Prach z Halleovy komety bude nejvíce padat před víkendem
Název roje je poněkud zvláštní. Běžně jsme zvyklí mluvit o rojích, jejichž jména jsou odvozena z polohy radiantů (míst, odkud meteory daného roje zdánlivě na obloze vylétají). Pokud leží radiant v souhvězdí Lva, jde o Leonidy, z Persea vylétají letní Perseidy a tak dále. Nicméně je pochopitelné, že leží-li v nějakém souhvězdí hned několik radiantů různých rojů, je potřeba je odlišit. Souhvězdí Vodnáře (Aquarius) je právě jedním z nich a v průběhu roku se v něm sejde hned 6 radiantů. Proto bylo rozhodnuto, že jejich názvy budou odvozeny od ještě přesnější polohy, nežli v jakém souhvězdí leží, a to pomocí nejbližších hvězd k danému radiantu. Radiant Eta-Aquarid tedy leží velmi blízko hvězdy η-Aqr (hvězda 4. hvězdné velikosti). Záhodno dodat, že označení hvězd řeckými písmeny zavedl německý astronom Johann Bayer na sklonku 16. a 17. století.
Prach z nejslavnější komety
Češi si pořádnou podívanou úplně dopřát nemohou
Eta-Aquaridy mají pro Čechy tu nevýhodu, že jejich radiant vystupuje jen nízko nad obzor (asi 12°). Proto, ač se někde dočtete o frekvenci roje pohybující se kolem 40 meteorů v hodině, spatříme z našeho území jen malé procento všech padajících meteorů. Pomocí jednoduchého vztahu se dá spočítat, že při této výšce nad obzorem spatříme přibližně 8 meteorů za hodinu. Výška radiantu se však v průběhu noci mění a souhvězdí Vodnáře v květnu nejlépe zastihneme nad jihovýchodním obzorem v ranních hodinách před rozbřeskem. Díky vhodné fázi Měsíce, který zapadá ještě 5. května večer ve fázi úzkého srpku, jsou podmínky ke sledování prachu Halleovy komety letos ideální.
Nashledanou v říjnu
Prachová stopa z komety křižuje zemskou dráhu hned dvakrát. Výsledkem je šance rychlé meteory spatřit ještě jednou, a to každoročně kolem 22. října. Tehdy vrcholí pro středoevropany poněkud vhodněji položený meteorický roj Orionidy. Díky nestabilní struktuře proudu částic především gravitačním vlivem Jupiteru jsme mohli být v minulých letech svědky zvýšené aktivity obou rojů. Letos však Orionidy nejspíše nijak příjemně nepřekvapí, navíc budou rušeny Měsícem po poslední čtvrti poměrně vysoko nad obzorem. Sesterské Eta-Aquaridy jsou na tom tento rok lépe.
A jak vlastně meteory pozorovat?
Meteorické roje jsou i pro laika vděčnou příležitostí pro relaxaci. Není k tomu potřeba žádný dalekohled ani jiné speciální zařízení. Stačí si najít vhodné místo, pokud možno daleko od velkých měst a rušivého městského osvětlení. Ideální je nějaký vysoký kopec, odkud máte rozhled do všech stran. Pak si stačí lehnout do spacáku (i v květnových nocích však noční teploty klesají k bodu mrazu, proto oblečení nepodceňujte; vhodný je i teplý čaj v termosce) a koukat se do nebe. Souhvězdí Vodnáře vychází kolem 2. hodiny ranní na východě. Samotný radiant však ještě o půl hodiny později. Proto nejvýhodnější časové "okénko" se nabízí přibližně od 2:30 do 4 hodin. Po čtvrté hodině začne značně rušit rozbřesk. Koukat se můžete kamkoliv, nejlépe na oblast mezi východním obzorem a nadhlavníkem. Na obloze v té době najdete například planetu Saturn nízko nad jihozápadním obzorem v souhvězdí Panny. Vysoko nad hlavou se už bude klenout Mléčná dráha.
Video: Meteors from Halley's Comet (anglicky)
Zdroj: Science@NASA
Animace: Eta-Aquaridy
Autor: Roen Kelly, astronomy.com
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
