Maximum ještě není ale... Poslední rok bylo Slunce velmi aktivní, tj. výskyt složitých skupin skvrn, slunečních erupcí, výronů koronální hmoty (angl. Coronal Mass Ejections – CMEs) a v neposlední řadě polární záře viditelné i z České republiky. Toto všechno se děje, protože se Slunce nachází v období maxima své aktivity, což nám nedávno připomněly i významné instituce.
Tradiční podzimní seminář Společnosti pro meziplanetární hmotu se bude konat ve dnech 8. – 10. listopadu v Pardubicích. Místem konání a rovněž spolupořadatelem je Hvězdárna barona Artura Krause DDM ALFA Pardubice.
Výstava Bibliotheca astronomica představí v Galerii Klementinum nejvzácnější astronomické tisky 15.–17. století ze sbírek Národní knihovny České republiky. Takto ucelený soubor pozdně středověkých a raně novověkých astronomik nebyl v Praze dlouho k vidění. Vystavené cimélie jsou pozoruhodné jak z pohledu dějin astronomie, tak z pohledu dějin knihtisku a knižní ilustrace. Zaujmou ale i příběhem svých majitelů, ať již to byli významní astronomové anebo dnes již pozapomenuté osoby. Vstup je zdarma.
Říká se, že probojovat se na mezinárodní olympiádu je náročné. Dovézt z ní čestné uznání nebo dokonce medaili je už opravdu výjimečný úspěch. Ale tento rok se českému týmu na Juniorské mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice (IOAA junior) kromě toho podařilo ještě něco víc. Český student Alex Faivre totiž celou soutěž ovládl a stal se v konkurenci studentů z 19 států jejím absolutním vítězem.
Česká astronomická společnost ocenila cenou Littera Astronomica za rok 2024 společně prof. RNDr. Martinu Bečvářovou, Ph.D. a doc. RNDr. Jindřicha Bečváře, CSc. za mimořádný knižní počin pětidílné monografie Premonstráti z Plzně vydané nakladatelstvím ČVUT v Praze s podporou Grantové agentury ČR v březnu 2024. Slavnostní předání ceny proběhne v pátek 11. října 2024 v 17:00 na 34. Podzimním knižním veletrhu v Kulturním domě Ostrov v Havlíčkově Brodě. Po předání ceny manželé Bečvářovi přednesou laureátskou přednášku. Cenu převezmou z rukou spisovatelky a ředitelky 34. Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě PhDr. Markéty Hejkalové a místopředsedy České astronomické společnosti Pavla Suchana.
Výstava Engraving in Time od Macieje Zapióra a Artema Kovala zkoumá průnik umění a astronomie a ptá se: Můžeme kreativně využít čas jako matérii? Stejně jako umělci tvarují materiály jako dřevo a mramor, dokážou „vyrýt“ čas pomocí solarigrafie a zachycují polohu Slunce po dobu šesti měsíců. Jejich inovativní zařízení, vybavené závěrkou a elektronickými součástkami, umožňuje přesné řízení expozice a dává možnost vyrýt libovolný text složený ze solárních stop.
Astronomický festival 2024, resp. vystupující na něm, se pokusí ohlédnout za uplynulým čtvrtstoletím, kdy se u nás konala podobná akce, a tak trochu nahlédnout i do nejbližší budoucnosti, která je bezesporu příslibem mnoha úžasných objevů a poznání. Současně je Astronomický festival poctou všem našim kolegyním a kolegům, kteří položili základy české astronomie.
Padesátka českých měst, více než dvacet astronomických míst a jeden společný cíl – propagovat vědu a v případě astronomických institucí astronomii především zábavným způsobem. Noc vědců již 27. září na několik večerních hodin pohltí celé Česko interaktivním programem na téma Proměna. Děti, teenageři i dospělí se mohou těšit na to, že vědu zažijí ze všech možných úhlů a častokrát „na vlastní kůži“. Vstup na všechny akce Noci vědců je po celý večer zdarma.
Mezinárodní olympiáda v astronomii a astrofyzice se po 12 letech vrátila do Brazílie. Své dovednosti poměřilo 236 studentů z 53 zemí. Všichni naši reprezentanti přivezli medaile. Stříbro získali Štěpán Plass, Martin Kudrna, Radovan Lev a Matouš Mišta, bronz vybojovala Anita Vaceková.
Mezinárodní olympiáda v astronomii a astrofyzice (IOAA) je vrcholová soutěž pro studenty středních škol. První ročník proběhl v roce 2007 v Thajsku. Česká republika má v soutěži bohatou historii, pravidelně se účastní od roku 2010.
Máš rád vesmír? Vyprávěj o něm ostatním! Hvězdárna v Praze - Ďáblicích hledá kolegu, který bude lidem ukazovat Slunce i hvězdy, a který se bude podílet na chodu hvězdárny. Jsme malá hvězdárna s velkým výhledem a atraktivní polohou v hlavním městě.
Čekání na zvuk kolejnice, který nepřichází ... neochota vstávat před 10:30 ... neustále se opakující pocit toho, že mám být někde na přednášce ... pravidelná kontrola družicových snímků, zda bude v noci jasno ... neutuchající hlad přicházející kolem půlnoci ... řvaní „Stóóóp“ při každém záblesku či padající hvězdě ... touha někoho okřiknout kdykoliv, když použije dotyčný bílé světlo ... a mnoho dalšího!
Prázdninové číslo Astropisu se věnuje Návratu krále, alias dvojitého astrografu Štefánikovy hvězdárny v Praze, který je úzce spojen s Českou astronomickou společností, a Ing. Pavlousek nás seznámí i s jeho prvním majitelem Rudolfem Königem jako astronomem i obchodníkem.
Nemalá část čísla se pak věnuje kosmickým aktivitám, počínaje Hydronautem a Little Moon City od Dr. Pavlíka, s Thomasem Robertsem probereme Vesmírnou politiku a bezpečnost, Mgr. Ondřich nás seznámí s Potížemi a budoucností HST, přes Českou cestu do vesmíru až po to, že Čína získala vzorky z odvrácené strany Měsíce v článku od Dr. Laifra.
Přistanou-li v České republice mimozemšťané, veškerou pomoc jim poskytnou pracovníci Hvězdárny a planetária Brno. Právě zde totiž vzniklo kontaktní místo pro extraterestriální poutníky přicházející z prostoru za hranicemi zemské atmosféry. Vesmír totiž skutečně začíná v Brně.
Letos je to právě 100 let od vzniku prvních tří sekcí České astronomické společnosti: Sekce pro pozorování létavic (dnešní SMPH, Společnost pro meziplanetární hmotu), Sekce pro pozorování Slunce (dnešní Sluneční sekce) a Sekce pro pozorování hvězd měnlivých (dnešní SPHE, Sekce proměnných hvězd a exoplanet). Rádi bychom toto jubileum s vámi oslavili o víkendu 19. a 20. října 2024 na Fyzikálním ústavu v Praze.
Co pohledává astronomie v nemocnici? Odpověď je velmi prostá. Astronom je především člověk a pokud věci v životě nejdou podle plánu, tak i „polámaný“ astronom potřebuje služby doktorů a sestřiček. V mém případě to nastalo vícekrát. Každý, kdo čekal nekonečné hodiny v čekárně nemocnic stejně jako já, musel být frustrován děsivými plakáty pitvající anatomii člověka, a to nemluvím o podivných výzvách k řádnému umývání rukou. A tak jsem dostal nápad. Když pacienti nemohou za hvězdami, tak hvězdy musí za nimi a výstavy astronomických obrazů, stejně jako přednášky v nemocnicích, se staly realitou.
Astronomický ústav si v pondělí 17. června připomene 70 let od chvíle, kdy se stal součástí Akademie věd. Program na observatoři v Ondřejově začne ve 12:30 za účasti předsedkyně Akademie věd paní Evy Zažímalové a hejtmanky Středočeského kraje paní Petry Peckové.
V pátek 24. května proběhlo v Praze na Štefánikově hvězdárně a v popularizačním a vzdělávacím centru Univerzity Karlovy Didaktikon ústřední kolo 21. ročníku Astronomické olympiády dvou nejmladších kategorií, EF a GH. Téměř padesátka nejlepších řešitelů krajských kol přijela ze všech koutů Česka, aby poměřila své síly v celorepublikovém finále.
Již poosmnácté se 25. ledna 2024 sešla porota soutěže Česká astrofotografie měsíce, aby zvolila laureáta Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii, stejně jako laureáta Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii junior, a to za rok 2023. O laureátech, stejně jako o jejich vítězných fotografiích se dozvíme dále, ale zastavme se ještě u soutěže samotné.
Ve dnech 15. až 17. května 2024 proběhlo na Fyzikálním ústavu Slezské univerzity v Opavě ústřední kolo 21. ročníku Astronomické olympiády v kategorii CD. Ve finále zvítězila studentka Anita Vaceková (Gymnázium Brno).
Již po šedesáté šesté se Hvězdárna v Úpici v létě otevře pro účastníky takzvané letní astronomické expedice pro děti a mládež. Tradice této akce je stejně dlouhá jako doba existence hvězdárny samotné a nikdy nebyla přerušena. Na začátku letních práznin, od 4. do 14. července 2024, se budou mladí zájemci o astronomii moci pod kopulemi hvězdárny zdokonalovat ve svých astronomických znalostech. Letošní program bude trochu netradiční. Zaměříme se totiž částečně i na Měsíc.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4