Stejně jako se život člověka dá rozdělit do různých životních období, ukazuje se, že historie vesmíru má svůj vývoj také. Obdobím velkých změn je puberta, kdy se život obrátí takřka vzhůru nohama. Při přepočtu délky života člověka na stáří vesmíru došlo ve stejném období vesmírné “puberty” také k velkým změnám - vzhůru nohama se obrátila frekvence vzniku hvězd.
Astronomové mají rádi ve svých objevech pořádek. Každý objev nového přechodného jevu nebo druhu objektu má své jméno často už při nálezu prvního zástupce. V polovině 20. století se nám znásobil počet objevených galaxií. A byla by škoda použít na jejich dělení jen 3 škatulky, když je vidíme s prstenci, spirálami, příčkami, a v různých tvarech. Stejně jako by byla škoda rozdělit velkou knihovnu jen na beletrii a zbytek. Pojďme se podívat na uměleckou rozmanitost vesmíru v galaxiích.
Dne 23. září 1846 objevil německý astronom Johann Gottfried Galle planetu Neptun. Při svém pátrání využil výpočtů francouzského astronoma a matematika Urbaina Jeana Josepha Le Verriera, oba astronomové mají tedy na objevu Neptunu zásadní podíl. Společně s Gallem je za dalšího spoluobjevitele Neptunu považován jeho žák, Heinrich Louis d'Arrest. Zaměříme se nyní na všechny tři astronomy a povíme si o tom, jaký měli na objevu podíl.
V 17. století nám pomohli Kepler, Galileo a Newton konečně porazit geocentrický model sluneční soustavy, kde v centru je naše Země a kolem ní obíhají všechny planety, a dokonce i Slunce. O 3 století později nám Shapley pomohl porazit další mylnou domněnku velké části astronomů - že nejsme ani v centru Galaxie. Byl to náraz pro naše ega, nicméně jsme tím zjistili, že se vesmír našimi představami o vlastní důležitosti neřídí.
Uvnitř milionů jasných hvězd v největších hvězdokupách, které známe, se skrývají monstra, která jsou hmotná jako všechny hvězdy dohromady v jejich okolí – supermasivní černé díry. Kupa hvězd a obří černá díra spolu koexistují miliardy let v centru galaxie, a pochopení jejich interakce je notoricky náročná záležitost. Přesto existuje jeden graf objasňující tento vztah, který na přelomu tisíciletí překvapil astrofyziky po celém světě.
V září budeme s posádkou kosmické lodi Gemini 11 manévrovat na oběžné dráze. Dále přistaneme s Vikingem 2 na Marsu, sondou SMART 1 narazíme do Měsíce a na oběžnou dráhu se vypravíme s raketoplány při misích STS-79 a STS-115. Na oběžné dráze budeme pracovat také s posákou Sojuzu 22. Na závěr se podíváme na start rakety Jupiter-C a pokusíme se přistát se Surveyorem 2 na Měsíci.
V roce 1995 dostal ředitel operačního centra pro Hubbleův vesmírný dalekohled kontroverzní nápad. Přes očekávání svých kolegů se rozhodl pro druh pozorování, který dosud nikdo neprovedl: namířit velký zrcadlový dalekohled do nejtmavějšího místa na noční obloze. Výsledkem bylo maličké zorné pole prastarého vesmíru obsahující obrovské množství galaxií, způsobující revoluci v kosmologii dosud nevídaných rozměrů. Tento obrázek zároveň ozdobil na nějakou dobu pokoje mnoha astrofyziků.
Rozhlasový pořad Sedmikrásky na nebi pracovníků Hvězdárny a planetária Brno, který můžete jednou měsíčně poslouchat na všech regionálních stanicích Českého rozhlasu a který vyšel také knižně, se nyní promění ve výstavu. Poprvé se představí v pondělí 14. září 2026 v 16 hodin na Masarykově náměstí v Brandýse nad Labem.
V březnu 2009 byl na oběžnou dráhu vyslán dalekohled jménem Kepler, který měl za úkol najít co nejvíce světů v jiných hvězdných soustavách s potenciální možností života – exoplanet, planet mimo sluneční soustavu. Tato oblast astrofyziky byla v počátcích, neboť k datu jsme znali jen asi 350 exoplanet, 1. byla objevena v předchozím desetiletí. Za 9 let svého pozorování Kepler ohromným způsobem rozšířil naše obzory: exoplanet bylo najednou 9x více, a dokonce jsme nalezli Zemi podobné planety s vhodnými podmínkami pro život.
V obecném povědomí dodnes rezonuje informace, že se astronomové v roce 2006 sešli v Praze se záměrem vyloučit Pluto z exkluzivního klubu planet Sluneční soustavy. Program kongresu byl ovšem mnohem obsáhlejší. Mezi diskutovaná témata patřily černé díry, dvojhvězdy, vznik a vývoj hvězd a další témata ze vzdálenějšího vesmíru. Světová média však uváděla jako hlavní výsledek setkání tuto zásadní informaci: na zasedání Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze konaném ve dnech 14. 8.-25. 8. 2006 bylo rozhodnuto, že Pluto již nebude pokládáno za planetu. Tímto dnem byla vytvořena nová kategorie těles, tzv. trpasličí planety. Historicky to však nebylo poprvé, kdy byl počet planet Sluneční soustavy zredukován.
V srpnu se nejprve budeme podrobněji zabývat odběrem vzorků měsíční horniny sondou Luna 24. Vydáme se na oběžnou dráhu Marsu spolu se sondou Viking 2, k Měsíci s Lunar Orbiterem 1 a vyneseme družice pomocí rakety Ariane. Sonda Pioneer 7 nás dopraví do meziplanetárního prostoru, spolu s Explorerem 17 budeme sledovat polární záři a na závěr opět zamíříme k Měsíci s Lunou 11 a na oběžnou dráhu Země s českým Magionem 5.
Otto Seydl (5. května 1884, Merklín – 15. února 1959, Praha) byl český astronom a meteorolog. V letech 1939–1948 působil jako ředitel Státní hvězdárny. Věnoval se výzkumu hvězd a historii astronomie. Po roce 1948 musel nuceně odejít do penze a měl zapovězený přístup na hvězdárny v Klementinu a v Ondřejově. Je po něm pojmenována planetka (35239) Ottoseydl, kterou v roce 1995 objevili astronomové Z. Moravec a M. Tichý.
Edward Charles Pickering (19. července 1846, Boston – 3. února 1919, Cambridge, Massachusetts), byl americký astronom a fyzik. Společně s Carlem Vogelem byl objevitelem prvních spektroskopických dvojhvězd. Proslavil se rozvojem astrofotografie a zapojením žen do astronomické analýzy.
V červencovém výročí kosmonautiky se vypravíme se sondou Juno k Jupiteru. Dále se pokusíme dostat s Explorerem 33 k Měsíci a navštívíme i orbitální stanici Saljut 5 a na závěr přistaneme se sondou Viking 1 na Marsu.
V červnu se podrobněji podíváme na misi Gemini 9A a její manévry na oběžné dráze. Spolu s Vikingem 1 se proletíme nad povrchem Marsu a s misí STS-78 raketoplánu Columbia budeme zkoumat mikrogravitaci. Na závěr navštívíme kosmickou stanici Saljut 5.
Letos 7. června uplynulo dvě stě let od úmrtí Josepha von Fraunhofera (6. března 1787, Straubing – 7. června 1826, Mnichov). Tento německý fyzik, optik a vynálezce byl známý výrobou velmi přesných optických přístrojů a proslavil se objevem temných čar ve slunečním spektru.
Dne 26. 5. 2026 uplynulo dvě stě let od narození významného britského astronoma Richarda Christophera Carringtona (26. 5. 1826, Chelsey – 27. 11. 1875, Churt). Právě on byl tím, kdo prokázal existenci slunečních erupcí a objasnil jejich vliv na dění na Zemi.
V květnu si připomeneme let sondy Surveyor 1 a její přistání na Měsíci. Zmíníme se o výcviku prvních astronautů pro mise Apollo, představíme si málo známou průzkumnou sondu Jantar a spolu s posádkou raketoplánu Endeavour nafoukneme družici Spartan. Na závěr se zaměříme na několik rozličných družic a na jejich použití.
V dubnu se zaměříme na dvě významná astronomická výročí. Prvním z nich je vzplanutí supernovy SN 1006, k němuž došlo před více než tisíciletím, druhou událost pak představuje relativně nedávný rozpad komety 73P/Schwassmann-Wachmann. Musela to být fascinující podívaná vidět hned dvě supernovy v letech 1006 a 1054, jak ukazují staré záznamy. A rozpadlou kometu možná mnozí ještě pamatují, hlavně její výhodný návrat s dalším rozpadáním v roce 2006.
Duben je tradičně vnímán jako měsíc kosmonautiky a proto bude věnován také půlkulatému výročí letu Jurije Alexejeviče Gagarina. Jako úvodní téma si připomeneme sté výročí narození Virgila Grissoma, spolu s ním se vypravíme na dvě kosmické mise po kterých následovala tragická nehoda na lodi Apollo 1. Je velmi pravděpodobné, že nebýt této tragédie, byl by prvním člověkem na Měsíci právě on.
Spolu se sovětskými sondami Luna 10 a Vega 1 navštívíme Měsíc a kometu, také zmíníme další milník cesty sondy New Horizons. Na závěr se podíváme k Venuši spolu se sondou Venus Express a navštívíme kosmickou stanic Mir, kterou rozšíří blok Priroda.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Mars poblíž otevřené hvězdokupy M44 Jesličky v souhvězdí Raka.