Pluto – další rudá planeta?

Povrch planety Mars je zbarven oxidy železa neboli rzí, zatímco zbarvení Pluta je pravděpodobně způsobeno molekulami uhlovodíků nazvaných tholiny vznikající v případě, kdy kosmické záření a sluneční ultrafialové světlo interaguje s metanem v řídké atmosféře a na jeho povrchu. Ve vzduchu se nacházející tholiny vypadávají z atmosféry a pokrývají povrch Pluta načervenalým slizem.

Specifická část záření, tj. vlnová délka ultrafialového světla označovaná jako Lyman-alfa je nejúčinnější při stimulaci chemických reakcí, které vytvářejí uhlovodíky na Plutu. Nedávná měření přístrojem Alice na palubě sondy New Horizons odhalila difúzní záři světla v oblasti Lyman-alfa v okolí trpasličí planety, přicházející ze všech směrů, ne jen ze Slunce.

Protože jedním z hlavních zdrojů záření v čáře Lyman-alfa kromě Slunce jsou oblasti aktivního vzniku hvězd v mladých galaxiích, kosmetická vrstva na povrchu Pluta může mít každopádně původ v událostech odehrávajících se milióny světelných roků daleko.

„Načervenalá barva Pluta byla známa již několik desetiletí, avšak sonda New Horizons nám nyní umožnila porovnat barvu různých míst na povrchu s jejich geologií a zanedlouho i s jejich chemickým složením,“ říká Alan Stern (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado).

Tholiny byly objeveny i na jiných tělesech ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, především na Titanu a Tritonu, největších měsících planet Saturn a Neptun. Byly rovněž uměle vytvořeny v laboratořích, kde byly simulovány procesy v atmosférách těchto těles.

Ze studia fotografií a animací Pluta vyplývá, že největší tmavá skvrna na Plutu je červenější než většina zbývajícího povrchu; astronomové si také lámou hlavu nad řadou čtyř rovnoměrně rozmístěných tmavých skvrn v rovníkové oblasti, každá má průměr zhruba 450 km. Když jsem je poprvé spatřil, moje reakce byla: „To není možné!“ Vypadaly tak úhledně vyrovnané, že jsem se domníval, že se jedná o chybu na snímku. Avšak po shlédnutí krátkého videa rotace Pluta bylo jasné, že to chyba není. Nejpravděpodobnější je, že zatím nízké rozlišení zvýrazňuje jejich vzezření.

Kosmická sonda Voyager 2 vyfotografovala na Tritonu během průletu kolem Neptunu v roce 1989 tzv. kryovulkanismus. Gejzíry dusíku a oblaka plynu a ledových krystalků vysoké přes osm kilometrů byly pozorovány, jak tryskají z aktivních vulkánů a zanechávají tmavé pruhy na povrchu měsíce.

Sezónní ohřev Sluncem je nejpravděpodobnější příčina erupcí na Tritonu; tmavá místa na povrchu Pluta mohou mít podobný původ.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] pluto.jhuapl.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí