Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu

Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu

Z Liptovské Mary k Marsu.
Autor: Petr Horálek.

Pokud za jasného počasí vyhlédnete večer směrem k jihozápadnímu obzoru, ještě stále vás zaujme výrazná naoranžovělá „hvězdička“, která do dané hvězdné oblasti typicky nepatří. Je to totiž planetární „poutník“, rudá planeta Mars. Té se v letošním roce (oprávněně) věnovalo patřičné množství pozornosti, neboť se po dlouhých 15 letech octla nejblíže k Zemi. Ač od té doby už uplynulo pár měsíců, pro romantické chvíle na romantických místech je Mars pořád výsadním objektem večerní oblohy. A já k tomu vybral v tomto směru věhlasnou slovenskou Liptovskou Maru.

Jak se nad objemem největší slovenské přehrady jevil Mars během babího léta 13. října 2018? Začneme trochu s duší romantika: „Na břehu oblíbené slovenské přehrady Liptovská Mara se dva poutníci kochají vesmírem. Za nimi se klene Mléčná dráha, která na obraze vytváří oblouk jakési nebeské brány. Ač ten pohled stojí za to, oba pozorovatelé upínají své zraky docela jinam – k načervenalé hvězdě vlevo. Nejde o hvězdu, nýbrž planetu Mars, jejíž zář se také odráží na hladině tyrkysové vody.“

A ten prozaický popis není zas až tak vzdálený od reality. Jak již bylo zmíněno, rudá planeta se letos skutečně nejvíce přiblížila k Zemi za posledních 15 let; konkrétně 31. července 2018 ji od nás dělila vzdálenost 57,6 milionu kilometru. I když nešlo o největší přiblížení v tomto století (to nastalo v roce 2003 a znovu se odehraje až v srpnu 2287), „marťanský svět“ byl na pozemské obloze opravdu pozoruhodně viditelný. Dokonce na několik týdnů okolo své opozice se Sluncem, která nastala 27. července 2018, se Mars stal čtvrtým nejjasnějším nebeským objektem - hned po Slunci, Měsíci a planetě Venuši. Znovu takto výrazný bude až na konci léta roku 2035, kdy se bude blížit k Zemi o chlup více než letos. To se odehraje na zapamatovatelné datum 11. září 2035, přičemž fyzická opozice pak nastane o 4 dny později. Ten „chlup“ bude činit asi 700 tisíc kilometrů oproti letošku.

Mléčná dráha a Mars nad rybářským hauzbótem. Jasný objekt nad obzorem vpravo dole je zapadající mladý Měsíc a pohoří na obzoru jsou Nízké Tatry. Autor: Petr Horálek.
Mléčná dráha a Mars nad rybářským hauzbótem. Jasný objekt nad obzorem vpravo dole je zapadající mladý Měsíc a pohoří na obzoru jsou Nízké Tatry.
Autor: Petr Horálek.
Příjemně překvapující jsou rovněž podmínky na samotné Maře. Úchvatné slovenské vodní dílo jsem už dlouze toužil navštívit kvůli možným nočním fotografiím, ale přirozeně jsem se obával přemíry světelného znečištění. Mara sice leží mezi Nízkými a Vysokými Tatrami s poměrně svěžím smogem neznečištěným vzduchem, ale nedaleký Liptovský Mikuláš je žel město překypující klasickým špatným pouličním osvětlením (necílené, často bílé a nekryté), které výhledy ke hvězdám (a ne-li běžný život) dosti znehodnocují. Dokázal jsem si představit, že v letních měsících se na pobřeží opravdu hojně žije, takže i sezónní letoviska, restaurace a další zařízení jen dál degradují pohledy k výsostné letní Mléčné dráze. Ale nakonec tomu zas tak „černě“ (či vlastně přezářeně) nebylo.

Stačilo popojít dál od jihovýchodního cípu přehrady na úroveň Liptovského Trnovce, kde už je markantní vliv od Mikuláše upozaděn, a na čisté obloze se vesmír záhy pěkně vyjímal. Potěšili mne i rybáři, kteří na svých hausbótech jen decentně nasvěcovali stříšky svých zařízení slabými bodovkami a nezářili silným světlem do vody či i okolí, jak to bývá zvykem na jiných rybářských lokalitách. V dáli sice monotónně hučel provoz z dálnice, ale ani to nakonec zásadně nerušilo požitek v této báječné oblasti. Člověk tím spíš skutečně tu touženou romantiku cítil na každém kroku. A výhledy od Mary k Marsu byly vskutku pozoruhodné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Marsovské opozice se Sluncem až do roku 2037
[2] EarthSky: Cykly marsovských opozic
[3] VisitLiptov: O nádrži Liptovská Mara
[4] Stránky a fotogalerie Petra Horálka
[5] Facebook Petra Horálka



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Liptovská Mara, Petr Horálek, Opozice Marsu, Planeta Mars


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »