Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Okénko k vrcholu Tenerife aneb Most přes neposlušnou sopku

Okénko k vrcholu Tenerife aneb Most přes neposlušnou sopku

Most přes neposlušnou sopku. Autor: Petr Horálek.
Most přes neposlušnou sopku.
Autor: Petr Horálek.
Už je tomu nějaký ten pátek, co jsme slyšeli o poslední opravdu silné sopečné erupci. Takové, aby otřásla prakticky celou Zemí, ovzduší začadila nepříjemným sirnatým popelem, doslova přestavěla k novému obrazu své okolí a sama utrpěla vážnou ztrátu svého vrcholového materiálu a uvolnila místo obří kaldeře a časem i vodě nového jezera. Asi poslední doslova vražednou erupci zažili v roce 1991 Filipínci, kteří s děsem v očích sledovali, jak jim ostrov Luzon ničí vulkanický výkřik sopky Pinatubo. Tento snímek ovšem skrývá tiché napětí, které výrazně uklidňuje pilíř noci v podobě Mléčné dráhy. Neposlušná sopka ne tak daleko na obzoru, v pravé dolní části snímku, prvně vykřikla před asi 150 tisíci lety a svou činností utvořila světem obdivovaný národní park. Už tušíte, nad jakou neposlušnou sopkou je „postaven“ hvězdnatý most?

Leží, tedy vpravdě se spíš tyčí na kanárském ostrově Tenerife s nadmořskou výškou 3718 metrů. Ve skutečnosti je mnohem větší – od podmořského úpatí je takřka dvakrát tak vysoká, a to z ní činí třetí největší vulkán na světě. Patrně ji stvořila náhlá sopečná aktivita ostrova ještě dávno před moderní civilizací, která nejen že vznesla k výšinám tento nejvyšší vrchol Španělska, ale rovněž dala vzniknout překrásnému sopečnému národnímu parku El Teide, jemuž tato hrdá sopka Pico de Teide vévodí. A právě pestrý poerupční terén plný roztodivných skalisek, zaschlých lávových proudů (poslední z nich tekl v roce 1909), smyček, propastí i překrásných kamenných vyhlídek činí národní park El Teide jeden z nejfotogeničtějších svého druhu. Díky umístění daleko od mohutné evropské či severoafrické civilizace je tu malá míra světelného znečištění a vznikají tu úchvatné portréty nočního nebe.

Stín ostrova La Palma. Autor: Petr Horálek.
Stín ostrova La Palma.
Autor: Petr Horálek.
Vraťme se ale ještě k bělavému vrcholu na snímku vpravo pod skalisky tyčícího se Pico de Teide. Nejen že ovlivňuje počasí prakticky na celém ostrově, ale sám cosi produkuje. To bělavé, co se tak vyjímá jako polární čapka na Marsu či beranice na krásné a ďábelské Moskvance, jsou ve skutečnosti rozsáhlá sirná pole. Sopka totiž zdaleka neřekla své a chystá se znovu probudit. Kdy? To se neví jistě, odhady mluví o stovkách či spíše tisícovkách let. Do té doby tam vesele kráčí turisti s hůlkami, či se vezou lanovkou jen kousek pod vrchol, aby si pak na samotnou bránu do nebe vystoupali po kamenité cestě po svých, oslavili tam třeba své narozeniny, či se prostě nadýchali vzduchu na prahu 4 tisíců metrů nad mořem. Ale ten jemný čistý vzduch občas prořízne obláček s nezvyklým puchem podobným tomu, co se line od zkažených vajíček. Síra zkrátka „vyčuduje“ v nepravidelných dávkách pořád a neposlušná sopka jasně dává najevo, že není zdaleka jen objektem pro „outdoorové dobyvatele“. Ovšem než si znovu škytne, vydejte se na její špičku! Zejména před východem Slunce a krátce po něm vrhá do vzduchu a dalekého horizontu jasný pyramidovitý stín, jaký jen tak někde neuvidíte. Je to rozhodně jeden z životních zážitků! A právě tady bylo vysvětleno, jak k jevu dochází…

Pokud zůstanete dole, s plným respektem si jen projdete národní park El Teide, ani to vás zdaleka nezklame. Park je doslova nabitý okuskvostnými monumenty, které vulkanická aktivita tohoto kanárského obra stvořila. Patrně nejznámějším je právě „zubovitý“ útvar na levé části snímku, který poněkud sobecky zakrývá centrální část Mléčné dráhy. Ale neodsuzujme ho za to, svou počestnou lokaci na snímku si bohatě zasloužil. Jde o slavný skalnatý útvar s názvem „Roque Cinchado“ (volně přeloženo „připoutaný balvan“), který je veřejnosti mnohem známý z boku. Jeho roztodivný zkroucený tvar, enormně se zužující u základny, lidi nutí nevěřícně kroutit hlavou nad jeho stabilitou. A přesto tam stojí. Už desetitisíce let.

A teď k tomu mostu, pilíři noci. Hvězdnaté nebe, jaké známe odsud, se mu nevyrovná. Kanárské ostrovy jsou vyhlášeny pro svou tmavou oblohu a čistý vzduch, který s sebou nese jak suché proudění od Afriky, tak především nadmořská výška vrcholů nejznámnějších ostrovů. Ne nadarmo se tak na Tenerife i La Palma, druhém známém kanárském ostrově, rozkládá síť observatoří, v nichž se „tvrdé“ astronomii věnují vědci z celého světa včetně České republiky. Díky poloze nedaleko od rovníku se tu pokryje velká část oblohy přínosným pozorováním. Hvězdáři navíc mohou být často ohromeni zodiakálním světlem či zelenavým světélkováním zemského ovzduší, známým jako airglow. Ostatně proto je i na tomto snímku obloha pod Mléčnou dráhou zabarvena do zelena.

Takže jsme se dozvěděli, co snímek v úvodu zabírá. A jaký je vlastně příběh této fotografie. Dlouhý. Začal úplně náhodným postavením fotoaparátu mezi dvěma skalisky pro utvoření časosběrného videa. Jenomže byla to jen jediná noc, ze středy na čtvrtek 2./3. října 2013; navíc přišla ošidná zima doprovázená nepříjemnou vlhkostí a baterie foťáku měla na mále, aby zaznamenal alespoň nějaké snímky. Spolu s kalibračními obrázky a mírným smutkem vše dorazilo do počítače o týden později, kde se asi po 60 hodinách čistého času (tedy asi dvou týdnech hledání a aplikování těch nejvhodnějších metod) podařilo docílit tohoto věruhodného výsledku. A stál fakt za to. Struktury temných mlhovin, narůžovělé emisní vodíkové mlhoviny, stříbřitá čistota Mléčné dráhy od Labutě až ke Střelci. To všechno se po technickém boji vydařilo nakonec s patřičnou radostí vytáhnout. A výsledek je tedy nejen hlubokou vzpomínku na krásnou noc v přírodním parku, ale dostatečnou satisfakcí za všechnu tu nejistou práci před tím. Ovšem někdy stačí jen žasnout, netřeba se dál motivovat k nějakým komplikovaným fotografickým misím. Zkrátka žasnout a přát si znovu vidět, jak se táhne stříbřitý most hvězdnaté Mléčné dráhy přes neposlušnou sopku v dáli…

Zpracování snímku v úvodu: Ze stativu za mírného větru nasnímáno 52x25s expozic na Canon 6D s objektivem Sigma 15 mm, f4,5. Použito ISO 10 000. Dále nasnímáno 165 darkframů. V programu Deep Sky Stacker odečteny darkframy, složeno v Registar metodou Average. Krajina složena zvlášť z 12 snímků o délce expozic 30 s (rovněž odečteny darkframy). Krajina sesazena se snímkem podle hodinového úhlu závěru série expozic oblohy. Pro věrnější vzhled zesílena složka modré barvy (Mléčná dráha) a růžové barvy emisních mlhovin. Na závěr v Adobe Photoshop zesíleny jasové křivky pro větší dynamiku snímku.

Převzato: Hvězdárna v Úpici

Další snímky z parku El Teide
(Foto: Petr Horálek)

Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife. Autor: Petr Horálek.
Krásy národního parku El Teide na Tenerife.
Autor: Petr Horálek.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Sony a7s + Samyang 1300mm f/16, ISO 100, 1/8000 sec.

Další informace »