< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
Petr Horálek Vytisknout článek

Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu

Z Liptovské Mary k Marsu.
Autor: Petr Horálek.

Pokud za jasného počasí vyhlédnete večer směrem k jihozápadnímu obzoru, ještě stále vás zaujme výrazná naoranžovělá „hvězdička“, která do dané hvězdné oblasti typicky nepatří. Je to totiž planetární „poutník“, rudá planeta Mars. Té se v letošním roce (oprávněně) věnovalo patřičné množství pozornosti, neboť se po dlouhých 15 letech octla nejblíže k Zemi. Ač od té doby už uplynulo pár měsíců, pro romantické chvíle na romantických místech je Mars pořád výsadním objektem večerní oblohy. A já k tomu vybral v tomto směru věhlasnou slovenskou Liptovskou Maru.

Jak se nad objemem největší slovenské přehrady jevil Mars během babího léta 13. října 2018? Začneme trochu s duší romantika: „Na břehu oblíbené slovenské přehrady Liptovská Mara se dva poutníci kochají vesmírem. Za nimi se klene Mléčná dráha, která na obraze vytváří oblouk jakési nebeské brány. Ač ten pohled stojí za to, oba pozorovatelé upínají své zraky docela jinam – k načervenalé hvězdě vlevo. Nejde o hvězdu, nýbrž planetu Mars, jejíž zář se také odráží na hladině tyrkysové vody.“

A ten prozaický popis není zas až tak vzdálený od reality. Jak již bylo zmíněno, rudá planeta se letos skutečně nejvíce přiblížila k Zemi za posledních 15 let; konkrétně 31. července 2018 ji od nás dělila vzdálenost 57,6 milionu kilometru. I když nešlo o největší přiblížení v tomto století (to nastalo v roce 2003 a znovu se odehraje až v srpnu 2287), „marťanský svět“ byl na pozemské obloze opravdu pozoruhodně viditelný. Dokonce na několik týdnů okolo své opozice se Sluncem, která nastala 27. července 2018, se Mars stal čtvrtým nejjasnějším nebeským objektem - hned po Slunci, Měsíci a planetě Venuši. Znovu takto výrazný bude až na konci léta roku 2035, kdy se bude blížit k Zemi o chlup více než letos. To se odehraje na zapamatovatelné datum 11. září 2035, přičemž fyzická opozice pak nastane o 4 dny později. Ten „chlup“ bude činit asi 700 tisíc kilometrů oproti letošku.

Mléčná dráha a Mars nad rybářským hauzbótem. Jasný objekt nad obzorem vpravo dole je zapadající mladý Měsíc a pohoří na obzoru jsou Nízké Tatry. Autor: Petr Horálek.
Mléčná dráha a Mars nad rybářským hauzbótem. Jasný objekt nad obzorem vpravo dole je zapadající mladý Měsíc a pohoří na obzoru jsou Nízké Tatry.
Autor: Petr Horálek.
Příjemně překvapující jsou rovněž podmínky na samotné Maře. Úchvatné slovenské vodní dílo jsem už dlouze toužil navštívit kvůli možným nočním fotografiím, ale přirozeně jsem se obával přemíry světelného znečištění. Mara sice leží mezi Nízkými a Vysokými Tatrami s poměrně svěžím smogem neznečištěným vzduchem, ale nedaleký Liptovský Mikuláš je žel město překypující klasickým špatným pouličním osvětlením (necílené, často bílé a nekryté), které výhledy ke hvězdám (a ne-li běžný život) dosti znehodnocují. Dokázal jsem si představit, že v letních měsících se na pobřeží opravdu hojně žije, takže i sezónní letoviska, restaurace a další zařízení jen dál degradují pohledy k výsostné letní Mléčné dráze. Ale nakonec tomu zas tak „černě“ (či vlastně přezářeně) nebylo.

Stačilo popojít dál od jihovýchodního cípu přehrady na úroveň Liptovského Trnovce, kde už je markantní vliv od Mikuláše upozaděn, a na čisté obloze se vesmír záhy pěkně vyjímal. Potěšili mne i rybáři, kteří na svých hausbótech jen decentně nasvěcovali stříšky svých zařízení slabými bodovkami a nezářili silným světlem do vody či i okolí, jak to bývá zvykem na jiných rybářských lokalitách. V dáli sice monotónně hučel provoz z dálnice, ale ani to nakonec zásadně nerušilo požitek v této báječné oblasti. Člověk tím spíš skutečně tu touženou romantiku cítil na každém kroku. A výhledy od Mary k Marsu byly vskutku pozoruhodné.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Marsovské opozice se Sluncem až do roku 2037
[2] EarthSky: Cykly marsovských opozic
[3] VisitLiptov: O nádrži Liptovská Mara
[4] Stránky a fotogalerie Petra Horálka
[5] Facebook Petra Horálka



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Další články autora (399)

Štítky: Liptovská Mara, Petr Horálek, Opozice Marsu, Planeta Mars

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »