Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.02 - Velký Magellanův oblak

ČAM 2009.02 - Velký Magellanův oblak

ČAM za únor 2009. Autor: Dalibor Hanžl.
ČAM za únor 2009.
Autor: Dalibor Hanžl.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2009 obdržel snímek Velkého Magellanova oblaku pořízený Daliborem Hanžlem.

Je prosincový večer roku 1519. Admirál Fernão de Magalhães vyšel na záďovou nástavbu karavely Trinidad. Další čtyři lodě se kolébají opodál. Dva měsíce pršelo a obloha byla pokryta těžkými oblaky, které znemožňovaly přesnou navigaci. Před dvěma dny zahlédli námořníci daleko na pravoboku obrysy pevniny. Šeří se a admirál si chystá měřičské pomůcky a tabulky. Obloha se po dlouhé době vyjasnila a Magalhães chce konečně zjistit přesnou polohu výpravy. Zaměří první hvězdu a chystá se údaj nadiktovat zapisovateli. Vtom ho zaujme cosi podivného na obloze. Zdá se mu, jako by se z Mléčné dráhy utrhly dva oblaky a září nepřehlédnutelně nad ráhny lodě. Myšlenky se rychle honí hlavou. Že by to byly ony "tři kanopy, dvě jasné a jedna slabá …", o kterých četl před vyplutím v jakémsi spisku o výpravě Ameriga Vespucciho? ….

Je možné, že nějak podobně proběhlo první setkání portugalského mořeplavce Fernão de Magalhãese s fascinujícími objekty jižní oblohy, dnes po něm nazvané. Nebyl však první, kdo je viděl. Pomineme-li obyvatele jižní polokoule, kterým se noc co noc tyto pouhým okem nepřehlédnutelné "mlhoviny" objevují nad hlavami, tak první nám známá zmínka pochází od arabského astronoma Al Sufiho. Ten je v roce 964 popsal ve svém díle "Kniha stálých hvězd". Jménem samotného admirála byly pokřtěny teprve později jeho písařem a astronomem Antonio Pigafettou. To se však již Magellan, jak zní španělská verze jeho jména, nedozvěděl. Zahynul poblíž Filipín a z celé velkolepé výpravy dvou set padesáti mužů a pěti lodí se domů vrátila po obeplutí zeměkoule jen jedna jediná plachetnice se sedmnácti námořníky. Přinesla však velkolepou zvěst o kulatosti Země.

Co však ve skutečnosti jsou tyto mlhavé objekty, kterým Arabové říkali "Bílý býk", Polynésané "Horní a dolní Mahu" a my "Oblaky Magellanovy"? Jedná se o nepravidelné galaxie, u té větší některé teorie předpokládají náznak nevýrazné spirály s příčkou, obíhající tu naši Galaxii domovskou. Ta se k nim však chová velmi nehezky. Deformuje jejich tvar a před pěti sty milióny let z nich dokonce svou gravitací vytáhla mohutný vodíkový oblak a proud táhnoucí se dnes přes půl jižní oblohy.

Do soutěže Česká astrofotografie měsíce v únoru 2009 poslal snímek toho většího z obou oblaků, Velkého Magellanova Mračna, astrofotograf Dalibor Hanžl. Svým fotoaparátem tak zachytil světlo, které opustilo své mateřské hvězdy a mlhoviny před 180 000 lety. I když je snímek pořízen objektivem nevelkých rozměrů, nalezneme v něm mnoho zajímavých objektů. Asi nejznámější je mlhovina Tarantule, komplex ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 tisíc Sluncí. Pokud bychom ji umístili na místo známé mlhoviny M 42, pokryla by celé souhvězdí Oriona. Jedná se patrně o největší objekt tohoto typu v celé Místní galaktické soustavě. Tarantule v sobě navíc ukrývá velmi hustou hvězdokupu o průměru 150 světelných roků s velmi zářivými a hmotnými hvězdami, které jednou skončí svůj život jako supernovy. Jednu z nich jsme již mohli v roce 1987 pozorovat jako výbuch supernovy 1987A, která byla po dobu několika měsíců viditelná i bez dalekohledu.

Daliborovi Hanžlovi tak můžeme s radostí poděkovat za krásný pohled na oblohu, která se nám, obyvatelům severní polokoule, tvrdošíjně schovává pod obzorem.

Autor snímku

Dalibor Hanžl, 41 let
www stránky autora: http://astro.sci.muni.cz/

Technické údaje a postup:

Optický přístroj: Canon EOS 20Da + Sonnar 3.5/135 mm
Montáž: GS s pohonem
Místo: San Pedro de Atacama, Chile
Datum a čas: 24. 11. 2008, začátek expozic 3h 37m UT
Postup zpracování: Pořízeno sedmnáct 5-min expozic, základní zpracování a sečtení v programu IRIS, finální úprava a ořez ve Photoshopu.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



33. vesmírný týden 2017

33. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 14. 8. do 20. 8. 2017. Měsíc bude v poslední čtvrti. Dojde k zákrytu Hyád a ve dne také Aldebaranu. Jupiter mizí večer na jihozápadě. Saturn je za soumraku nad jihozápadem. V druhé polovině noci uvidíme Neptun a Uran. Ráno se ukazuje Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká. Očekáváme start Falconu 9 s Dragonem k ISS, Atlasu V s komunikační družicí TDRS-M a Proton-M by měl vynést komunikační družici Blagovest.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Střecha Slovenska

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2017 obdržel snímek „Střecha Slovenska“, jehož autorem je Václav Hýža. Pilíř noci, rozlité mléko bohyně Héry, bývalá cesta slunce, která je dnes v popelu. Také nebeská řeka Inků, most čínských milenců, ale i věčný svit duší, které opustily svět.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Přiblížení hvězdy k Měsíci

Další informace »