Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti

Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti

Hvězdné zrcadlo do minulosti.
Autor: Tomáš Slovisnký, Petr Horálek

Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…

Věděli jste, že kdysi dávno byl ze střední Evropy viditelný Jižní kříž, tedy nejznámější souhvězdí jižní oblohy? Ono teda vypadalo trošku jinak než dnes – hvězdy se prostorem pozvolna pohybují a obrazce jimi tvořené na našem nebi se proto také postupně proměňují. Ale byl tam, nízko nad naším obzorem. Stejně tak majestátní souhvězdí Štíra nebo centrální výduť Mléčné dráhy blízko nadhlavníku. To vše jsme mohli pozorovat z dnešního Česka a Slovenska… před tisícovkami let.

Souhvězdí Jižního Kříže (uprostřed) a jeho okolí je pozorovatelné jen z jižních končin naší planety. Autor: Petr Horálek/ESO.
Souhvězdí Jižního Kříže (uprostřed) a jeho okolí je pozorovatelné jen z jižních končin naší planety.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Zemská osa koná pozvolný otáčivý pohyb podobný tomu, co známe z roztočené káči. Ta se také, jak ztrácí energii, začne kymácet podél středu své rotační osy, až nakonec padne na podložku bokem. Zemská osa činí ten samý pohyb, za čímž stojí několik gravitačních vlivů ve Sluneční soustavě, ale oproti káče v tom nijak výrazně neustává, neboť ony síly na ní stále působí. Výsledkem je, že ve zjednodušeném modelu osa opravdu opíše dva kužele s hroty někde v centru zemského tělesa a osa zemské rotace za dobu této periody na obloze uzavře takovou „střapatou“ kružnici. A protože perioda tohoto pohybu trvá přibližně 25 800 roků, postupně se ve směru zemské osy jak na severním tak jižním nebi stávají „polárkami“ různé body a hvězdy.

Mimochodem, kvůli precesi se nemůže nikdy s úspěchem setkat pochybná astrologie, neboť i zvířetníková souhvězdí se kvůli precesnímu pohybu vůči tzv. jarnímu bohu posouvají. V tuto chvíli se znamení od souhvězdí liší zhruba o jedno (tj. např. znamení Raka je v souhvězdí Blíženců). A bude se to jen – pro astrology – zhoršovat.

Video: Precese zemské osy

Takže v tuto chvíli, zhruba do roku 2102, se severní nebeský pól, tedy místo, kam míří osa zemské rotace na severní obloze, jeví u hvězdy Polárka (ta svůj název nese právě z tohoto důvodu, nehledejte ji tedy jako jasnou hvězdu, jen jako „severku“, která nám určuje směr). Po tom roce se pól bude od Polárky úhlově vzdalovat. Za nějakých 12 tisíc let bude polárkou hvězda Vega ze souhvězdí Lyry…

A jak v minulosti? Kupříkladu v roce 5964 před naším letopočtem, tedy v době, kdy Jupiter a Saturn ležely zhruba podobně na obloze jako minulý rok, u centra Mléčné dráhy, byla situace taková, že severní nebeský pól se nacházel v dnešním souhvězdí Pastýře. Abychom mohli lépe demonstrovat, jak nebe vypadalo tehdy, před skoro 8000 lety, rozhodli jsme se to se slovenským fotografem Tomášem Slovinským demonstrovat na dvou pohledech. Jeden je ze slovenské Runiny (na 49. stupni severní šířky) odpovídá současnosti při pohledu ze střední Evropy, ten druhý – jako zrcadlo minulosti -  je obraz ukazující oblohu, jak asi mohla vypadat před těmi zhruba 8000 lety. Pochopitelně tehdy žádný astrofotograf (alespoň co víme) nežil, takže jsme si museli vypomoci cestováním. Snímek je jen rok starý, pořízený mnou z ostrova Soneva Fushi na Maledivách (na 5. stupni severní šířky). Oba obrázky vznikly ve vhodném čase tak, aby obloha byla natočená správně jak při focení na severu, tak i nad rovníkem.

Hvězdné zrcadlo do minulosti - s popiskami. Autor: Tomáš Slovisnký, Petr Horálek
Hvězdné zrcadlo do minulosti - s popiskami.
Autor: Tomáš Slovisnký, Petr Horálek

Co tedy lze z obrázku vyčíst? Jednoduše to, že před 8000 lety bychom díky precesi zemské osy měli na severní polokouli mnohem krásnější výhled k hvězdnému nebi. Centrální Mléčná dráha stoupala vysoko k nadhlavníku, souhvězdí Štíra jsme viděli v celé kráse a v určitých částech roku (od listopadu do června) jsme nízko nad obzorem vídali i pověstné souhvězdí Jižního Kříže. Zato v podzimních měsících bychom zdaleka neměli z tuzemska výhled na celé souhvězdí Orionu.

Snímky byly pořízeny prakticky stejnou technikou i technologií zpracování. Jak už ale bylo zmíněno, obrázky pořídili dva současně žijící fotografové na současných lokalitách a pod současnou oblohou, takže k dokonalé simulaci chybí, že některé z hvězd na nebi už výrazně změnily svou polohu vůči hvězdnému pozadí – například Alfa Kentaura ale i takový Altair v souhvězdí Orla. Přesto alespoň prostřednictvím cestování do jižních šířek či kvalitním podmínkám na východě Slovenska jsme dokázali toto fotografické zrcadlo do minulosti zprostředkovat. Ptáte-li se, kdy znovu uvidíme v tuzemsku Jižní Kříž, tak to nebude dříve jak za dalších zhruba 13000 roků…

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky Tomáše Slovinského
[2] Facebook Tomáše Slovinského
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook Petra Horálka
[5] Wiki - Precese zemské osy



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Mléčná dráha, Precese, Astrofotografie , Petr Horálek


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »