Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto – další rudá planeta?

Pluto – další rudá planeta?

Barevný snímek trpasličí planety Pluto pořízený 3. 7. 2015
Autor: NASA/JHUAPL

Pluto vypadá jako druhá „rudá planeta“ ve Sluneční soustavě. Barevné snímky vyslané na Zemi sondou NASA s názvem New Horizons deset dnů před jejím setkáním s trpasličí planetou Pluto ukazují výrazně načervenalou barvu povrchu se skvrnami, což zřetelně připomíná vzhled planety Mars v malém dalekohledu.

Povrch planety Mars je zbarven oxidy železa neboli rzí, zatímco zbarvení Pluta je pravděpodobně způsobeno molekulami uhlovodíků nazvaných tholiny vznikající v případě, kdy kosmické záření a sluneční ultrafialové světlo interaguje s metanem v řídké atmosféře a na jeho povrchu. Ve vzduchu se nacházející tholiny vypadávají z atmosféry a pokrývají povrch Pluta načervenalým slizem.

Specifická část záření, tj. vlnová délka ultrafialového světla označovaná jako Lyman-alfa je nejúčinnější při stimulaci chemických reakcí, které vytvářejí uhlovodíky na Plutu. Nedávná měření přístrojem Alice na palubě sondy New Horizons odhalila difúzní záři světla v oblasti Lyman-alfa v okolí trpasličí planety, přicházející ze všech směrů, ne jen ze Slunce.

Protože jedním z hlavních zdrojů záření v čáře Lyman-alfa kromě Slunce jsou oblasti aktivního vzniku hvězd v mladých galaxiích, kosmetická vrstva na povrchu Pluta může mít každopádně původ v událostech odehrávajících se milióny světelných roků daleko.

Načervenalá barva Pluta byla známa již několik desetiletí, avšak sonda New Horizons nám nyní umožnila porovnat barvu různých míst na povrchu s jejich geologií a zanedlouho i s jejich chemickým složením,“ říká Alan Stern (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado).

Fotomontáž Neptunu a jeho měsíce Triton Autor: NASA
Fotomontáž Neptunu a jeho měsíce Triton
Autor: NASA
Tholiny byly objeveny i na jiných tělesech ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, především na Titanu a Tritonu, největších měsících planet Saturn a Neptun. Byly rovněž uměle vytvořeny v laboratořích, kde byly simulovány procesy v atmosférách těchto těles.

Ze studia fotografií a animací Pluta vyplývá, že největší tmavá skvrna na Plutu je červenější než většina zbývajícího povrchu; astronomové si také lámou hlavu nad řadou čtyř rovnoměrně rozmístěných tmavých skvrn v rovníkové oblasti, každá má průměr zhruba 450 km. Když jsem je poprvé spatřil, moje reakce byla: „To není možné!“ Vypadaly tak úhledně vyrovnané, že jsem se domníval, že se jedná o chybu na snímku. Avšak po shlédnutí krátkého videa rotace Pluta bylo jasné, že to chyba není. Nejpravděpodobnější je, že zatím nízké rozlišení zvýrazňuje jejich vzezření.

Kosmická sonda Voyager 2 vyfotografovala na Tritonu během průletu kolem Neptunu v roce 1989 tzv. kryovulkanismus. Gejzíry dusíku a oblaka plynu a ledových krystalků vysoké přes osm kilometrů byly pozorovány, jak tryskají z aktivních vulkánů a zanechávají tmavé pruhy na povrchu měsíce.

Sezónní ohřev Sluncem je nejpravděpodobnější příčina erupcí na Tritonu; tmavá místa na povrchu Pluta mohou mít podobný původ.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] pluto.jhuapl.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Trpasličí planeta Pluto, New horizons


15. vesmírný týden 2024

15. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 4. do 14. 4. 2024. Měsíc bude v novu a v Americe uvidí úplné zatmění Slunce. Na večerní obloze se loučíme s kometou 12P/Pons-Brooks, která na začátku dubna ještě o magnitudu zjasnila a na večerní obloze ji doplní Jupiter a srpek Měsíce. Aktivita Slunce je nižší. Přistál Sojuz MS-24. SpaceX intenzivně chystá další testovací let SuperHeavy Starship. Delta IV Heavy pro technický problém rampy ještě neletěla. Před 65 lety byla vybrána v USA první sedmička astronautů a před 60 lety začal program Gemini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie M81 a M82

Bodeho hmlovina (iné názvy: Bodeho galaxia, Messier 81, M 81, NGC 3031) je špirálová galaxia vzdialená od Slnka 12 miliónov svetelných rokov v súhvezdí Veľká medvedica. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1774. Cigara (iné názvy: Messier 82, M 82, NGC 3034) je nepravidelná galaxia typu (Ir II) v súhvezdí Veľká medvedica s výraznými stopami výbuchu jadra. Jej zdanlivá jasnosť je 9,2m, absolútna jasnosť -20,2m, celková hmotnosť 10 miliárd hmotností Slnka, priemer 32 000 ly. Vo vodíkovej čiare Hα má vláknitú štruktúru, expandujúcu smerom od centra rýchlosťou asi 1 000 km.s-1 pri vzdialenosti 5 000 ly od jadra. Kinetická energia expandujúcich plynov sa odhaduje na 1048-1059 J. Expanzia sa vysvetľuje výbuchom, ktorý nastal v jadre galaxie pred 1 000 000 rokmi. Niektorí autori vysvetľujú pozorovanú šírku spektrálnych čiar ich zložitým, multipletovým charakterom bez predpokladaného výbuchu. Fotograficky sa dosiaľ nepodarilo rozlíšiť v galaxii jednotlivé hviezdy. Televíznou technikou sa potvrdila prítomnosť hviezd v jej centrálnych oblastiach (horúce B hviezdy) i v okrajových oblastiach (hviezdy spektrálnych typov A, F). Fotografie v infračervenom svetle dokázali, že v centrálnej časti galaxie je niekoľko zhustení B hviezd; celý tento komplex sa nazýva superkopa B hviezd. M82 je zdrojom rádiového a röntgenového žiarenia. Najjasnejší kompaktný zdroj rádiového žiarenia v jadre galaxie má priemer iba 25 svetelných dní. Rádiové pozorovania dokázali, že galaxia je vo veľkom komplexe mrakov neutrálneho vodíka, ktorý je spoločný aj pre galaxiu M81. Vzdialenosť od Zeme 10 miliónov ly. Skúsil som zlúćiť čerstvé dáta z minuloročnými snímkami a k tomu pridat Halpha vrstvu. Dokopy to bolo cez 33 hodin dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Dáta z roku 2023: EQ5Pro, GSO Newton astrograf 150/600, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, myFocuserPRO2, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 138x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 134x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats Dáta z roku 2023: 269x180 sec. Lights gain5, offset115 pri -10°C 14.2. až 10.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »