Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Deset nejméně očekávaných objevů na Plutu

Deset nejméně očekávaných objevů na Plutu

Modrá obloha trpasličí planety Pluto
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Alan Stern, hlavní vedoucí vědeckého týmu sondy New Horizons informoval na stránkách astronomického časopisu Sky & Telescope o deseti nejméně očekávaných objevech, které uskutečnila sonda během průletu soustavou trpasličí planety Pluto v červenci 2015.

1) Prvním neočekávaným „objevem“ je podle astronoma Alana Sterna fakt, že se přístrojům na palubě sondy nepodařilo objevit žádné další měsíce Pluta, kromě doposud pěti známých měsíců objevených především pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, což jsou Charon, Nix, Hydra, Styx a Kerberos. „Stále jsem udiven tím, že sonda s citlivostí 20 až 30krát vyšší než HST neobjevila nic“, říká Alan Stern.

2) Druhou „kosmickou“ zvláštností Pluta, která překvapila a dokonce potěšila Alana Sterna, souvisí s tím, že Pluto má větší průměr než trpasličí planeta Eris, druhý uchazeč o post největšího tělesa v oblasti Kuiperova pásu. Eris byla dlouhou dobu pokládána za favorita v tomto „závodě“, avšak pozorování ze sondy New Horizons prokázala, že průměr Pluta je o 34 kilometry větší než u Eris – bohyně sváru.

3) Jak vzpomíná astronom Alan Stern, už první fotografie, které byly předány na Zemi sondou New Horizons po průletu kolem Pluta, způsobily u členů vědeckého týmu, že jim doslova „spadla čelist“ – natolik neobyčejné a různorodé byly snímky povrchu Pluta a jeho největšího měsíce Charona.

4) Podle slov Alana Sterna, vědecký tým neočekával, že spatří na tak malé, studené, a jak se předpokládalo dříve, „mrtvé“ planetě jako Pluto, plnohodnotná pohoří o výšce tři až čtyři kilometry, které však nejsou složeny z kamene, ale z vodního ledu. Nic podobného nezaregistrovala sonda Voyager na Tritonu, měsíci planety Neptun.

V okolí těchto hor se nacházející „písečné duny“ tvořené zmrzlými uhlovodíky rovněž překvapily vědce. Poskytly jim informace o tom, že atmosféra Pluta byla kdysi mnohem hustější a že se po jeho povrchu proháněly větry přenášející částice z místa na místo.

5) Když sonda proletěla kolem trpasličí planety a začala snímkovat jeho temnou polokouli, čekal na vědce pátý „div“ Pluta – modrá obloha a jasný mlžný opar obklopující siluetu planety, vyvolaný tenkou vrstvou uhlovodíků v atmosféře Pluta.

Sputnik Planum a ledovce na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
Sputnik Planum a ledovce na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
6) Potom, co vědci získali první vědecká data, uvědomili si, že Pluto není ve skutečnosti „Triton na steroidech“ podle vyjádření Alana Sterna, s poměrně jednoduchou geologickou strukturou a složením, ale spíše „druhým Marsem (na steroidech)“. Podle názoru Alana Sterna, ani on, ani jeho kolegové neočekávali, že povrch Pluta bude natolik rozmanitý, obarvený do tak různorodých barevných odstínů a neobyčejný ve svém vzhledu.

7) Sedmým „divem Pluta“, i když s malým znaménkem mínus, se stalo to, že se sondě New Horizons nepodařilo zaznamenat stopy gejzírů a dalších forem nynější geologické aktivity, kterou očekával Alan Stern a doufal, že ji spatří. Avšak na druhou stranu vědce skutečně překvapila planina Sputnik – hladká rovina o šířce tisíce kilometrů, na níž nejsou známky kráterů a která se vytvořila docela nedávno, přibližně před 100 milióny roků.

8) Tato planina je levou polovinou osmého překvapení – obrovské struktury, která obdržela neoficiální označení „srdce Pluta“ a zatím neoficiální pojmenování Region Tombaugh. Překvapením podle vyjádření Alana Sterna nebylo její odhalení, ale to, nakolik toto kosmické srdce sjednotilo a přitáhlo pozornost lidí, kteří se obvykle o planetologii nezajímají.

Charon – největší měsíc Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
Charon – největší měsíc Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
9) Rovněž neočekávaný a zajímavý byl objev toho, že Charon je uspořádán mnohem složitěji, než veškeré měsíce Uranu a Neptunu, a také to, že na jeho povrchu se nacházejí gigantické trhliny hluboké několik kilometrů a dlouhé až stovky kilometrů. Dále byly objeveny obří kamenné „hrady“ s příkopy a další podivné útvary reliéfu.

10) A nakonec, poslední věcí, která značně překvapila skupinu vědců kolem sondy New Horizons, byly řeky dusíkových ledovců, pohybujících se z oblasti planiny Sputnik a zaplňující krátery obklopující její hranice. Proslulá fotografie Alana Sterna se „spadnutou čelistí“, jak přiznal vědec, byla zhotovena právě v tomto okamžiku, kdy poprvé spatřil tyto ledové řeky.

Podle vyjádření Alana Sterna bude tato „desítka“ v nejbližší době rozšířena a doplněna, protože sonda ještě neukončila přenos získaných informací, což potrvá ještě zhruba deset měsíců. Alan Stern očekává, že nové fotografie a pořízená vědecká data poskytnou vědcům ještě mnoho příčin žasnout nad bohatstvím a různorodostí tváře Pluta a jeho měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] novosti-kosmonavtiki.ru
[2] skyandtelescope.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New horizons, Trpasličí planeta Pluto


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »