Sté jubileum českého astronoma Františka Linka

Díky svým vědeckým aktivitám a dobrým společenským kontaktům výrazně přispěl k založení Ústředního astronomického ústav v roce 1951, začleněného do Ústředí výzkumu a technického rozvoje, které sdružovalo malou skupinu vědeckých institucí a později se stalo základem Československé akademie věd.

Jeho přednášky na Karlově universitě upoutaly mnoho studentů. Navrhoval témata pro jejich budoucí vědecké práce, vedl je a dohlížel na jejich dizertační práce.

Roku 1947 založil a stal se prvním šéfredaktorem vědeckého časopisu "Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia" (BAC), které vycházely také v české verzi. BAC se v roce 1992 připojil k evropskému časopisu "Astronomy and Astrophysics".

Díky Františku Linkovi byla na observatoři v Ondřejově v letech 1952-1955 přistavěna nová budova sluneční laboratoře se třetí, východní kopulí. Když byl po sporech s nastupující mladou generací odvolán z funkce ředitele roku 1953, soustředil se na výzkum vysoké atmosféry Země často pomocí velmi nekonvenčních metod včetně fotometrických studií měsíčních zatmění, obzvláště hustoty jejich ztemnění a barvy. Tímto způsobem zdokonalil svou teorii o zatměních Měsíce, kterou vypracoval ve Francii již roku 1933. Upozornil na možnost světélkování měsíčního povrchu způsobené korpuskulárním zářením Slunce. Link byl také jedním z prvních, kdo stanovoval množství atmosférického ozónu a navrhl metodu soumrakových měření umělými družicemi Země.

V roce 1951 pozval František Link, tehdejší ředitel Ústředního astronomického ústavu Československého, mladého univerzitního studenta Zdeňka Ceplechu, aby na observatoři v Ondřejově zahájil postgraduální práci na novém projektu, ve kterém se pomocí meteorů určovaly hustoty a vzduchu ve výškách mezi 130 a 60 km. Linkův projekt zahájil novou éru výzkumu meteorů na Ondřejově, jehož prvotním cílem bylo osvětlit vzájemné působení meteorů a střední atmosféry. Meteory se každou jasnou a bezměsíčnou noc systematicky snímkovaly ze dvou různých stanic. Ondřejov byl po mnoho let základní stanicí; druhá se nacházela na jiných místech přibližně 40 km od Ondřejova (Mezivraty, Vysoký Chlumec a Prčice). Link si brzy uvědomil, že by přímé snímkování meteorů mělo být doplněno spektrálními kamerami o vysokém rozlišení vybavenými objektivními mřížkami. Posléze vznikla celá soustava 30 kamer s velkým zorným polem a ohniskovou vzdáleností 180 mm, pokrývající něco přes polovinu viditelné oblohy, opatřené rotujícím sektorem s 50 otáčkami za sekundu. K pořízení záznamů se používaly skleněné fotografické desky, které byly nejpřesnějšími detektory pro astrografická měření této doby. Tento moderní program snímkování meteorů poskytl za 27 let provozu údaje o 1200 meteorech. Pomocí této základny se zdařil Zdeňku Ceplechovi, Jaroslavu Rajchlovi aj. historický úspěch: stali se prvními astronomy v historii, kteří vědeckými prostředky zaznamenali příbramský bolid a pád meteoritu, jenž se stal prvním meteoritem s přesně definovanou oběžnou drahou.

Link byl přesvědčen, že soustředění výzkumných programů do oblasti astrofyziky, geofyziky a studia atmosféry na observatoři v Ondřejově by mělo přinést nejcennější výsledky. Jeho odhad byl správný a studium vztahů mezi Sluncem a atmosférou Země, stejně jako výzkum průniku meteoroidů zemskou atmosférou, mu získalo mezinárodní uznání a vedlo k mnoha objevům. Dosáhl tohoto díky komplexní struktuře pozorovacích programů, pokrývající současně různé aspekty téhož jevu. Tyto vědecké specializace nadále tvoří podstatnou část pozorovacích a teoretických projektů na ondřejovské hvězdárně.

František Link udržoval během celé své kariéry úzké vztahy s francouzskými astronomy. Pracoval na observatořích v Lyonu a Pic du Midi a prosadil spolupráci s francouzskými odborníky, kteří začali v 60. letech používat k výzkumu atmosféry stratosférických balonů. Využíval také sběrů meteorického prachu z tryskových stíhaček.

Dva roky po sovětské invazi do Československa v roce 1968 emigroval do Paříže, kde aktivně působil na Observatoire de Paris až do své smrti roku 1984.

Přeložila: Kateřina Vaňková Šéfredaktor kongresových novin:  Jiří GrygarOdpovědná redaktorka: Jana Olivová