Druhý ročník Tatra Astro Summitu nadviazal na úspešný štart v minulom roku. V dňoch 5. až 9. októbra odzneli príspevky z oblasti stelárnej astronómie, fyziky Slnka, astrofyziky vysokých energií, ako aj prístrojovej techniky a metód spracovania dát. Prezentácie zahŕňali pozorovania na rôznych vlnových dĺžkach, pokročilé numerické modely a ich kombináciu.
Podzimní obloha představuje jakýsi zajímavý předěl mezi odcházející letní a tou nastupující zimní. Zatímco ještě poměrně dlouho po skončení léta můžeme pozorovat letní souhvězdí, která se noc za nocí postupně sklánějí stále více k západu, na scénu se pomalu „klube“ například slavný Orion, jehož máme všichni spojeného se zimními měsíci. Pro základní orientaci na podzimní obloze si představme mnemotechnickou pomůcku, která tvoří titulek našeho prvního dílu…
Organizátorem 19. Mezinárodní olympiády v astronomii a astrofyzice se v letošním roce stal Vietnam. Desetidenní soutěže konané v Hanoji se účastnilo 64 zemí. Naši mladí astronomové získali v konkurenci 312 soutěžících hned dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Zlato vybojovali Anita Vaceková a Alex Faivre, stříbro přivážejí Viktorie Snášelová a Vojtěch Černý a bronzovou medaili získala Marie Hrubá. Je to jeden z nejlepších výsledků českého týmu v historii soutěže!
Závěrečný díl seriálu o letní obloze se bude věnovat velmi zajímavé planetární mlhovině. Říkáme jí „Kočičí oko“ a nachází se v souhvězdí Draka. Přestože Drak není vysloveně letním souhvězdím, nejlepší podmínky pro jeho pozorování nastávají právě v létě. V 19. století se Kočičí oko stalo předmětem zájmu anglického astronoma, který na něj aplikoval tehdy mladou vědeckou metodu zvanou spektroskopie…
Noc vědy 2026 se uskuteční v pátek 25. září 2026 a jejím hlavním celorepublikovým tématem je Komunikace. Od tance včel po signály z hlubokého vesmíru. Od řeči neuronů v našem mozku po optická vlákna spojující svět. Věda je jazyk, kterým k nám mluví vesmír – a letos se ho naučíme poslouchat.
Mgr. Petr Horálek (*1986) je světově uznávaný astrofotograf a popularizátor astronomie. Pardubickou hvězdárnu velice těší, že jeho cesta za záhadami vesmíru začala právě zde a že pardubická observatoř dodnes zůstává jeho srdeční záležitostí. V roce 2018 se Petru Horálkovi podařilo takto vyfotografovat meteorický roj Perseid, na který se stejně jako každý rok můžeme těšit i letos v létě. Takzvané padající hvězdy zdánlivě vylétají ze souhvězdí Persea - to ale na svou nejlepší viditelnost musí počkat do podzimu a zimy...
Blízko myšlené spojnice hvězd Deneb a Altair z Letního trojúhelníku najdeme nevelké souhvězdí Delfína. Lze v něm najít dvě planetární mlhoviny a jednu dvojhvězdu, to však není vše. Naši pozornost upoutají především hvězdy Sualocin a Rotanev. Bude zajímavé zjistit, jak mohly k tak neobvyklým názvům vlastně přijít…
V roce 1729 bylo v Anglii vydáno dílo Atlas Coelestis vzniklé díky spolupráci dvou mužů. První královský astronom John Flamsteed a malíř James Thornhill se zasloužili o vytvoření nejpřesnějšího a nejpodrobnějšího atlasu souhvězdí ve své době. Našli bychom v něm i vyobrazení souhvězdí Herkula, které bylo později znovu přetištěno podle stejné mědirytiny a ručně obarveno. Pro účely našeho článku jsme museli tento přetisk pootočit, aby pozice Herkula odpovídala našim dnešním představám. Najdeme-li toto souhvězdí na obloze, můžeme si v něm prohlédnout hned dvě kulové hvězdokupy a nejen je!
Nejen pozorováním živ je člověk. Dnešní díl našeho průvodce letní oblohou nabízí čtenářům skutečnou lahůdku. Mnozí o ní jistě slyšeli v souvislosti se slavnými Sloupy stvoření zachycenými Hubbleovým kosmickým teleskopem, ale k jejímu spatření si tentokrát musíme pomoci technikou. Podíváme se totiž na Orlí mlhovinu, kterou prostým pohledem do dalekohledu rozeznáme velmi špatně. Budeme si muset vzít k ruce fotoaparát, přesně tak, jak to Hubbleův kosmický teleskop skutečně udělal.
Je na čase, abychom poznali souhvězdí Orla. Jak víme, zdejší hvězda Altair tvoří poslední z vrcholů Letního trojúhelníku, a my jej nyní budeme mít konečně kompletní. Orel je souhvězdí zajímavé především planetární mlhovinou Svítící oko, výbuchy a potemněním několika jasných nov a také temnou mlhovinou Barnard 142/143. Právě tento kontrast mezi jasnými a tmavými objekty, které můžeme v Orlovi nalézt, byl inspirací pro název dnešního článku.
Malý kousek od Labutě se nachází souhvězdí Lyry. Podle starých Řeků se jednalo o lyru patřící mýtickému pěvci Orfeovi, jenž na ni doprovázel svůj nadpozemsky krásný zpěv. Dokázal prý zpívat tak, že „i ptáci umlkali a naslouchali jeho písním a zvířata opouštěla les a táhla za ním“ (E. Petiška: Staré řecké báje a pověsti). Samotným olympským bohům se Orfeův hlas tolik líbil, že kvůli němu sestupovali na svět po Mléčné dráze, aby jej slyšeli. My sice nic podobného udělat nemůžeme, ale najít si souhvězdí Lyry na obloze zvládneme bez potíží. Zklamáni rozhodně nebudeme.
Naše toulky letní oblohou mohou začít. Cestovatelé mířící do neznáma začínají své výpravy vždy v okolí domova a postupně se pouštějí stále dál; a my to uděláme právě tak. Cestování vesmírem je však přeci jenom specifické - i pro průzkum těch „nejbližších“ míst se musíme pustit pořádně daleko. Představíme si jedno ze souhvězdí, budeme se tedy pohybovat vlastně v blízkém sousedství Slunce, přesto nás ale cesta zavede asi 3 000 světelných let od něj. Nám pozorovatelům je však toto souhvězdí blízké i tím, že jej na obloze najdeme velmi snadno...
Pozorování hvězdné oblohy je činnost stará jako lidstvo samo. Odnepaměti se lidé snažili porozumět světu okolo sebe, zorientovat se v něm a přežít, přičemž střídání dne a noci znali důvěrně úplně všichni. Naučili jsme se podle hvězd plánovat setbu a sklizeň, určovat směr plavby a mnoho dalšího. V dnešní době už dokonce sami do vesmíru pronikáme a naše stroje nám umožňují zkoumat nebeská tělesa zblízka. Nic z toho by však nebylo možné, kdybychom se dlouhodobě nesnažili oblohu roztřídit a popsat - teprve pak totiž můžeme začít uvažovat nejen o tom, jak funguje, ale i proč.
Knihovna U Mokřinky vyhlašuje ve spolupráci s Hvězdárnou barona Artura Krause Pardubice, Hvězdárnou Žebrák, Fyzikálním ústavem v Opavě, Slovenským zväzom astronómov a s Českou astronomickou společností jubilejní 10. ročník fotografické a výtvarné soutěže. Tentokráte na téma „Vesmír a život“, určenou pro fotografy i výtvarníky. Téma otevírá možnosti a hlubokou inspiraci všem fotografům, kreslířům, malířům a dalším grafickým umělcům. Tématem letošního ročníku je rovněž palčivý problém světelného znečištění.
V dňoch 14. až 18. 6. 2026 sa v Convention Center kalifornskej Pasadeny konal už 248. míting Americkej astronomickej spoločnosti. Podujatie prilákalo niekoľko stoviek astronómov prevažne z USA. V tomto príspevku zhŕňam osobné postrehy z AAS mítingu, ako aj niekoľko zážitkov mimo hlavného podujatia.
Západočeská pobočka České astronomické společnosti (ZpČAS) připravila ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni, Českou entomologickou společností a obcí Nečtiny pro své členy i širokou veřejnost Můří noc. Akce se uskuteční v pátek 19. června 2026 na zřícenině hradu Nečtiny u Nečtin v Manětínské oblasti tmavé oblohy. Pozorování nočního hmyzu proběhne od 21.00 hodin do půlnoci a je určeno široké veřejnosti včetně starších dětí.
V pátek 22. května proběhlo v Praze na Štefánikově hvězdárně na Petříně a v Planetáriu Praha ve Stromovce ústřední kolo 23. ročníku Astronomické olympiády pro „nejmladší kategorie“ EF a GH. Celkem 47 nejlepších řešitelů krajských kol přijelo ze všech koutů Česka, aby poměřili své síly v náročném celorepublikovém finále.
Ve dnech 13. až 15. května 2026 se uskutečnilo na Fyzikálním ústavu Slezské univerzity v Opavě ústřední kolo 23. ročníku Astronomické olympiády v kategorii CD. Ve finále zvítězil student Alex Faivre z Gymnázia Uherský Brod.
Po loňském úspěšném ročníku Hvězdárna v Rokycanech a Plzni opět nabízí zájemcům možnost účastnit se kurzu, jehož výsledkem by mělo být "použitelné" zrcadlo pro astronomický dalekohled.
Největší česká hvězdárna, která je součástí Astronomického ústavu Aakademie věd, pořádá Dny otevřených dveří. Progra, v Ondřejově bude probíhat v pátek 15. května a sobotu 16. května 2026, vždy od 9 do 18 hodin.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. do 25. října 2026. Měsíc po první čtvrti přibývá k úplňku, který nastane až v pondělí 26. října. Mezitím bude ještě tmavé ráno 22. října, kdy nastává maximum meteorického roje Orionidy, tvořeného částicemi Hallyeovy komety. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem. Venuše prochází na denní obloze zdánlivě pod slunečním kotoučem a 24. října bude v dolní konjunkci. V pondělí 19. října má z Tanegašimy odstartovat japonská sonda MMX určená k průzkumu Marsovských měsíců. Před 425 lety zemřel v Praze Tycho Brahe. V neděli 25. října ve 3:00 SELČ se čas mění na 2:00 SEČ.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve
Mars poblíž otevřené hvězdokupy M44 Jesličky v souhvězdí Raka.