Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou

Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou

Bolid z Persea 12. srpna 2018 s dlouhotrvající stopou.
Autor: Petr Horálek.

Letošní Perseidy patřily z hlediska podmínek k těm nejlepším za (a na) poslední roky. Měsíc byl jen den a půl před maximem v novu (produkující částečné zatmění Slunce ve Skandinávii a na severním pólu) a za dobrého počasí daleko od měst tak člověk mohl za celou noc maxima roje uzřít i několik stovek „padajících hvězd“, zanikajících ledoprachových částeček z ohonu komety 109P Swift-Tuttle. Mimo klasické rojení meteorů mnozí pozorovatelé mohou dosvědčit i výskyt opravdu jasných meteorů. Ten nejpodmanivější zážitek pak přinesl zejména na východě území a pak na celé ploše Slovenska či severu Maďarska, západě Ukrajiny či jihu Polska opravdu jasný bolid krátce před půlnocí 12. srpna, po němž ještě déle jak hodinu byla zaznamenatelná měnící se světelná stopa.

Meteorický roj Perseidy je obecně pro obyvatele severní polokoule tím největším svátkem „padajících hvězd“. Roj způsobený ledoprachovými zrnky materiálu po průletu komety 109P Swift-Tuttle vnitřní Sluneční soustavou vrcholí prakticky v té nejkrásnější části léta – uprostřed srpna. Navíc je jeho aktivita dosti vysoká, roj patří mezi 3 každoročně nejaktivnější roje vedle lednových Kvadrantid a prosincových Geminid. Ačkoliv je z této trojice frekvencí meteorů nejchudší (ve střední Evropě zazáří každou hodinu tak 70 meteorů), právě ono letní počasí láká největší masy pod hvězdné nebe. Meteoroidy, tedy částice meziplanetární hmoty, vstupují do zemské atmosféry dosti vysokou rychlostí přes 59 km/s a obvykle zazáří ve výšce mezi 120 a 80 kilometry nad zemským povrchem. Občas se ale stane, že do atmosféry vstoupí poněkud větší meteorický „projektil“, který začne zářit výrazně výše a vydrží průlet vyššími vrstvami atmosféry do menších výšek nad zemí, řekněme až 70 kilometrů, kde je vzduch už hustší. A právě takový kus meteoroidu dokáže vykouzlit výrazný, ne-li naprosto jedinečně jasný meteor, tzv. bolid.

Letošní Perseidy nebyly v tomto ohledu výjimkou a skutečně na nebi za dobu maxima, v nocích od 9. do 14. srpna zazářilo hned několik opravdu jasných bolidů. Ten nejvýraznější nad střední Evropou, resp. přesně nad západní Ukrajinou, se ovšem postaral o nebeské divadlo 12. srpna krátce před lokální půlnocí ve 23:55 SELČ, přesněji ve 23:55:08 letního času. Na základě měření Evropské bolidové sítě (Dr. P. Spurný z ASÚ AV ČR v Ondřejově ve spolupráci s kolegy z ASÚ SAV v Tatranské Lomnici) vstoupilo ledoprachové těleso o původní hmotnosti asi 180 gramů a velikosti přibližně o něco menší jak basebalový míček do naší atmosféry rychlostí 60,7 km/s. Zářit na snímku v úvodu začalo ve výšce 115,4 km nad zemí a pohaslo až v 74,2 kilometru. Celková světelná dráha přitom měřila 66,2 kilometru. Silná zelená emise bolidu na snímku je pak způsobena nabuzením atomů kyslíku po délce dráhy, kudy tělísko touto závratnou rychlostí prolétalo. Jak třením o částice plynu v atmosféře těleso zanikalo, předávalo energii okolnímu vzduchu.

Dráha bolidu z Persea 12. srpna 2018 (EN120818) nad územím Ukrajiny. Autor: Google/Pavel Spurný, Astronomický ústav AV ČR.
Dráha bolidu z Persea 12. srpna 2018 (EN120818) nad územím Ukrajiny.
Autor: Google/Pavel Spurný, Astronomický ústav AV ČR.

Když na obloze takový bolid zazáří, obvykle to není jen záblesk samotný, co pozorujeme. Velké množství zmíněné energie předané okolnímu vzduchu v podobě excitace způsobí jev tzv. dlouhotrvající stopy. Jednoduše řečeno hned po zániku meteoroidu samotného pozorujeme rozzářený tunel vzduchu, kudy těleso proletělo. Pochopitelně excitované atomy postupně svou skokově získanou energii zase ztrácí, přičemž vyzáří patřičné kvantum energie v podobě viditelného světla. Stopa tak postupně pohasíná, až se z nebe vytratí. Obvykle to trvá pouhé sekundy, ale v případě tohoto bolidu pohasínání stopy fotograficky přetrvalo celou jednu hodinu! Za tu dobu se původně téměř přímá stopa velice různorodě pokroutila, neboť v těchto vysokých výškách zemské atmosféry se do ní „opřely“ silné větrné poryvy. Krásně celý vývoj tvarování i pohybu stopy v atmosféře můžete uvidět na videu níže.

Mimochodem, není to poprvé, co čeští astronomové proměřovali bolid z Perseid. Velice zajímavý případ se svého zájmu dočkal v roce 2012, kdy na středoevropské obloze zazářil bolid 13. srpna v 0:29:46 SELČ. Jeho světelná stopa tehdy začala v rekordní výšce 170 kilometrů zhruba nad Příbramí a skončila západně od německého Řezna. Největší jasnosti (přes -9 magnitudy, tedy jako Měsíc asi 3 dny po novu) dosáhl při záblesku ve výšce asi 85 kilometrů. Stopa byla tehdy pozorovatelná přes 15 minut (Spurný a kol., A&A 563, 2014). I tento jsem měl tehdy možnost fotograficky zaznamenat, konkrétně při pozorování Perseid z šumavského Pancíře.

Pozoruhodný bolid z Perseid z roku 2012. Autor: Petr Horálek.
Pozoruhodný bolid z Perseid z roku 2012.
Autor: Petr Horálek.

Ale zpět k letošnímu bolidu. To, že na snímku hezky „padl“ do kompozice nedaleko M31 – galaxie v Andromedě (na snímku hned pod bolidem), je už o štěstí. Snímek totiž vznikl na půdě Astronomického observatória na Kolonickom sedle ve východním Slovensku, nedaleko ukrajinských hranic. Tedy blízko místu, kde se bolid objevil v nadhlavníku, kam zrovna galaxie stoupala. Na jiných místech Slovenska, v Ukrajině, Česku, Polsku či Maďarsku se pochopitelně bolid promítal vlivem perspektivy do jiných částí oblohy (právě v Ukrajině nedaleko hranic s Polskem v nadhlavníku) a rovněž byl jinak daleko od pozorovatelů, čili se nemusel jevit až tak jasný jako na Kolonici. Observatoř je jinak známa nejen pro hostování jednoho z největších slovenských dalekohledů (Vihorlatský národní teleskop o průměru hlavního zrcadla 1 metr), ale rovněž pro svou polohu na jihozápadním okraji nejkvalitnější oblasti tmavé oblohy ve střední Evropě – v Parku tmavej oblohy Poloniny.

Na snímku je bolid i vývoj jeho stopy zaznamenán z fotoaparátu Canon 6D na širokoúhlé 12mm ohnisko během rutinního sekvenčního snímání. Vložené obrazy stopy ukazují její vývoj každou další minutu, přičemž jde o výřezy ze stejné kompozice jako u záznamu bolidu samotného. Stopa se krátce po pádu bolidu dosti rychle „roztáhla“ do velké úhlové plochy, přičemž po prvních asi 20 minutách již zabírala asi šestinu celé oblohy! Fotograficky její pozůstatky šlo identifikovat více jak hodinu po úkazu, což už řadí tento úkaz mezi rekordmany ve své kategorii (tedy u roje Perseid).

Obrazovou mozaiku v úvodu rovněž publikovala v pátek 17. srpna americká NASA jako prestižní Astronomický snímek dne. Unikum krom samotného bolidu do scény vnesl i jasný Mars, který na snímku září nízko nad obzorem, zahalen jemnou oblačností. Ten byl totiž letos 31. července 2018 nejblíže k Zemi za posledních 15 let a znovu lidé maximum Perseid s nejjasnějším Marsem zažijí až v roce 2033!

Kontakty a další informace

Petr Horálek
Fotograf a popularizátor astronomie
Email: horalek.peter@gmail.com
GSM: +420 732 826 853

Dr. Pavel Spurný
Astronomický ústav AV ČR,
vedoucí Evropské bolidové sítě
Email: pavel.spurny@asu.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky fotografa Petra Horálka
[2] Evropská bolidová síť (Astronomický ústav AV ČR)
[3] Minutky z vesmíru: Letní meteorický roj
[4] Park Tmavej Oblohy Poloniny
[5] Na čem pracujeme: Jasná Perseida s neobvykle vysokou počáteční výškou (2014)
[6] ČAM: Bolid z Perseid 2012
[7] Fotogalerie: Perseidy 2018



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Bolid, Perseidy, Perseidy 2018


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »