Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Maximum meteorického roje Eta Aquarid

Maximum meteorického roje Eta Aquarid

Eta Aquaridy v roce 2013.
Autor: Colin Legg.

Ve čtvrtek 5. května kolem 22h SELČ nastane maximum Eta Aquarid. Maximum není nijak ostré, meteory tohoto roje můžeme pozorovat několik dní před maximem i po něm. V okamžiku maxima bude radiant pod obzorem, vychází až v pátek 6. května ráno, pozorování roje je tedy nejlepší mezi 2. a 4. hodinou ranní (SELČ). V tu dobu můžeme spatřit až 8 meteorů za hodinu. Letos budou pro pozorování ideální podmínky, jelikož Měsíc se bude nacházet ve fázi těsně před novem.

Radiant roje 

Radiant meteorického roje Eta-Aquaridy. Autor: NASA.
Radiant meteorického roje Eta-Aquaridy.
Autor: NASA.
Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře. Je škoda, že poloha radiantu v tomto souhvězdí na počátku května není pro Střední Evropu příliš výhodná, radiant stoupá totiž jen nízko nad obzor.

Je známé, že název roje je odvozen od souhvězdí, ze kterého meteory jakoby vylétají. V souhvězdí Vodnáře však leží hned několik radiantů, a proto je třeba názvy rojů odlišit, a to pomocí nejbližších hvězd k radiantu. Radiant η-Aquarid tedy leží velmi blízko hvězdy η Aqr.

Prach z Halleyovy komety

Meteory z tohoto roje pochází z prachové stopy komety 1P/Halley. Je vidět každých 75−76 let. Je nazvaná po Edmondu Halleyovi, který roku 1705 jako první předpověděl její návrat. Naposledy se objevila ve Sluneční soustavě v roce 1986, příště se objeví v roce 2061.

Země prochází její dráhou každoročně v pozdním dubnu a také v říjnu. Prvním rojem jsou tedy Eta Aquaridy a druhým Orionidy s maximem kolem 21. října.

První zmínky o roji

Halleyova kometa při svém návratu v roce 1986. Autor: http://www.observatory.cz
Halleyova kometa při svém návratu v roce 1986.
Autor: http://www.observatory.cz
Oficiálně byly η-Aquaridy objeveny při plavbě po Středozemním moři v roce 1870 plukovníkem G. L. Tupmanem. Důkaz přišel o rok později 29. dubna, kdy Tupman zaznamenal asi 8 meteorů. Pozorování η-Aquarid byla velmi vzácná, zájem o roj zvýšil až objev, který učinil Herschel popisující souvislost komet s meteorickými roji. Bylo zjištěno, že Halleova kometa je nejblíže zemi 4. května, kdy je radiant ve Vodnáři. V té chvíli si Herschel ihned povšiml, že pozorování z let 1870 a 1871 (Tupman) jsou velmi blízko těmto předpovědím.

Zmapování tohoto roje však zůstalo i nadále nedokončené z důvodu nedostatku aktivních pozorovatelů na jižní polokouli. Na severní polokouli byl zase problém s výškou radiantu roje. Teprve v roce 1920 se objevilo na jižní polokouli několik významných pozorovatelů, čímž dramaticky vzrostlo poznání jižních rojů. Jeden z nejplodnějších pozorovatelů byl R. A. McIntosh (Auckland, Nový Zéland), který v roce 1929 vydal jednu z nejvýznamnějších studií o Eta Aquaridách.

První "rádiový" roj

V roce 1947 se η-Aquaridy připojily k řadě prvních rojů, které byly detekovány rádio pozorováním. Rádiová pozorování byla však často ignorována, neboť na začátku května se tato pozorování vyskytovala jen zřídka.Naštěstí se na tento roj zaměřily významné observatoře, nejprve radiová observatoř Springhill Meteor observatory v Kanadě (Otawa) a následně také v Československu (Ondřejov).

Data ze Springhillu pokrývala období od 1. do 10. května a společně s pozorováním A. Hajduka z Astronomického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě odhalila složitou strukturu roje. S využitím průměrné křivky rádiové frekvence roje z období 1958-1967 byla detekována dvě radarová maxima: jedno 4. května a druhé 7. května. Tato čísla reprezentovala všechny rádiové odezvy, ale i dodatečná studie využívající pouze dlouhotrvajících odezvy (trvající déle jak 1 sekundu) odhalila shodné okamžiky radarových maxim, včetně mírného poklesu radarové aktivity mezi těmito daty.

Významná úloha nadšenců

Maximum eta-Aquarid v roce 2015 nad pouští Atacama v Chile. Autor: Yuri Beletsky
Maximum eta-Aquarid v roce 2015 nad pouští Atacama v Chile.
Autor: Yuri Beletsky
Amatérští astronomové významně přispěli svými pozorováními ke studiu tohoto roje, a to převážně v období posledních třiceti let dvacátého století. Na základně informací amatérských organizací v USA, Anglii, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu je znám dramatický rozdíl v relativní aktivitě (skutečný počet pozorovaných meteorů během intervalu) roje mezi severní a jižní polokoulí. Když pozorované hodinové frekvence dosahují 20 meteorů za hodinu pro pozorovatele Spojených Států, Evropy a Japonska, lidé v Austrálii a na Novém Zélandě mohou pozorovat 30 až 40 meteorů za hodinu. Důvod je jednoduchý, radiant roje v souhvězdí Vodnáře vystupuje mnohem výše nad obzor pro pozorovatele na jižní polokouli než pro pozorovatele na polokouli severní. Tato pozorování také ukázala, že po průletu zhruba jedné třetiny Eta Aquarid zůstává viditelná stopa s trváním kolem 1 sekundy. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO.net
[2] Meteor Showes Online
[3] Prach z Halleovy komety

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Meteorický roj, Eta aquarid, Halleyova kometa


47. vesmírný týden 2017

47. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 20. 11. do 26. 11. 2017. Měsíc bude v první čtvrti. Saturn už je večer jen velmi nízko nad jihozápadem. První polovina noci nabízí také planety Neptun a Uran. Nad ránem je vidět nad jihovýchodem Mars, výše stoupá i Jupiter a mizí Venuše. Očekáváme start rakety Falcon 9 s tajnou družicí (mise Zuma).

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M81 LRGB nové spracovanie

Dvojice galaxií ve Velké Medvědici. Jistě si na ně vzpomene každý amatérský astronom, ze kterého se mnohdy později vyklubal i astronom profesionální. Byl to většinou čtvrtý objekt při hledání „mlžných“ objektů na noční obloze malým dalekohledem. Hned po galaxii v Andromedě, planetární mlhovině

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42

Hmlovina v Orióne (nové spracovanie)

Další informace »