Rozhovor: 100 objevů Michala Švandy

Jak se zrodil nápad na tento seriál?

Má to dlouhou historii. To, že chybí popularizace „našich“ výsledků, jsem si uvědomoval už dlouho, často i bolestně vždy, když jsem si ve sdělovacích prostředcích přečetl ono „američtí vědci objevili, že...“. Přitom ona to často byla naprostá prkotina, což ovšem novinář nemá šanci poznat. Pro veřejnost to bohužel vypadá, že česká věda neexistuje a kdo nepracuje pro NASA, ESA a prestižní světové univerzity, ten jakoby nebádal. I pro novináře je často snazší sáhnout do agenturních zahraničních zpráv, než pátrat po českém rybníčku. Přitom i výsledky našich vědců jsou často průlomové a srovnatelné s těmi světovými. Asi chyběl ten správný impuls, který ale vygeneroval ředitel ASU prof. Vladimír Karas, když na jednom z ústavních seminářů rovnou vyzval pracovníky, aby se něco podobného začalo provozovat. Promyslel jsem si to a přihlásil jsem se. Pak jsme poladili formu a krátce poté vyšel první díl.  

Kolik času zabere napsat jeden díl?

S některými tématy jsem hotov brzy, třeba za dvě hodiny, na některých pracuji po večerech i několik dní. Na začátku jsem odhadl, že v průměru strávím s jedním dílem tři hodiny. To mělo zahrnout přečtení článku a zvýraznění jeho zajímavých partií, sepsání draftu a korekturní kolečko s autory původní práce. Toto jsem chtěl dělat každý týden. Časem se ukázalo, že časová náročnost je ve skutečnosti dvojnásobná a týdenní rotace je tak neudržitelná. Takže v průměru jsme na šesti hodinách. Naštěstí tato činnost nemusí být soustavná, takže na tom pracuji hlavně ve vlaku a autobuse, protože každý den dojíždím, a taky po večerech, protože jsem se s prof. Karasem dohodl, že tato práce bude „nad rámec“ mého úvazku vědeckého pracovníka. Když jedu do Prahy na fakultu, strávím ve veřejné dopravě asi tři hodiny denně, do Ondřejova je to něco přes hodinu. Ideální na čtení článků a ve vlaku se dá na notebooku i dobře psát.

Kde získáváte přehled o tom, co kdo vydal?

Napsal jsem si automatické shellové skripty, které mi vysypou seznam nových prací z preprintového serveru arXiv.org. Vybrané práce pak ručně procházím, protože hledání podle jmen není jednoznačné a třeba dotaz na kolegu Šimona vygeneruje mnoho prací, jejichž autoři mají křestní jméno Simon. Automatické skripty fungují docela dobře a ještě před měsícem bych mohl říci, že mi určitě neunikla žádná práce v ArXiv.org, jejímž autorem byl pracovník ASU. Bohužel jsem při poslední aktualizaci seznamu jmen, což musím udělat jednou za čas ručně podle telefonního seznamu, jedno jméno přehlédl a unikla mi velmi pěkná práce, jež bude brzy popularizována. Terezo, ještě jednou se omlouvám!

Rádi si ji přečteme! A co práce, které nejsou na tomto populárním serveru?

Ano, je to s podivem, ale stále se najdou autoři, kteří z nějakých důvodů nechtějí dávat preprinty na arXiv.org. Proto si vedu přehled vydaných prací včetně nějakých jednoduchých statistik. Když třeba vím, že autor je hodně aktivní, a přesto jsem v poslední době na jeho práci nenarazil, musím ručně hledat v ADS nebo Web of Science. Tam se obvykle ukáže, že pisatel skutečně nevyhasl, ale že je mimo dostřel mých skriptů. Občas tedy sahám mimo arXiv.org. 

Jsou nějaká pravidla na práce, které nakonec mohou skončit v seriálu?

Ta pravidla jsou striktní a neuvědomuji si, že bych udělal výjimku. Práce musí projít recenzním řízením, nejlépe v impaktovaném časopise, tedy musí být přinejmenším v tomto časopise přijatá. Práce ve sbornících tedy nemají šanci, nedělám si iluze o tzv. recenzovaných sbornících, sám několik takových prací mám. Dále pak autor z ASU musí být nejhůře třetím autorem v pořadí. To zase vylučuje třeba články konzorciální. Má to logiku: těžko vydávat článek s 1000 autory, kde jsou pracovníci ASU na 30. a 31. místě, za práci ASU. Chtěl bych, aby jasně zaznělo, že to výběru mi opravdu nikdo nemluví. To musím zdůraznit proto, že podhoubím klevet ke mně probublaly jakési polostížnosti některých pracovníků ASU, že mě někdo úkoluje, mám své oblíbence a že jejich práce jsem si zase záměrně nevšiml. Jsem v tomto solitér a za výběr témat přebírám veškerou zodpovědnost a veškeré stížnosti jdou jen a pouze na moji hlavu. Snažím se dělat vše pro to, abych nikoho, a dokonce ani žádnou pracovní skupinu, neupřednostňoval. Občas je to ovšem nesmírně obtížné.

Z kolika článků vybíráte?

U článků, které zůstanou ve výběru po vytřídění nezpůsobilých, čtu abstrakt a posuzuji vhodnost. Kritérií je mnoho a jsou gumová, beru třeba v úvahu i historii seriálu, a zda se tam takové téma již objevilo – pokud ano, tak má nižší prioritu. Obvykle se pro jeden konkrétní díl rozhoduji mezi třemi až čtyřmi články. Je mnoho prací, které si prvotně označím jako vhodné, nakonec na ně ale nikdy nedojde, protože jiné mi poté přijdou vhodnější.

Pomáhají s psaním článku autoři prací, které popularizujete?

Už od počátku mi bylo jasné, že to nebude fungovat, pokud budu od ostatních chtít „příliš mnoho práce“. Proto je postup takový, že já studuji rukopis, já píšu draft a ten teprve odesílám autorům původní práce ke konzultacím. Informace tedy primárně nezískávám přímo od autorů, ale z jejich prací a při korekturách je tak stavím v podstatě před hotovou věc, ke které se mají „jenom“ vyjádřit. Snažím se korekturní kolečko udržet na jedné jediné obrátce. Myslím, že tento systém funguje docela dobře.

To znamená, že autoři původní práce článek kontrolují?

Mám stažený zadek při představě, že bych musel vydat díl, který ti původní autoři neautorizovali a byl to zrovna ten případ, kdy bych nepochopil podstatu článku. Ano, autoři dostávají draft k přečtení a v podstatě jej autorizují. Někteří nemají téměř žádné připomínky, někteří mění formulace v celých pasážích. Stane se, že mi unikne některý aspekt práce, který považuji za technický detail, a autoři poukáží na to, že jde o informaci zásadní. Zpětná vazba tedy funguje velmi dobře a jsem za to rád. Musím podotknout, že mám velmi dobrou zpětnou vazbou i od cizinců, kteří rukopis procházejí nejspíše přes Google Translate.

Upřímně, jsou vůbec rádi, že o tom píšete, nebo je to obtěžuje :-)?

Opět klevetivé podhoubí: zpočátku se ke mně donášely informace, že takové příspěvky jsou blbost, že to nikdo nebude číst a že to do roka vzdám. Jak jsem již naznačil, dnes podhoubím přicházejí stížnosti, že jejich práci jsem nevybral. Takže změna nastala a zdá se, že to obecně autoři snad i chtějí. Ze zpětných vazeb, které jsem obdržel, se mi ani jednou nestalo, že by byla vyloženě negativní. Naopak, reakce jsou veskrze pozitivní a připomínky konstruktivní. Bohužel je pravdou, že někteří autoři jsou z těch zaměstnanějších a pak je trochu znát, že jsem jim vlastně přidělal práci a obral je o nějaký ten drahocenný čas. Takovým mohu jen vzkázat: „Omlouvám se, ale bez vás to opravdu nepůjde!“

Zdaleka nerozumím ani všem pracím ze sluneční fyziky. Velmi často se musím dovzdělávat z jiných zdrojů, prostě přečíst více než jen ten jeden článek. To jsou pak ty díly, které se do šesti hodin práce nemají šanci vejít. Beru to ale pozitivně – moje kvalifikace je docent astronomie a astrofyziky, ne docent rychlostních polí ve sluneční fotosféře. Takže toto je způsob, jak si neustále doplňovat vzdělání a jak si obnovovat přehled. Navíc je to závazek, takže to člověka opravdu donutí.

Máte nějaké reakce od čtenářů?

Veskrze nemám. Popravdě ani nevím, jaká je celková čtenost jednotlivých dílů, pokud se dívám na statistiky na astro.cz, je to obvykle pět set až tisíc čtenářů na jeden díl. Jednu neanonymní reakci ale připomenout mohu. Psal jsem o práci, která „vychválila“ výsledky manuálních měření ondřejovských pozorovatelů oproti automatickému zpracování, v němž odhalila systematické problémy. Zástupce té skupiny příslušející k automatickému zpracování se mě při setkání na rovinu zeptal: „A kdy o nás napíšete i něco hezkého?“ Nakonec jsme si to vysvětlili ve velmi konstruktivní diskusi. Já osobně bych rád ale získal od čtenářů větší zpětnou vazbu. Hlavně ohledně odborné úrovně. Je to obtížný balanc a já nemám jistotu, zda jsou texty dostatečně srozumitelné, nebo naopak zda nejsou pro drtivou většinu čtenářů až příliš populární. Můj email je všeobecně dohledatelný a mobilní telefon konec konců taky, účty na sociálních sítích nemám.

Ne, že bychom si to přáli, ale kdy tento seriál skončí?

Zatím nemám v popularizaci výsledků ASU pocit vyhoření, i když se bude častěji a častěji stávat, že začnu některé věci opakovat. Je to přirozené, vědci studují do detailů obvykle velmi podobná témata a publikují v tomto oboru práce. Nelze tedy čekat, že každý další díl bude o něčem, o čem se dosud nepsalo. Každopádně bych chtěl na tomto místě poděkovat všem autorům odborných publikací z ASU, bez nichž by tento seriál nebyl možný. Všem přeji hodně zdaru v další práci, ať je dostatek materiálu, z něhož se dá vybírat. Chtěl bych totiž, aby se z tohoto seriálu stal jakýsi rozcestník, až bude někdo zase argumentovat, že „všechny věci vybádají v Americe a ti naši darmožrouti nedělají vůbec nic“. Pak bude snadné ukázat přesný opak, že dělají hodně, jen se jim na výsluní nedostává tolika prostoru.