Zemřel Doc. RNDr. Jiří Bouška, CSc.

Ve své vědecké práci však byl ovlivněn také vynikajícím českým astrofyzikem Doc. Františkem Linkem (1906-1984), který ho zasvětil do studia vysoké atmosféry Země, úplných zatmění Měsíce (Bouška svou první práci v tomto oboru publikoval už ve věku 18 let!), fyzikálního výzkumu komet a vztahů Slunce-Země. Díky tomu se již v r. 1948 stal členem Mezinárodní astronomické unie (IAU) i Astronomische Gesellschaft. Těžištěm jeho práce se však stala především výuka základního kurzu astronomie na katedře astronomie MFF UK, kterým prošlo několik generací českých i slovenských astronomů. Na fakultě se habilitoval v r. 1977.

K jeho velkým zásluhám patřilo vydávání Hvězdářské ročenky již od r. 1945, jejímž byl hlavním redaktorem až do r. 1978. Podobně byl v letech 1948-1978 výkonným redaktorem měsíčníku pro popularizaci astronomie a příbuzných věd Říše hvězd a mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti, že byl redaktorem vskutku mimořádně výkonným, protože vydávat v té složité době měsíčník i během letních prázdnin při dlouhých dodacích lhůtách tiskáren a nutnosti pracných korektur na obtazích byla práce vpravdě sisyfovská. Mimochodem, když jsem napsal do Říše hvězd svůj článek Žeň objevů 1966, byl to právě on, kdo mne přiměl k tomu, abych místo původně zamýšleného  jednorázového článku začal psát obdobný přehled novinek z astronomie každoročně, až se z toho vyklubal čím dál tím lovosicejští seriál. Sám doc. Bouška zůstal věrným čtenářem Žní i v důchodu a četl si je pravidelně až do letošního roku.

Méně je známo, že v době, kdy neexistovaly počítačové databáze vědeckých prací, přispíval doc. Bouška každoročně do mezinárodní publikace Astronomy and Astrophysics Abstracts (do r. 1968 pod názvem Astronomischer Jahresbericht), takže jeho zásluhou věděla světová astronomická veřejnost o všech odborných publikacích československých astronomů v době předinternetové.

Vždycky, když jsem i po studiích zavítal do vily ve Švédské ulici na Smíchově, kde po dlouhá desetiletí sídlila katedra astronomie, upoutalo mne, s jakým klidem a rozvážností doc. Bouška pracoval. Většina z nás totiž žije čím dál hektičtější život a přitom navzdory všem vymoženostem počítačové a mobilní techniky nestíháme uzávěrky. Nepamatuji si, že by pan docent někdy své uzávěrky nestihl. Když se teď jeho život uzavřel (+22. ledna 2014), uvědomil jsem si, že spolu s ním odchází legenda české astronomie, která svou trpělivou a vytrvalou činností neokázale připravila půdu pro současný rozkvět české astronomie.