Astronomická výročí: Pluto (18. 2. 1930 – 24. 8. 2006)

Dne 1. 1. 1801 byla objevena Giuseppem Piazzim (1746-1826) trpasličí planeta (dle současné terminologie) Ceres. Mnoho tehdejších astronomů mělo jasno: jedná se o hledanou planetu mezi Marsem a Jupiterem. Na mapě z roku 1848 vidíme mimo jiné tehdy známé planety, Merkurem počínaje, Uranem konče. Neptun již byl sice objeven dva roky před vydáním této mapy, ale jeho vyobrazení stále chybí.  Navíc se tam nachází čistě hypotetická planeta s oběžnou drahou mezi Sluncem a Merkurem - legendární Vulcan. Za oběžnou drahou Marsu pak spatříme čtveřici kosmických těles, považovaných v tehdejší době za planety.

V roce 1851 již bylo kromě osmi nezpochybnitelných planet započítáno dalších patnáct objektů. Situace začala být poněkud nepřehledná a počítalo se s tím, že těchto těles bude přibývat.  Proto astronomové pro tyto objekty vytvořili označení planetky neboli asteroidy.

Tomu odpovídá mapa z konce předminulého století, která je velmi podobná té současné. Jsou na ní vyobrazeny planety tak, jak je známe dnes, a bývalé planety mají své místo v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. V té době se také astronomové velmi soustředili na hledání planety IX.

V době, kdy Clyde W. Tombaugh roku 1930 objevil Pluto, čítala Sluneční soustava osm známých planet a narůstající množství planetek. Jakmile bylo Pluto uznáno za devátou planetu Sluneční soustavy, započalo i hledání planety X. Až do objevu jeho měsíce Charona se předpokládalo, že je Pluto větší a hmotnější než planeta Merkur. Jako by se tak opakovala paralela s objevem Ceres, avšak na další tělesa na okraji Sluneční soustavy jsme si museli počkat až do začátku nového tisíciletí. Pluto vyvolávalo debatu již dříve – zejména proto, že jde o titěrné těleso (přesněji řečeno dvojtěleso) a jeho dráha je extrémně nakloněna vůči rovině ekliptiky. Po objevu transneptunických těles, jako byla Quaoar, Sedna či Eris, bylo jasné, že se buď rozrostou řady planet, nebo se změní klasifikace Pluta.

Astronomický kongres v Praze pracoval s několika možnostmi řešení situace. První návrh byl pro rozšíření počtu planet. Podmínkou určení planety byla vlastní oběžná dráha kolem hvězdy, v tomto případě Slunce, a dostatečná gravitace k vytvoření kulového tvaru planety. Tento návrh byl specifický pro naši Sluneční soustavu, v případě exoplanet platí odlišná pravidla. Kandidáty na planety se stala již podruhé Ceres, dále pak Plutův měsíc Charon a nově objevená Eris. Ve hře však zůstávalo ještě mnoho dalších možností, celkově vzato jsme mohli získat až dvanáct nových planet.

Závěrečný návrh doplnil požadavky na definici planety o třetí podmínku: těleso musí mít gravitačně vyčištěnou okolní oběžnou dráhu od dalších srovnatelně velkých objektů. Tuto podmínku ovšem Pluto nesplňuje, tudíž bylo zařazeno do nové kategorie. Nyní tedy Sluneční soustavu tvoří 8 planet, 5 trpasličích planet a velké množství různých typů malých těles. Přes počáteční nesouhlas části odborné i laické veřejnosti byl tento model nakonec přijat. 

A od té doby opět započalo hledání planety IX.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] wiki/Definice_planety
[2] cs.wikipedia/Pluto
[3] astro.cz/26-valne-shromazdeni-mezinarodni-astronomicke-unie
[4] wikipedia/Astronomicky_kongres_2006
[5] abicko.avcr.cz/archiv/2006

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice