Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti

Věděli jste, že kdysi dávno byl ze střední Evropy viditelný Jižní kříž, tedy nejznámější souhvězdí jižní oblohy? Ono teda vypadalo trošku jinak než dnes – hvězdy se prostorem pozvolna pohybují a obrazce jimi tvořené na našem nebi se proto také postupně proměňují. Ale byl tam, nízko nad naším obzorem. Stejně tak majestátní souhvězdí Štíra nebo centrální výduť Mléčné dráhy blízko nadhlavníku. To vše jsme mohli pozorovat z dnešního Česka a Slovenska… před tisícovkami let.

Zemská osa koná pozvolný otáčivý pohyb podobný tomu, co známe z roztočené káči. Ta se také, jak ztrácí energii, začne kymácet podél středu své rotační osy, až nakonec padne na podložku bokem. Zemská osa činí ten samý pohyb, za čímž stojí několik gravitačních vlivů ve Sluneční soustavě, ale oproti káče v tom nijak výrazně neustává, neboť ony síly na ní stále působí. Výsledkem je, že ve zjednodušeném modelu osa opravdu opíše dva kužele s hroty někde v centru zemského tělesa a osa zemské rotace za dobu této periody na obloze uzavře takovou „střapatou“ kružnici. A protože perioda tohoto pohybu trvá přibližně 25 800 roků, postupně se ve směru zemské osy jak na severním tak jižním nebi stávají „polárkami“ různé body a hvězdy.

Mimochodem, kvůli precesi se nemůže nikdy s úspěchem setkat pochybná astrologie, neboť i zvířetníková souhvězdí se kvůli precesnímu pohybu vůči tzv. jarnímu bohu posouvají. V tuto chvíli se znamení od souhvězdí liší zhruba o jedno (tj. např. znamení Raka je v souhvězdí Blíženců). A bude se to jen – pro astrology – zhoršovat.

Video: Precese zemské osy

Takže v tuto chvíli, zhruba do roku 2102, se severní nebeský pól, tedy místo, kam míří osa zemské rotace na severní obloze, jeví u hvězdy Polárka (ta svůj název nese právě z tohoto důvodu, nehledejte ji tedy jako jasnou hvězdu, jen jako „severku“, která nám určuje směr). Po tom roce se pól bude od Polárky úhlově vzdalovat. Za nějakých 12 tisíc let bude polárkou hvězda Vega ze souhvězdí Lyry…

A jak v minulosti? Kupříkladu v roce 5964 před naším letopočtem, tedy v době, kdy Jupiter a Saturn ležely zhruba podobně na obloze jako minulý rok, u centra Mléčné dráhy, byla situace taková, že severní nebeský pól se nacházel v dnešním souhvězdí Pastýře. Abychom mohli lépe demonstrovat, jak nebe vypadalo tehdy, před skoro 8000 lety, rozhodli jsme se to se slovenským fotografem Tomášem Slovinským demonstrovat na dvou pohledech. Jeden je ze slovenské Runiny (na 49. stupni severní šířky) odpovídá současnosti při pohledu ze střední Evropy, ten druhý – jako zrcadlo minulosti -  je obraz ukazující oblohu, jak asi mohla vypadat před těmi zhruba 8000 lety. Pochopitelně tehdy žádný astrofotograf (alespoň co víme) nežil, takže jsme si museli vypomoci cestováním. Snímek je jen rok starý, pořízený mnou z ostrova Soneva Fushi na Maledivách (na 5. stupni severní šířky). Oba obrázky vznikly ve vhodném čase tak, aby obloha byla natočená správně jak při focení na severu, tak i nad rovníkem.

Co tedy lze z obrázku vyčíst? Jednoduše to, že před 8000 lety bychom díky precesi zemské osy měli na severní polokouli mnohem krásnější výhled k hvězdnému nebi. Centrální Mléčná dráha stoupala vysoko k nadhlavníku, souhvězdí Štíra jsme viděli v celé kráse a v určitých částech roku (od listopadu do června) jsme nízko nad obzorem vídali i pověstné souhvězdí Jižního Kříže. Zato v podzimních měsících bychom zdaleka neměli z tuzemska výhled na celé souhvězdí Orionu.

Snímky byly pořízeny prakticky stejnou technikou i technologií zpracování. Jak už ale bylo zmíněno, obrázky pořídili dva současně žijící fotografové na současných lokalitách a pod současnou oblohou, takže k dokonalé simulaci chybí, že některé z hvězd na nebi už výrazně změnily svou polohu vůči hvězdnému pozadí – například Alfa Kentaura ale i takový Altair v souhvězdí Orla. Přesto alespoň prostřednictvím cestování do jižních šířek či kvalitním podmínkám na východě Slovenska jsme dokázali toto fotografické zrcadlo do minulosti zprostředkovat. Ptáte-li se, kdy znovu uvidíme v tuzemsku Jižní Kříž, tak to nebude dříve jak za dalších zhruba 13000 roků…

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky Tomáše Slovinského
[2] Facebook Tomáše Slovinského
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook Petra Horálka
[5] Wiki - Precese zemské osy