Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou

Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou

Dvě úplná po sobě jdoucí zatmění Slunce a Měsíce v kompozitním obrazu.
Autor: Petr Horálek.

Tento kompozitní obraz je samozřejmě fotomontáží - sledovat úplné zatmění Slunce a Měsíce v jednom okamžiku nejde (dokázal by to možná jen Chuck Norris). Nicméně jisté unikum se v něm beztak skrývá. Obraz půlí linie mezi dnem a nocí, které mezi sebou dělilo něco přes 4000 hodin, resp. více jak 167 dní mezi kterými se odehrála (bez jediného úkazu uprostřed) hned dvě úplná zatmění opačného druhu. Vlevo je to úplné sluneční 21. srpna 2017 a v pravo tvář zrudlého úplňku při jeho zatmění 31. ledna 2018. V čem je toto nezvyklé? Kdy taková sekvence nastane znovu? A kdy se dočkáme jakéhokoliv úplného zatmění nad našimi hlavami?

Zatmění Slunce a Měsíce jsou příbuzné úkazy, které od sebe polohově i časově dělí půlka lunace a není tedy neobvyklé, že vždy, když někde ve světě dojde k jednomu, zhruba dva týdny poté (anebo předtím) se odehraje i druhý (vzácně nastává i trojice za periodu jednoho synodického měsíce). Zpravidla ale vždy je jeden z ze dvou/tří úkazů v synodickém měsíci výrazný tzv. "centrální" (úplné zatmění, u Slunce i prstencové), ten druhý či dva na začátku a na konci periody nevýrazné (částečné, u Měsíce i polostínové). Jen zřídka dojde ke dvěma úplným zatměním v jedné lunaci, a to jen tehdy, je-li sluneční zatmění ve vysokých zeměpisných šířkách. Taková dvojice, kde dvě úplná zatmění (Slunce a vzápětí Měsíce či naopak) dělily jen dva týdny, se naposledy odehrála na jaře roku 2015 a znovu nastane až na jaře roku 2033.

S podivem až letos

Pokud tedy pomineme tuto absolutní vzácnost a chceme přesto zachytit dvě po sobě následující úplná zatmění Slunce/Měsíce, je třeba pátrat po sekvenci, kdy poslední zatmění jedné lunace je úplné jednoho typu a po zhruba půlroce s příchodem další zatměňové lunace je úplné typu druhého. To už zas taková vzácnost není. Když se ponoříme do nedávné historie, můžeme takové dvojice najít v letech 1999/2000 (11. srpna 1999 úplné sluneční, 21. ledna 2000 úplné měsíční), 2001 (9. ledna 2001 úplné měsíční, 21. června 2001 úplné sluneční), 2002/2003 (4. prosince 2002 úplné sluneční, 16. května 2003 úplné měsíční)... a tak dále. Přesto je však zajímavé, že kompozitní snímek dvou po sobě následujících úplných zatmění veřejnost neviděla v plné kráse až do letošního roku, kdy jej vytvořila dvojice Číňanů Wang Letian a Zhang Jiajie. Je otázka, jestli nápad nosili v hlavě už po srpnovém zatmění Slunce 2017 v USA, každopádně tak trošku mi jej vyfoukli, neboť já už jej nosil v hlavě léta. A až letos, s obří pomocí prof. Druckmüllera, jsme toho dosáhli. Levá strana zobrazuje zatmění v USA, zachycené 21. srpna 2017 ve státním parku Guernsey, pravá ukazuje ono „superzatmění“ 31. ledna 2018, za kterým jsem vycestoval na thajský ostrov Ko Samui.

Přitažlivé protiklady

Takže znovu: V čem je tedy takový kompozitní snímek nevšední? V zásadě hlavně v té vzdělávací rovině. Vedle sebe jsou položena (vždy z půli) dvě zatmění, která krom více jak půlroční přestávky dělí i zhruba půlka zatměňové lunace a vnáší nás do všech souvislostí i protikladů obou úkazů. Zatímco na levé straně se Měsíc ocitá přesně mezi námi a Sluncem, je tedy v novu a na denní obloze zakrývá naši mateřskou hvězdu, na té pravé půlce se Měsíc ocitá v zemském stínu na noční obloze ve fázi úplňku. Nový Měsíc při úplném zatmění Slunce vlevo je přesto vidět, neboť sluneční světlo dopadá na ta místa Zeměkoule, kde zatmění neprobíhá (stín Měsíce na Zemi je nepoměrně menší než zemské těleso, takže mnoho světla Slunce se stále může rozptýlit na měsíční povrch) a ta samá zemská atmosféra zviditelňuje našeho kosmického souseda i při jeho úplném zatmění: Sluneční zář (resp. její červená složka) je zde lámaná skrze zemskou atmosféru, dopadá na měsíční povrch a odrazem zpět na Zemi. Během úplného slunečního zatmění můžeme v krátkých minutách zkoumat struktury sluneční atmosféry – tzv. korónu (ty bělavé paprsky jdoucí od zakrytého Slunce vlevo až na okraj snímku) anebo chromosféru (narůžovělá tenoučká vrstva). Během zatmění měsíčního se zase klimatologové věnují výzkumu naší atmosféry, neboť barvy na měsíčním povrchu (případně i tmavost zatmění) vědce upozorňují na stav zemského ovzduší. Zatímco sluneční zatmění trvá nesmírně krátce a je vidět jen z úzkého pásu na Zemi, to měsíční lze vidět na celé zemské polokouli, kde je zrovna noc, a navíc po dobu desítek minut až více jak hodiny... a to jsou ty protiklady. Co mají z hlediska pozorování společné? No, kupříkladu v obou případech se kolem Měsíce ukáží i hvězdy. Pochopitelně výrazněji při měsíčním zatmění, neboť to probíhá v noci.

Kdy znovu?

Nalákala vás tato nezvyklá kompozice k vlastnímu fotografickému dílku? Samozřejmě nutno podotknout, že jedno úskalí zde je: Jen málokdy se stane, že by obě dvě zatmění byla vidět z jednoho místa na Zemi, takže musíte vycestovat. V případě následující dvojice úplných zatmění, mezi nimiž skutečně nenastává žádné jiné, však stačí jen jednou (a samozřejmě zkřížit prsty s modlitbou za jasné počasí). Té nejbližší se totiž svět dočká už v příštím roce v Evropě, USA a v jihoamerických zemích.

Začínáme u nás 21. ledna 2019

Tím prvním ze dvou úkazů bude úplné zatmění Měsíce 21. ledna 2019, které v Česku uvidíme v celém průběhu v časných ranních hodinách. Mimochodem, půjde o poslední úplné, které z Česka spatříme až do 7. září 2025. Takže si jej určitě ujít nenechte.

Měsíc začne vstupovat do stínu Země již o půl páté ráno a celý se do něj ponoří v 5 hodin 41 minut. V tom okamžiku jej najdeme téměř 20° vysoko nad obzorem na pomezí souhvězdí Blíženců a Raka. Této fotogenické oblasti oblohy vévodí dvojice jasných hvězd Castor a Pollux, východně od ztemnělého Měsíce najdeme ve vzdálenosti přibližně 6° krásnou a očima či malým dalekohledem viditelnou otevřenou hvězdokupu M44 – Jesličky. Na jihovýchodě pak nepůjde přehlédnout dvojici velmi jasných planet, Venuši a Jupitera, které bude dělit úhlová vzdálenost necelých 3°. Obě planety navíc najdeme jen 7° od jasné hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Během fáze úplného zatmění se tedy nabídne nemálo objektů k pozorování a fotografování. Samotné úplné zatmění potrvá 1 hodinu 2 minuty, tedy do 6 hodin 43 minut. Závěrečný výstup Měsíce ze stínu pak již začne doprovázet svítání a fotogenické klesání „ukousnutého“ Měsíce za objekty na obzoru.

Simulační snímek oblohy během zatmění. Zdroj: EAI.
Simulační snímek oblohy během zatmění. Zdroj: EAI.

Animace Průběhu zatmění
(Autor: Larry Koehn)

Pokračování 2. července 2019 na jihu Ameriky

Za tím druhým pak řada nadšenců bude muset vyrazit z léta do jižní zimy, neboť se odehraje nad Jižní Amerikou 2. července 2019. Půjde o úplné zatmění Slunce, jehož velká část se žel odehraje nad Pacifikem a až závěrečný úsek dráhy měsíčního stínu zasáhne pevninu, konkrétně chilskou a argentinskou. Ano, není to úkaz, z něhož bychom měli aspoň trošku radost v tuzemsku (nejdříve ukousne Měsíc sluneční disk na naší obloze až v červnu 2021), ale tento úkaz, zdá se, lanaři mnoho cestovatelů zejména relativně dobrými vyhlídkami z hlediska počasí (zatmění proběhne mj. i nad proslulou pouští Atacama) a hlavně termín mimo sezónu na jižní polokouli, tedy s šancí levnějších letů.

Drtivá většina cesty měsíčního stínu po Zemi při tomto zatmění náleží Tichému oceánu. Tam se také odehraje nejdelší zatmění trvající 4 minuty 33 sekund. Teprve na konci své cesty se protáhlý stín konečně dotkne pevniny na jihozápadním okraji jižní Ameriky, na pobřeží pod chilskými Andami. Přímo na pobřeží, po silnici na sever od města La Serena Měsíc zakryje Slunce na 2 minuty 33 sekund ve výšce necelých 14° nad severozápadním obzorem. Stín pak pokračuje dále přes Andy do střední Argentiny, odkud budou Jihoameričané skvostný úkaz sledovat před západem Slunce. Svou pouť takřka symbolicky měsíční stín končí jižně od argentinské metropole – Buenos Aires. Obyvatelé tamního jižního předměstí spatří minutový zákryt Slunce jen 1° nad obzorem a temně zakryté Slunce bude zapadat.

Zatmění Slunce 2. července 2019 bude také vidět z observatoře ESO La Silla. Autor: M. Druckmüller, P. Aniol, K. Delcourte, P. Horálek, L. Calçada/ESO
Zatmění Slunce 2. července 2019 bude také vidět z observatoře ESO La Silla.
Autor: M. Druckmüller, P. Aniol, K. Delcourte, P. Horálek, L. Calçada/ESO

Video: Zatmění Slunce 2. července 2019 nad La Silla
(Autor: ESO/P. Horálek; anglicky + české titulky)

Tak co, zkusíte to? Další podobná sekvence nastane až v letech 2020/2021 a cestovatelsky bude o něco náročnější... Hodně štěstí!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
[2] ČRo SEVER: Planetárium - O zatměních (po 22. minutě)
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Facebook Petra Horálka
[5] Kniha Tajemná zatmění (2018)
[6] Zatmění Slunce a Měsíce na Astro.cz
[7] Tajemství dvou úplných zatmění v jedné lunaci (Jan Vondrák)



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Nova nad Supernovou
  4. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  5. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  6. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  7. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  8. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  9. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  10. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  11. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  12. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  13. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  14. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  15. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Úplné zatmění Měsíce, Úplné zatmění Slunce


11. vesmírný týden 2019

11. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 11. 3. do 17. 3. 2019. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars a Uran. Ráno je nejvýše Jupiter a Saturn, Venuše už je jen velmi nízko nad obzorem. Kometa Iwamoto je na pomezí Vozky a Persea. Společné úsilí SpaceX a NASA vedlo k úspěšnému letu lodi Crew Dragon. Chystá se start kosmické lodi Sojuz MS-12 s třemi kosmonauty k ISS. Před 140 lety se narodil Albert Einstein a před 120 lety objevil W. Pickering měsíček Saturnu Phoebe.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

IC342_LHARGB

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2019 obdržel snímek „IC 342“, jehož autorem je Robert Novotný   Ano, astronomie je někdy trochu strohá. IC 342. Nu, to je tedy název, řekne si laik. A možná si řekne i leckterý astronom. Zejména třeba ten, který zkoumá sluneční skvrny. Ve

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Úplněk

Další informace »