Úvodní  >  Autoři  >  Jiří Grygar

Autor: Jiří Grygar

O autorovi

Jiří GrygarJiří Grygar (*1936) studoval fyziku na MU v Brně a astronomii na UK v Praze. Vědeckou aspiranturu v astrofyzice absolvoval v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově, kde pak pracoval ve stelárním odd. do r. 1981. Od té doby až dosud je zaměstnán ve Fyzikálním ústavu ČSAV/AV v Řeži/Praze, v současné době v odd. astročásticové fyziky. Web: www.astronom.cz/grygar/


16.01.2024 Vzpomínka na Luboše Kohoutka

(přečteno 4 401x)

14.11.2018 RNDr. Pavel Mayer, DrSc. (7. 11. 1932 – 7. 11. 2018)

(přečteno 7 963x)

14.07.2017 EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (5)

(přečteno 14 457x)

13.07.2017 EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (4)

(přečteno 10 503x)

12.07.2017 EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (3)

(přečteno 12 970x)

11.07.2017 EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (2)

(přečteno 13 424x)

10.07.2017 EWASS 2017 aneb Pražské astronomické hody (1)

(přečteno 16 210x)

18.01.2016 Vzpomínka na Mgr. Helenu Holovskou

(přečteno 5 422x)

10.07.2015 Podivná poslední planeta Pluto – její pád a nová sláva

(přečteno 49 722x)

26.07.2014 34 699 dnů Luboše Perka

(přečteno 7 690x)

04.02.2014 Zemřel Doc. RNDr. Jiří Bouška, CSc.

(přečteno 8 261x)

11.03.2013 Zemřel Zdeněk Švestka

(přečteno 19 424x)

08.12.2012 Laudatio pro laureáta Nušlovy ceny Ing. Antonína Rükla

(přečteno 11 455x)

26.07.2009 Docent Luboš Perek devadesátiletý

(přečteno 12 655x)

29.07.2008 Mars velikosti Měsíce? Je to jinak

(přečteno 103 410x)

22.04.2008 Před 150 lety se narodil Max Planck – život a dílo

(přečteno 16 345x)

31.03.2008 Před šedesáti lety se zrodil velký třesk

(přečteno 20 064x)

26.01.2008 Zemřel Miroslav Plavec

(přečteno 14 993x)

10.08.2006 Mars velikosti Měsíce? Uvedení na pravou míru

(přečteno 65 771x)

13.12.2005 Za Petrem Jakešem (1940-2005)

(přečteno 10 447x)

12.11.2005 Inaugurace Pierre Auger Observatory

(přečteno 10 670x)

03.06.2005 Největší Češi na nebesích

(přečteno 16 963x)

11.04.2005 Zemřel prof. Anton Hajduk [1933-2005]

(přečteno 10 970x)

26.11.2004 FAQ: Jak se stát astronomem

(přečteno 8 433x)

16.11.2004 Projekt Pierre Auger Observatory nabírá tempo

(přečteno 6 677x)

26.10.2004 Ohlédnutí za konferencí "Od kosmologických struktur k Mléčné dráze"

(přečteno 12 746x)

25.08.2003 Úspěch českého astronoma amatéra a o českých novách

(přečteno 6 815x)

21.05.2003 Body pro astronomii na IX. valném shromáždění Učené společnosti ČR

(přečteno 6 973x)

24.04.2003 Projekt Pierre Auger Observatory

(přečteno 7 052x)

10.12.2002 Hvězdárna Františka Nušla v Jindřichově Hradci

(přečteno 6 890x)

20.05.2002 Mimořádná cena Učené společnosti udělena Ondřeji Pejchovi

(přečteno 6 862x)

10.04.2002 Pamětní deska Arturu Krausovi

(přečteno 7 729x)



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »