Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda New Horizons proletí 14. července 2015 kolem trpasličí planety Pluto

Sonda New Horizons proletí 14. července 2015 kolem trpasličí planety Pluto

Snímek Pluta a Charona z 8. července 2015.
Autor: NASA / New Horizons / M. Nunzio.

V úterý 14. července ve 13:49:57 středoevropského letního času proletí sonda New Horizons nejblíže k trpasličí planetě Pluto, a to ve vzdálenosti 12 500 km od jejího povrchu. Po více jak devítileté cestě se tak sondě americké NASA podaří další historický milník ve výzkumu Sluneční soustavy. Sonda bude při svém těsném průletu fotografovat povrch trpasličí planety v takových detailech, že pokud by ve stejné vzdálenosti a se stejnou aparaturou fotografovala naší Zemi, byly by na snímcích patrné i jednotlivé budovy. Na snímky z nejbližšího průletu se můžeme těšit patrně již v noci ze 14. na 15. července,  kdy  data  zaslaná sondou dorazí k Zemi a budou zpracována.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 211 z 12. 7. 2015.

Pluto

Portrét Clyda Tombaugha u teleskopu. Autor: Wikipedie
Portrét Clyda Tombaugha u teleskopu.
Autor: Wikipedie
Objev Pluta byl výsledkem soustavného hledání 9. planety Sluneční soustavy od konce 18. století, které  vyvrcholilo  úspěchem  amerického  astronoma  Clyda Tombaugha  (1906 - 1997)  v  lednu a únoru 1930. Tombaugh Pluto zaznamenal již 21. ledna toho roku, ale nové těleso na snímku poznal až při porovnání se snímky z pozdějších únorových nocí, na nichž zpozoroval jeden objekt, který oproti hvězdnému pozadí výrazně mění polohu. Sám byl svým objevem spíše zklamán, neboť astronomové pátrali po mnohem větším tělese, které by vysvětlovalo gravitační poruchy planety Neptun. Netušil však, že se stal (se 62letým předstihem) objevitelem prvního tělesa tzv. Kuiperova pásu (objeven 1992), který se rozkládá ve Sluneční soustavě za drahou Neptunu až do vzdálenosti 50 astronomických jednotek (tedy 50 vzdáleností Země - Slunce) od Slunce, kde na něj plynule navazuje tzv. Oortův oblak. Pluto se stal 9. planetou a jméno dostal jako ostatní planety po římských bozích převzatých z řecké mytologie. V tomto případě jde o boha podsvětí. V roce 1978 se pak podařilo Jamesi Christymu, dalšímu americkému astronomovi, objevit u Pluta měsíc Charon a v roce 2012 byly na snímcích Hubbleova kosmického dalekohledu objeveny další souputníci Pluta – Kerberos, Styx, Hydra a Nix. Mezitím se podařilo i za drahou Pluta objevit další tělesa podobná Plutu – jako Sedna nebo Quaoar. Pro odlišnou povahu Pluta i těchto nově objevených těles od ostatních planet Sluneční soustavy bylo v srpnu 2006, na pražském zasedání Mezinárodní astronomické unie, rozhodnuto o vytvoření nové skupiny těles – trpasličích planet. Pluto se stal jejich prototypem. Více o objevu a výzkumu Pluta naleznete v článku Jiřího Grygara na https://www.astro.cz/Pluto.

New Horizons

Sonda New Horizons u Pluta v uměleckých představách. Autor: NASA
Sonda New Horizons u Pluta v uměleckých představách.
Autor: NASA
Sonda New Horizons byla vypuštěna 19. ledna 2006, tedy ještě v době, kdy Pluto byl klasifikován jako planeta. Na své  palubě  nese  i  popel  samotného  objevitele  Pluta,  Clyda Tombaugha.  O rok a měsíc později, 28. února 2007, prolétla kolem Jupiteru a využila jej jako gravitační prak k urychlení směrem k Plutu. Po úspěšném manévru byla uvedena do hibernace, ze které ji NASA probudila až 7. prosince 2014. Od poloviny ledna letošního roku byla průběžně naváděna na její závěrečné přibližování k Plutu. První barevné snímky Pluta pořízené sondou přišly na konci června 2015, a to s pomocí kamery LORRI, která začala posílat první série fotografií „zvětšující se“ trpasličí planety s jejím souputníkem Charonem. New Horizons detekovala alespoň základní povrchové útvary a potvrdila, že Pluto má skutečně vázanou rotaci se svým největším měsícem. Mimoto se nám Pluto představil jako další „rudá planeta“, za čímž stojí reakce uhlovodíků v atmosféře Pluta. Více rovněž v článku Františka Martinka.

Cesta mrazivou temnotou

New Horizons musí odolávat v oblasti kolem Pluta velmi náročným podmínkám. Abychom si je dokázali představit, stačí uvést několik informací: Cílová trpasličí planeta se v době průletu sondy nachází ve vzdálenosti 4,8 miliardy kilometrů od Země.  Teploty  se  na  Plutu  pohybují  řádově jen o 50° C nad absolutní nulou, tedy okolo -220° C! Aktuálně se Pluto vzdaluje od Slunce a jeho teplota průběžně klesá. To má mimo jiné i ten důsledek, že v době odsluní (které nastane v srpnu 2113) velmi řídká atmosféra tělesa zamrzne a dopadne na povrch. A protože Pluto je na své protáhlé dráze stále ještě blízko Slunci, sonda jeho atmosféru bude moci zkoumat v její plynné podobě.

Průběh největšího přiblížení sondy

Sonda New Horizons se ocitla v gravitačním poli Pluta 8. července 2015. V tuto chvíli se tedy již nachází v oblasti, kde by se mohla stát oběžnicí trpasličí planety. To ovšem není v plánu mise, neboť na to, aby mohla družice obíhat kolem Pluta, není dostatek paliva a energie. Sonda tedy proletí kolem Pluta rychlostí 13,8 km/s a po největším přiblížení poputuje dál do pole těles tzv. Kuiperova pásu za drahou Pluta.

Časový itinerář průletu sondy New Horizons kolem Pluta a rodiny jeho měsíců. Autor: New Horizons, NASA.
Časový itinerář průletu sondy New Horizons kolem Pluta a rodiny jeho měsíců.
Autor: New Horizons, NASA.
Během průletu  bude New Horizons  přilétat k  Plutu a rodině  jeho  měsíců  ze  směru  od Slunce. K pořízení snímků osvětleného Pluta v největším detailu bude proto mít kamera LORRI na palubě sondy možnost především před nejtěsnějším přiblížením. K nejtěsnějšímu přiblížení dojde 14. července ve 13h 49m 57s letního středoevropského času ve vzdálenosti 12 500 km od trpasličí planety. Plutův měsíc Charon bude nejblíže jen o pár minut později, ve 14h 3m 50s, ve vzdálenosti 28 858 km. Poté sonda poputuje do stínu Pluta, kde bude ve 14h 51m 25s pozorovat zatmění Slunce a mohl by se tak na fotografiích objevit i prstýnek slabé metanové atmosféry rozptylující svit schované mateřské hvězdy. Podobné představení pak poskytne v 16h 17m 40s Plutův měsíc Charon, který dokonce o 3 minuty později zakryje i naší Zemi.

Pochopitelně největší snahou NASA bude pořídit detailní snímky povrchu trpasličí planety, její atmosféry a jejích měsíců. Protože sonda bude v době průletu kolem Pluta ve vzdálenosti asi 4,8 miliardy kilometrů od Země a NASA musí data ještě zpracovat, na první snímky si budeme muset počkat asi 9 hodin. Pracovníci NASA i přidružených společností mise New Horizons se ovšem budou  snažit obrázky zpracovat a publikovat co nejrychleji,  čili  bychom  se  jich  mohli dočkat již v noci ze 14. na 15. července.

Milník ve výzkumu Sluneční soustavy, ale Plutem to nekončí

Video: Rok Pluta - Nové horizonty
(video je v angličtině)

Nejtěsnější průlet New Horizons kolem Pluta je zcela ojedinělý a právem mimořádně sledovaný milník ve výzkumu Sluneční soustavy, avšak v rámci mise New Horizons je to jen jeden z mnoha cílů. Po opuštění Pluta a soustavy jeho měsíců bude New Horizons cestovat dále do tzv. Kuiperova pásu. Právě tělesa v Kuiperově pásu budou dalším centrem zájmu mise v letech 2018 a 2019. Pokud se tedy vše po technické stránce podaří, o New Horizons ještě uslyšíme a opět v souvislosti s dalším významným historickým milníkem ve výzkumu Sluneční soustavy.

Tiskové vstupy na NASA TV

Samotný úřad NASA událost velmi bohatě propaguje a připravuje rovněž mnoho vstupů pro média. Nejbohatší program pro média je připraven už 14. července ve 13:30 středoevropského letního času, kdy bude prostřednictvím NASA TV probíhat program v rámci nejtěsnějšího průletu sondy kolem Pluta. Vzhledem k tomu, že na výsledky si bude třeba počkat ještě několik dalších hodin, bude program pokračovat různými bloky až do středeční noci. Přesný program naleznete na stránkách NASA a k časovým údajům je vždy třeba přičíst +6 hodin pro přepočet na letní středoevropský čas..

Na Pluto potřebujete velký dalekohled

Pluto je velmi slabý objekt, ale není nemožné jej pozorovat dalekohledy. Těleso je ve velice dobrých geometrických podmínkách a promítá se nám do severovýchodní části souhvězdí Střelce, které je v červencových dnech povětšinu noci nad obzorem. Nejvýš nad jižní obzor vystoupá kolem 1 hodiny středoevropského letního času a bude ve výšce pouhých 20°. Jasnost Pluta je 14,1 mag. To znamená, že pokud jej budeme chtít vyhledat přímo vizuálně, je nutno použít skutečně již větší dalekohled (alespoň nad 30 cm v průměru) a rovněž to chce mít tmavé nebe nad jihem. Mnohem lépe pak mohou uspět astrofotografové, kteří k velkým dalekohledům připevní své fotoaparáty.

Tip redakce: Využijte program Stellarium.

Kontakty

Pavel Suchan
tiskový tajemník České astronomické společnosti a Astronomického ústavu  AV ČR
mobil: 737 322 815, e-mail: suchan@astro.cz

Petr Horálek
vedoucí redaktor www.astro.cz
mobil: 736 124 431, e-mail horalek@astro.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Nejnovější snímky Pluta z kamery LORRI
[2] Stránka NASA o misi New Horizons – popis mise
[3] Stránka o misi New Horizons na Astro.cz – nejrůznější odkazy a články k misi
[4] Historie objevu a výzkumu Pluta (článek Jiřího Grygara)
[5] Informace o plánovaných vstupech pro média na NASA TV
[6] NASA TV na Astro.cz – aktuální informace z mise a přímý přenos tiskové konference



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Clyde tombaugh, Pluto, New Horizons (Pluto-Kuiper Express)


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »