Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Výročí kosmonautiky: leden 2026

Výročí kosmonautiky: leden 2026

Zánik raketoplánu Challenger.
Autor: Lidové noviny: Lekce ‚první učitelky ve vesmíru‘ konečně v kosmu. 32 let po výbuchu rake-toplánu Cha

28. 1. 1986 byl jedním z nejtragičtějších dnů v historii pilotovaných letů do vesmíru. Tehdy došlo krátce po startu k úplnému zničení raketoplánu Challenger, při kterém zahynulo všech sedm astronautů. Podíváme se tedy podrobněji na tento stroj a co navzdory tragédii letoun lidstvu přinesl? Věnovat se budeme i dalším raketoplánům, testovacímu sovětskému a několika sondám, které navštívily vzdálené končiny sluneční soustavy nebo Stardust, která sbírala kosmický i kometární prach.

Zánik raketoplánu Challenger 

Je trochu paradoxem, že Challenger byl původně postaven k destrukčním zkouškám. Došlo však k přehodnocení záměru, následkem čehož byl přebudován na plnohodnotný stroj.

Vzhledem ke skutečnosti, že Challenger byl v provozu necelé tři roky, vykonal dohromady pouhých 9 misí (nepočítaje tu osudovou). Poprvé se na oběžnou dráhu vydal 4. 4. 1983, a sice na misi STS-6. Při ní proběhl první výstup amerických astronautů do otevřeného prostoru z paluby raketoplánu. Také došlo k vypuštění telekomunikační družice TDRS-A. Challenger byl totiž vybaven zařízením pro vypouštění satelitů pomocí urychlovacího raketového stupně.

Logo mise STS-6. Autor: Wikipedia (CZ): STS-6
Logo mise STS-6.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-6

Při misi STS-7, která byla druhým letem Challengeru a zároveň sedmým letem raketoplánu celkově, byla členem posádky první americká astronautka Sally Rideová. Let proběhl 18.–23. 6. 1983. Pro velitele Roberta Crippena se jednalo o druhý let v pořadí, svůj první vykonal 12. 4. 1981 na Columbii. Jednalo se tehdy o vůbec první let raketoplánu v historii.

Logo mise STS-7. Autor: Wikipedia (CZ): STS-7
Logo mise STS-7.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-7

Cílem mise STS-8, která započala 30. 8. 1983, byla instalace indického satelitu Insat 1B. Dalším cílem byla zkouška komunikace s pozemním střediskem přes družici, jednalo se o přípravu výpravy s kosmickou laboratoří Spacelab.

Logo mise STS-8 Autor: Wikipedia (CZ): STS-8
Logo mise STS-8
Autor: Wikipedia (CZ): STS-8

Následovala mise STS-41-B, na kterou se raketoplán vypravil 3. 2. 1984. Tato expedice byla první, během které bylo použito nového, složitějšího, označování letů. NASA se k původnímu číslování vrátila až v další misi po havárii Challengeru. Hlavním cílem astronautů bylo zkoušení manipulátorů MMU, pilotovaného raketového křesla umožňujícího volný pohyb v otevřeném prostoru bez zajištění lanem.

Logo mise STS-41-B. Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-B
Logo mise STS-41-B.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-B

Let STS-41-C byl pátou expedicí Challengeru a započal 6. 4. 1984. Jeho cílem bylo vypuštění dvou satelitů a zejména oprava družice Solar Maximum Mission. Tato družice, vypuštěná v roce 1980 sloužila k pozorování Slunce v době jeho maxima. Posádce raketoplánu se podařilo vyměnit chybné komponenty. Jednalo se tak o historicky první opravu satelitu na oběžné dráze.

Logo mise STS-41-C. Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-C
Logo mise STS-41-C.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-C

Mise STS-41-G započala 5. 10. 1984. Jejím cílem bylo vynesení satelitu Earth Radiation Budget, sloužícího mimo jiné k výzkumu ozonové díry nad Antarktidou. Během letu pravděpodobně došlo k ozáření raketoplánu laserem ze sovětské základny v Kazachstánu. Tento nepřátelský akt vyvolal mezinárodní roztržku.

Logo mise STS-41-G. Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-G
Logo mise STS-41-G.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-G

Dne 29. 4. 1985 se Challenger vypravil na svou sedmou misi označovanou STS-51-B. Jejím cílem bylo vynesení kosmické laboratoře Spacelab 3 na oběžnou dráhu a její testování. Laboratoř byla uložena v nákladovém prostoru raketoplánu a spolu s ním se vracela na Zemi.

Logo mise STS-51-B. Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-B
Logo mise STS-51-B.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-B

Při misi STS-51-F byla vynesena na oběžnou dráhu laboratoř Spacelab 2.  Celkově bylo za éry raketoplánů podniknuto s těmito laboratořemi různých typů celkem 29 letů. Probíhaly v nich mikrogravitační, biologické a fyzikální experimenty.

Logo mise STS-51-F. Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-F
Logo mise STS-51-F.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-F

Poslední úspěšná výprava Challengeru započala 30. 10. 1985. Jednalo se o misi STS-61-A a jejím hlavním cílem bylo vynesení německé kosmické laboratoře Spacelab D-1. Na palubě bylo osm astronautů, což je dodnes rekordní počet osob na palubě jedné kosmické lodi. Astronauti v laboratoři pracovali na dvě směny, němečtí specialisté předávali informace přímo do německého řídícího střediska.

Logo mise STS-61-A. Autor: Wikipedia (CZ): STS-61-A
Logo mise STS-61-A.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-61-A

Poslední, tragická, mise raketoplánu Challenger označovaná STS-51-L začala a zároveň i skončila 28. 1. 1986. Raketoplán odstartoval navzdory určitým - jak se později ukázalo oprávněným - obavám. Kvůli promrzlému těsnění došlo po minutě letu k problémům s pravým motorem na tuhá paliva, který se uvolnil, prorazil hlavní nádrž, a nakonec došlo k celkové destrukci stroje. Ten se rozpadl na kusy a při dopadu na mořskou hladinu zahynulo všech sedm astronautů.  Jedním z úkolů posádky mělo být i pozorování Halleyovy komety, jejíž stylizaci spatříme i v logu.

Logo mise STS-51-L. Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-L
Logo mise STS-51-L.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-L

Po zkáze Challengeru se vyskytly tendence přestavět atmosférický modul Enterprise do orbitálního stavu, nakonec však vznikl nový letoun, raketoplán Endeavour. Další mise STS měly od doby havárie Challengeru v logu asterismus Velký vůz, jehož sedm hvězd symbolizovalo astronauty zahynuvší na palubě raketoplánu.

Další výročí kosmonautiky

3. 1. 1986: testovací sovětský raketoplán 

Nákres atmosférického tělesa OK-GLI. Autor: Wikipedia (EN): OK-GLI
Nákres atmosférického tělesa OK-GLI.
Autor: Wikipedia (EN): OK-GLI
Ruské atmosférické těleso označované OK-GLI provedlo svůj druhý pokusný let. Jednalo se o analogii ke kosmickému raketoplánu Buran, který ovšem nebyl určen ke kosmickému letu, ale pouze ke zkouškám v zemské atmosféře. Stroj OK-GLI byl také jakýsi ekvivalent k americkému stroji Enterprise. Na rozdíl od něj však nebyl závislý na vynesení do výšky pomocí letadla, mohl startovat sám pomocí 4 motorů. Do roku 1988 bylo tímto tělesem vykonáno celkem 25 letů.

11. 1. 1996: Endeavour STS-72

Japonská družice Space Flyer Unit zachycená kanadskou rukou raketoplánu Endeavour. Autor: ISAS: SFU
Japonská družice Space Flyer Unit zachycená kanadskou rukou raketoplánu Endeavour.
Autor: ISAS: SFU
Na svou expedici STS-72 odstartoval americký raketoplán Endeavour. Hlavním cílem letu byla záchrana japonské družice Space Flyer Unit. Jednalo se o družici, kterou japonská agentura JAXA využívala k výzkumu mikrogravitace. Space Flyer Unit byla úspěšně zachycena, uložena do nákladového prostoru a spolu s raketoplánem se také vrátila na Zemi. Družice byla po renovaci vystavena v tokijském Národním muzeu vědy a přírody.  Během mise byly uskutečněny dva výstupy do otevřeného prostoru, při kterých probíhal nácvik budoucí montáže komponentů ISS (Mezinárodní vesmírné stanice).

12. 1. 1986: Columbia STS-61-C

Vypouštění družice Satcom K-1 z nákladového prostoru raketoplánu Columbia. Autor: Wikipedia (EN): STS-61-C
Vypouštění družice Satcom K-1 z nákladového prostoru raketoplánu Columbia.
Autor: Wikipedia (EN): STS-61-C
Se vydala na misi STS-61-C posádka raketoplánu Columbia. Hlavním cílem výpravy bylo vypuštění telekomunikačního satelitu Satcom K-1. V průběhu pobytu na oběžné dráze astronauti prováděli biologické experimenty, některé však nedokončili. Návrat na Zemi proběhl 18. 1. 1986. Do osudového letu Challengeru zbývalo 10 dní, STS-61-C byl na dlouhou dobu posledním relativně úspěšným letem raketoplánu.

15. 1. 2006: návrat pouzdra Stardust

Proběhl návrat pouzdra americké kometární sondy Stardust. Nacházely se v něm vzorky ohonu komety 81P/Wild 2. Tato sonda se vypravila na svou misi 7. 2. 1999. Poté, co začátkem ledna 2004 do speciálního aerogelového lapače zachytila částice kometárního ohonu, vydala se zpět k Zemi.

Přistávací pouzdro bylo vybaveno tepelným štítem a pomocí padáku přistálo přibližně v místě určení. Získané vzorky byly podrobeny analýze, byly v nich objeveny primitivní organické látky a také částice, patřící k nejstarším materiálům z období vzniku Sluneční soustavy.

Návratové pouzdro sondy Stardust. Autor: Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)
Návratové pouzdro sondy Stardust.
Autor: Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)

19. 1. 2006: New Horizons

Odstartovala americká sonda New Horizons. Jednalo se o sondu planetární, určenou zejména k průzkumu Pluta a jiných těles, nacházejících se za jeho oběžnou drahou. Cestou byly testovány palubní kamery pozorováním objektů v pásu asteroidů a také snímáním Jupitera. K Plutu se sonda přiblížila 14. 7. 2015. Během jejího letu se změnila klasifikace Pluta z planety na trpasličí planetu.

Start rakety Atlas V se sondou New Horizons na palubě. Autor: Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight
Start rakety Atlas V se sondou New Horizons na palubě.
Autor: Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight

24. 1. 1986: Voyager 2 navštívil Uran

Umělecká představa průletu sondy Voyager 2 kolem planety Uran. Autor: E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu
Umělecká představa průletu sondy Voyager 2 kolem planety Uran.
Autor: E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu
Sonda agentury NASA Voyager 2 prolétla kolem Uranu. Sonda byla vypuštěna 20. 8. 1977 v rámci stejnojmenného programu. Ten se soustředil na výzkum vnějších planet Sluneční soustavy. Voyager 2 byl doposud jediným umělým tělesem vyrobeným člověkem, které navštívilo planety Uran a Neptun. Sonda doposud v omezeném režimu komunikuje, od Slunce se vzdaluje rychlostí vyšší než 15 km/s.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Lidové noviny
[2] Wikipedia (CZ): STS-51-L
[3] Wikipedia (EN): OK-GLI
[4] ISAS: SFU
[5] Wikipedia (EN): STS-61-C
[6] Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)
[7] Wikipedia (CZ): Challenger
[8] Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight
[9] E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice



O autorovi

Štítky: Satcom K-1, Space Flyer Unit, OK-GLI, Raketoplán, Challenger


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »