Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Astronomické výročí – objev trpasličí planety Ceres

Astronomické výročí – objev trpasličí planety Ceres

Giuseppe Piazzi.
Autor: Costanzo Angelini

Dne 1. 1. 1801  Giuseppe Piazzi objevil planetku Ceres. Již dvě stě let a k tomu jedno čtvrtstoletí uplynulo 1. ledna od objevu trpasličí planety Ceres. Zařazení tohoto tělesa se v průběhu času měnilo. Tuto planetku zařadili astronomové mezi trpasličí planety až po konferenci IAU v roce 2006 v Praze. Nejprve to totiž byla dokonce planeta!

Jejím objevitelem byl astronom, matematik, římskokatolický kněz a řeholník Giuseppe Piazzi (7. 7. 1746,  Ponte  – 22. 7. 1826, Neapol).  Vzhledem k tomu, že letos v červenci nastane také kulaté výročí jeho narození i jeho skonu, předběhněme trochu dobu a povězme si o něm něco už nyní.

Giuseppe Piazzi se narodil roku 1746 do zámožné rodiny. O jeho raných studiích se nedochovaly záznamy, je však jisté, že školy absolvoval. Pravděpodobně získal vzdělání v piaristickém klášteře v Miláně. Je známo, že na konci 60. let 18. století studoval v Římě matematiku. V 70. letech vyučoval matematiku a filosofii, nejprve na Maltě, později na Collegio dei Nobili v Raveně.

Počátkem 80. let 18. století přesídlil do Palerma, kde vyučoval matematiku a roku 1787 se stal profesorem astronomie. Při dvouletém pobytu v Paříži se seznámil s nejznámějšími francouzskými i anglickými astronomy své doby, se kterými navázal spolupráci.

Piazzi nechal v letech 1780 – 1791 vybudovat za podpory neapolského krále Ferdinanda I. (1751 – 1825) na Sicílii v té době nejjižnější evropskou observatoř. Vybudována byla v Pisana  v Palermu. V roce 1789 ji vybavil výkonným teleskopem. Jeho tvůrcem byl britský výrobce Jesse Ramsden (1735 – 1800) a Piazziho vybavil nejmodernějším astronomickým zařízením v tehdejší Evropě.  Giuseppe Piazzi začal při svých pozorováních sestavovat velmi přesný katalog hvězd. Dne 1. 1. 1801 spatřil objekt, u něhož v následujících dnech pozoroval posun.

Svému kolegovi Barnabovi Orianimu (1752 – 1832) o svém pozorování napsal toto:

…Pozoroval jsem 1. ledna poblíž ramena Býka hvězdu osmé velikosti, která se dalšího večera, tedy 2., posunula o 3′ 30″ přibližně k severu a o 4′ přibližně ke znamení Berana … Já bych tu hvězdu označil jako kometu, avšak nevykazuje žádnou mlhovinu a pak její pohyb je tak pomalý a pravidelný, že mi spíše připadá na mysl, že by to mohlo být něco lepšího než nějaká kometa. Je to jen domněnka, a to mi velice brání ji zveřejnit…

Vzhledem k poměrně krátkodobému pozorování tělesa nemohl Piazzi stanovit parametry dráhy. Informace o nově objeveném tělese se donesly i sluchu  Carla Friedricha Gausse (1777-1855), který vytvořil metodu výpočtu dráhy tělesa i na základě nemnoha měření. Dne 7. 12. 1801 byla Ceres, na základě Gaussových výpočtů, astronomem Franzem Xaverem von Zachem (1754-1832) znovuobjevena.

Giuseppe Piazzi ve své observatoři ve věži zámku. Autor: Fratelli Bordiga
Giuseppe Piazzi ve své observatoři ve věži zámku.
Autor: Fratelli Bordiga

Piazzi, jak už bylo řečeno, pracoval na katalogizaci hvězd, jeho katalog byl jedním z nejpřesnějších a v roce 1803 dostal ocenění za nejlepší astronomické dílo toho roku. Byla v něm zakreslena pozice celkem 7646 hvězd.

V roce 1817 na pokyn krále Ferdinanda I. nechal dostavět observatoř v Neapoli a stal se ředitelem observatoří v Neapoli a na Sicílii. V roce 1824 se stal členem královské Akademie věd, tehdejšího Království obojí Sicílie. Také byl králem pověřen reformou vah a měření, jeho zdravotní stav mu však již nedovolil tuto reformu dokončit. Zemřel v osmdesáti  letech, roku 1826.

Tisící objevený asteroid nese na jeho počest jméno (1000) Piazzia, rovněž na Měsíci se nachází kráter Piazzi a zatím neoficiálně na Cereře je oblast pojmenované po tomto astronomovi. 

Portrét astronoma Giuseppa Piazziho v jeho observatoři, nacházející se ve věži Pisana v Palermu. Autor: Francesco La Farina
Portrét astronoma Giuseppa Piazziho v jeho observatoři, nacházející se ve věži Pisana v Palermu.
Autor: Francesco La Farina

Trpasličí planeta (1) Ceres

O planetě, později planetce a nyní trpasličí planetě máme dnes už více informací. Svým rovníkovým průměrem se blíží tisíci kilometrů a je tím pádem i největším tělesem v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.

Do poloviny 19. století byla Ceres pokládána za planetu, posléze, s přibývajícím množstvím nově objevených podobných, byť menších těles, byla zařazena mezi asteroidy. Pojem asteroid zavedl v roce 1802 William Herschel (1738 – 1832), popisoval jím objekty menší zdánlivé velikosti, podobající se i při největším zobrazení hvězdám. Tyto asteroidy ovšem měnily svou pozici mezi hvězdami a byly v té době vnímány jako planety. Poslední změna identity tělesa Cerery nastala v srpnu 2006, kdy byla spolu s Plutem a Eris zařazena do nově vzniklé kategorie trpasličích planet. Dodnes si však drží v katalogu malých těles Sluneční soustavy číslo 1.

Při pozorování Cerery pozemskými dalekohledy či Hubbleovým kosmickým dalekohledem bylo rozlišeno málo detailů, teprve v roce 2015 sonda Dawn podala ucelenější pohled na trpasličí planetu. Otázky vyvolaly světlé plochy na povrchu tělesa. Spektrálním rozborem bylo zjištěno, že se jedná o zamrzlou solanku. Pravděpodobně tyto útvary jsou poměrně mladé a dostávají se na povrch díky vulkanismu Cerery. Jejich trvání také bude poměrně úzce časově omezeno.

Snímek trpasličí planety Ceres se zvýrazněnými barvami pro odlišný terén na jejím povrchu. Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Snímek trpasličí planety Ceres se zvýrazněnými barvami pro odlišný terén na jejím povrchu.
Autor: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Giuseppe Piazzi
[2] Giuseppe Piazzi
[3] Giuseppe Piazzi (1746 - 1826) - Životopis - MacTutor Dějiny matematiky
[4] Ceres (trpasličí planeta) – Wikipedie

Převzato: Hvězdárna Teplice



O autorovi

Štítky: Ceres, Trpasličí planeta Ceres, Giuseppe Piazzi


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »