Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Bylo či nebylo maximum 25. cyklu sluneční aktivity?

Bylo či nebylo maximum 25. cyklu sluneční aktivity?

Koláž ze 159 fotografií sluneční fotosféry v roce 2022
Autor: Patricio Leon

Maximum ještě není ale... Poslední rok bylo Slunce velmi aktivní, tj. výskyt složitých skupin skvrn, slunečních erupcí, výronů koronální hmoty (angl. Coronal Mass Ejections – CMEs) a v neposlední řadě polární záře viditelné i z České republiky. Toto všechno se děje, protože se Slunce nachází v období maxima své aktivity, což nám nedávno připomněly i významné instituce.

Těmi nejzámějšími institucemi byly např. Královská observatoř v Belgii Brusel/SIDC a americká NASA ve spolupráci s NOAA-SWPC. Poslední jmenovanou zprávu přebrala i ČT24. V perexu českého překladu se objevilo zavádějící tvrzení, „že Slunce dosáhlo svého slunečního maxima“.

Sluneční cyklus je opakující se střídání nízké a vysoké aktivity naší nejbližší hvězdy. S tím souvisí periodický výskyt slunečních skvrn pozorovatelných na disku Slunce, který určuje průběh cyklu sluneční aktivity. Fyzikové historicky popisují úroveň sluneční aktivity pomocí tzv. čísla slunečních skvrn, které úzce souvisí s jejich celkovým počtem v daném dni. Průměrná délka cyklu sluneční aktivity je 11 let, co však neznamená, že každý cyklus má přesně 11 let. Nejlépe je to vidět na grafech ukazujících závislost čísla slunečních skvrn na čase. Pro úplnost dodejme, že kromě jedenáctiletého cyklu známe i další cykly sluneční aktivity s jinými délkami, pro popis úrovně aktivity je ovšem ten jedenáctiletý nejdůležitější.

Na obrázku č. 1 je znázorněn průběh čtyř cyklů 22 - 24 a 25. V grafu najdete dvě křivky. Hladká křivka ukazuje předpovědi slunečních cyklů, kdežto ta druhá pozorované hodnoty měsíčných průměrů mezinárodního čísla slunečních skvrn. Tato konkrétní předpověď byla zveřejněna v roce 2020. Cyklus sluneční aktivity s číslem 25 měl být „velmi podobný“ cyklu 24, s očekávaným „maximem“ čísla slunečních skvrn v červenci 2025.

Obrázek č. 1 – Graf průběhu slunečních cyklů. Hladká křivka ukazuje předpovědi slunečních cyklů, kdežto ta druhá pozorované hodnoty měsíčných průměrů mezinárodního čísla slunečních skvrn. Na obrázku jsou zobrazeny i tři předcházející cykly. Autor: D. H. Hathaway
Obrázek č. 1 – Graf průběhu slunečních cyklů. Hladká křivka ukazuje předpovědi slunečních cyklů, kdežto ta druhá pozorované hodnoty měsíčných průměrů mezinárodního čísla slunečních skvrn. Na obrázku jsou zobrazeny i tři předcházející cykly.
Autor: D. H. Hathaway

Asi jste si už všimli, že mezi napozorovanými cykly a předpovědí je nějaký ten rozdíl. Problém je totiž v tom co kdo považuje za „maximum“. V převážné většině se pod pojmem „maximum“ myslí spíše období vrcholné aktivity než samotný vrchol křivky, protože určit ten okamžik, kdy nastane skutečné maximum cyklu, není tak jednoduché. Proč?

Na obrázku č. 2 je znázorněn průběh čtyř cyklů sluneční aktivity. Šedou barvou jsou zobrazeny měsíční průměry čísla slunečních skvrn z dat Sluneční patroly Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Na cyklech 22 a 23 jde dobře vidět, že červená křivka nemá jen jeden vrchol, ale spíše dva. Je to tak i u cyklu 24, i když to vypadá na malinko komplikovanější průběh. Červená křivka tedy ukazuje vyhlazený průběh měsíčních hodnot pozorovaných z naší Sluneční patroly. Je to vlastně klouzavý průměr přes 13 měsíců, což znamená, že vyhlazenou hodnotu v daném měsíci ovlivňují také hodnoty naměřené 6 měsíců před ní i po ní. Zelená křivka je vlastně totéž, ale pro mezinárodní číslo slunečních skvrn, které zveřejňuje skupina SIDC/WDC-SILSO. Do mezinárodní řady kromě našich dat vstupují i pozorování z různých jiných pozorovacích stanic z celého světa. Červená i zelená křivka na obrázku č. 2 nám tedy ukazují, že cyklus 25 už možná dosáhl i na druhý vrchol v období maxima. Ale jestli je to skutečné tak se dozvíme nejdříve za několik měsíců, až cyklus prokazatelně nastoupí na svoji sestupnou fázi!

Obrázek č. 2 – Průběh čísla slunečních skvrn v závislosti na čase od slunečního cyklu 22. Šedá křivka znázorňuje měsíční průměr čísla slunečních skvrn; červená odpovídá jeho vyhlazeným hodnotám (klouzavý průměr) za 13 měsíců a zelená je mezinárodní vyhlazené číslo slunečních skvrn, které poskytuje WDC-SILSO, do kterého vstupují pozorování z různých pozorovacích stanic z celého světa. Autor: SPS/ASU CAS
Obrázek č. 2 – Průběh čísla slunečních skvrn v závislosti na čase od slunečního cyklu 22. Šedá křivka znázorňuje měsíční průměr čísla slunečních skvrn; červená odpovídá jeho vyhlazeným hodnotám (klouzavý průměr) za 13 měsíců a zelená je mezinárodní vyhlazené číslo slunečních skvrn, které poskytuje WDC-SILSO, do kterého vstupují pozorování z různých pozorovacích stanic z celého světa.
Autor: SPS/ASU CAS

Pozorování v porovnání s předpovědí z roku 2019 (obrázek č. 3) ukazují, že prozatím je průběh čísla slunečních skvrn pro 25. cyklus vyšší než předpovězený rozsah a zatím nejvyšší hodnoty (měsíčního průměru) 215.5 bylo dosaženo letos v srpnu.

Závěrem tedy můžeme říct, že jaký byl průběh 25. cyklu sluneční aktivity a kdy nastalo jeho skutečné maximum se dovíme až mnohem později. Skutečnost, že jsme teď v období maxima neznamená, že se ještě i v příštích pár letech nemůžeme očekávat na další sluneční skvrny, silné erupce případně polární záře. Ty se mohou vyskytovat i v sestupné (pomaximové) fázi cyklu.

Obrázek č. 3 – Podobně jako obrázek č.1 s tím rozdílem, že jsou zde znázorněny pouze mezinárodní čísla slunečních skvrn, které poskytuje WDC-SILSO. Černou křivkou jsou znázorněny průměrné měsíční hodnoty; fialovou jeho vyhlazené hodnoty; červenou předpovězené hodnoty a šedivým pozadí kolem této křivky pak předpovězený rozsah hodnot čísla slunečních skvrn. Autor: NOAA/SWPC
Obrázek č. 3 – Podobně jako obrázek č.1 s tím rozdílem, že jsou zde znázorněny pouze mezinárodní čísla slunečních skvrn, které poskytuje WDC-SILSO. Černou křivkou jsou znázorněny průměrné měsíční hodnoty; fialovou jeho vyhlazené hodnoty; červenou předpovězené hodnoty a šedivým pozadí kolem této křivky pak předpovězený rozsah hodnot čísla slunečních skvrn.
Autor: NOAA/SWPC

Převzato ze Sluneční patroly

 




O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Sluneční maximum, Sluneční cyklus 25, Sluneční cyklus


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »