliníkové slitiny a tvořily ji dvě polokoule. Okraj každé polokoule byl zakončen stykovým prstencem; hermetizace bylo dosaženo vložením vakuové těsnicí gumy do kruhového vybrání jednoho z prstenců.

Uvnitř družice byla umístěna následující aparatura: blok chemických zdrojů elektrické energie, vysílací aparatura, ventilátor a difuzor systému tepelné regulace, přepínací zařízení, čidla teploty a tlaku, kabelová síť. Vysílací aparaturu tvořily dva elektronkové vysílače, vysílající telegrafní signály o délce od 0,2 do 0,6 s. Jeden vysílač pracoval v době přestávky druhého.

Anténní systém tvořily čtyři pruty; dva měly délku 2,4 m, další dva délku 2,9 m. Správné nastavení úhlu antén po oddělení od posledního stupně rakety zajistil pružinový mechanismus.

Po vypuštění sovětského Sputniku 1 byla urychleně adaptována americká raketa Jupiter C, užívaná von Braunovým týmem pro zkoušky hlavic balistických raket. První stupeň představovala upravená taktická raketa Redstone na kapalný kyslík a asymetrický dimetylhydrazin. Druhý až čtvrtý stupeň tvořily svazky malých raketových motorů Recruit na tuhou pohonnou látku (druhý stupeň svazek jedenácti raket, třetí stupeň svazek tří raket a čtvrtý stupeň jediný motor pevně spojený s družicí). Maximální užitečné zatížení bylo 15 kg. Raketa byla použita celkem 6krát, avšak jen polovina startů byla úspěšná. Raketa o průměru 1,78 m měla délku 21,2 m a hmotnost 29 060 kg.

Na palubě první americké družice Explorer 1, jejíž start se uskutečnil 31. 1. 1958, se nacházelo 4,82 kg vědeckých přístrojů: vysílač, detektor kosmického záření, detektor mikrometeoritů, teploměr a baterie. Data mohla být předávána na Zemi jen po dobu několika minut při přeletu nad kontrolní stanicí (družice ještě neměla záznamové zařízení). Přístroje registrovaly nárazy mikrometeoritů a byla měřena teplota okolního prostředí. Podařilo se objevit vnitřní radiační pásy kolem Země, později nazvané podle konstruktéra detekčních přístrojů – van Allenovy radiační pásy.

Další družice na sebe nenechaly dlouho čekat. Druhá družice Sputnik 2 nesla na své palubě psa a navíc měřila krátkovlnné záření Slunce. Třetí družice – Sputnik 3 – prováděla komplexní geofyzikální výzkum.

Družice Sputnik 2 byla vypuštěna 3. 11. 1957 s prvním živým tvorem na palubě – psem Lajkou. Hmotnost družice byla 508,3 kg. Na palubě byly zásoby potravin, systém regenerace vzduchu a systém tepelné regulace. S návratem na Zemi se nepočítalo.

Družice Sputnik 3 byla vypuštěna 15. 5. 1958. Družice o hmotnosti 1 327 kg byla vybavena přístroji k výzkumu horních vrstev zemské atmosféry. Na vědecké přístroje a zdroje energie připadlo 968 kg. Družice o průměru 1,73 m měla délku 3,57 m.

Základním dopravním prostředkem sovětské kosmonautiky se stala nosná raketa odvozená z mezikontinentální rakety R-7A, označovaná v kódu NATO SS-6 Sapwood. Její první stupeň je tvořen čtyřmi odhazovatelnými kuželovými bloky, rozmístěnými kolem středového druhého stupně. Na každém bloku byl jeden čtyřkomorový motor RD-107, který používal jako pohonné látky kapalný kyslík a kerosin. Druhý stupeň byl vybaven čtyřkomorovým motorem RD-108, doplněným o čtyři výkyvné řídící motory. Raketa SS-6 byla poprvé vypuštěna 3. 8. 1956. V letech 1957 a 1958 byla použita pro vypuštění prvních sovětských umělých družic v původní dvoustupňové verzi (tzv. modifikace Sputnik).

Raketa měla startovní hmotnost 267 tun, délku 29,17 m a nosnost na nízkou oběžnou dráhu 1500 kg. Stala se základem pro další varianty raket Vostok, Molnija a doposud používanou raketu Sojuz pro vynášení pilotovaných kosmických lodí.

Jaká bude situace v oblasti kosmonautiky a raketové techniky za dalších 50 let?


Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »