Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Nebe z obou polokoulí

Obrazem: Nebe z obou polokoulí

Kruh zvířetníku z obou polokoulí: Opačné části Mléčné dráhy se zvedají k nadhlavníku a zodiakální světlo se díky této projekci klene na obou sférách jako oblouk, který nachází svůj protějšek a vytváří celý kruh.
Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN

Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.

Jak by to vypadalo, kdyby se člověk vznášel ve vesmíru na místě zemské dráhy tam, kde Země bývá okolo březnové rovnodennosti, a měl možnost zakrýt rukou Slunce? Zhruba takto. Samozřejmě bez obzoru a záření v atmosféře. Mozaika zachycující nebe severní a jižní polokoule v tomto období odhaluje celou Mléčnou dráhu od severu k jihu (v obou místech procházející nadhlavníkem), a proti tomu o galaktický sklon 60,2° také pás zvířetníkového světla – pohled do Sluncem nasvětleného prašného disku okolo centra Sluneční soustavy, do kterého se díváme z boku. Můj výhled pochází z observatoře ESO La Silla (před rozbřeskem 13. dubna 2016), Juanův z IAC Observatoře Roque de los Muchachos na La Palmě (po soumraku 19. února 2020).

Virtuální prohlídka: Nebe z obou polokoulí

Prohlídka funguje stejně jako na facebooku – chyťte myší libovolnou část obrazu a prohlížejte si jej po celém sférickém rozhledu. Můžete si rovněž oblasti nazvětšovat, vychutnat si prohlídku na celé obrazovce... Pokud se prohlídka nenačte nebo se zobrazí s chybami, stačí pouze obnovit stránku (klávesa F5).

Na počátku byla myšlenka

Astronomický snímek týdne ESO - X označuje to správné místo. Autor: Petr Horálek/ESO.
Astronomický snímek týdne ESO - X označuje to správné místo.
Autor: Petr Horálek/ESO.
Abyste takovou kompozici stvořili, je třeba si uvědomit, že to, co je viděné z jedné polokoule po soumraku má svůj protějšek na druhé zemské polokouli před rozbřeskem. A někde mezi tím leží Slunce, které namísto rukou zakrýváme zemským obzorem. Zárodek tohoto nezvyklého fotografického projektu jsem měl v hlavě už léta. Poprvé jsem jej částečně zrealizoval v roce 2016, kdy z dat pořízených v lednu o rok dříve jsem mohl utvořit „jižní“ část návazného celku „nebeského X“ – když se Mléčná dráha a zvířetníkové světlo křižují na obzoru, protože do Mléčné dráhy se zrovna promítá Slunce. Taková situace nastává v prosinci/lednu (Slunce se promítá do centra Mléčné dráhy) anebo červnu/červenci (Slunce leží ve slabém úseku dráhy v Blížencích). Obraz, který ukazuje to, co z jedné polokoule na večerní obloze po soumraku navazuje na zbytek výhledu, co je pod obzorem (viděné pochopitelně z té druhé polokoule ráno) vznikl na Oravské Lesné a observatoři Paranal – vždy v lednu (na Paranalu ráno, v roce 2015, a na Oravě večer o rok později). Problém ale byl, že Paranal leží na jižní šířce zhruba 25°, zatímco Oravská Lesná na severní šířce nad 49°. Obzory obou krajin tak nelze vůči sobě vodorovně zarovnat, a kdybych se odhodlal zaznamenat celý výhled na obou polokoulích, jejich prolnutí by přineslo chybějící výseč oblohy. Pro dokonalé „svázání“ výhledů k nebi z jihu i severu bylo tedy zapotřebí fotografovat z míst se stejnou hodnotou zeměpisné šířky, jen (pochopitelně) na opačných stranách od rovníku.

Pohled z jihu byl paradoxně snadnější…

V dubnu 2016 jsem měl tu možnost se účastnit mezinárodní fotografické UHD expedice (Ultra High Definition) pod záštitou Evropské jižní observatoře, jejímž cílem bylo zaznamenat mnoho obrazů nočního nebe na observatoří ESO v obří kvalitě, aby se následně daly využít k nejrůznějším účelům v tehdy nově budovaném vzdělávacím centru a planetáriu ESO Supernova v německém Garchingu. Tehdy jsem mimochodem zaznamenal tři čtvrtiny zvířetníkového světla v takové kvalitě (prostě poušť Atacama je k tomuto stvořena), že se obraz nakonec stal i Českou astrofotografií měsíce. Mimoto hned několik celooblohových záznamů Mléčné dráhy, mimo jiné z observatoře ESO La Silla krátce před rozbřeskem. A ta byla k tomuto projektu nejzásadnější.

Pomoc od legendy

Nebe z obou polokoulí, od La Palmy na La Sillu, protkané zvířetníkovým světlem. Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN
Nebe z obou polokoulí, od La Palmy na La Sillu, protkané zvířetníkovým světlem.
Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN
Zatímco výsledky z expedice už šly dávno na internet, moje tužba jižní celooblohový pohled do nebe relativně krátce po březnové rovnodennosti (na severní polokouli té jarní), kdy se kužel zvířetníkového světla nejvíce vyklání od obzoru, spojit s tím severním, zůstávala nenaplněna. Ono to totiž chtělo vycestovat ve velmi úzkém období, ideálně naprosto protichůdném na severní polokouli. Záznam vznikl 13. dubna 2016, tedy 3 týdny po rovnodennosti, bylo nutné „severní doplněk“ zaznamenat 3 týdny před rovnodenností – na konci února – aby se kužel zvířetníku skláněl pod stejným úhlem… Ale kam vyjet? Vzhledem k tomu, že La Silla leží na přibližně 29. stupni jižní šířky, dokonalé by bylo místo na 29. stupni šířky severní. Nebyl čas, nebyly peníze, nepřála tomu fáze Měsíce… až jsem nakonec řekl „A dost, takhle bych mohl čekat věčně!“ Namísto cestování jsem poprosil legendárního fotografa Juana Carlose Casada, držitele mnoha ocenění NASA, fotografa National Geographic, TWAN (The World At Night), který velice často operuje na španělských Kanárských ostrovech. Letošní rok je právě dokonalý v tom, že měsíční fáze nahrávají k tmavým nocím okolo toho úzkého okénka, kdy by se „severní doplněk“ měl pořídit. Juan nejen že byl nesmírně ochotný, ale na můj požadavek se vyzbrojil takřka identickým vybavením a záznam severní sféry zaznamenal naprosto stejnou cestou i se stejným nastavením, ne-li za stejné teploty. Zkrátka zázrakem se data dala zpracovat tak, jakoby byla od jediného fotografa z jediné noci. Severní mozaiku pořídil 19. února 2020, tedy o týden déle od rovnodennosti, než bylo třeba, zato ale s precizním načasováním tak, aby to odpovídalo požadované návaznosti na situaci na jižní polokouli. A právě místo, které zvolil – ostrov La Palma nedaleko věhlasné observatoře Roque de Los Muchachos – k mému štěstí sídlí na požadované 29. rovnoběžce!

… aby toho nebylo málo

Nebe z obou polokoulí. Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN
Nebe z obou polokoulí.
Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN

Juanovo rozhodnutí fotit z La Palmy bylo prakticky dané jeho zaměstnáním, hlubší důvod v tom nebyl. Nicméně po obdržení dat mi záhy došlo, nakolik výsledná mozaika bude vlastně unikátní. Mimo již zmíněné prolnutí dvou navazujících výhledů si Juan vybral k focení parkoviště nedaleko teleskopu MAGIC, odkud výhled ke zvířetníkovému světlu byl naprosto nerušený, za to za zády se mu nacházel „les“ kupolí kanárské observatoře. Když jsem obě polokoule digitálně „slepil“, ten les kupolí se krásně prolnul s podobným shlukem observatoří na La Sille, čímž se divákovi naskytl surreální pohled k hned několika největším dalekohledům světa. Resp. jejich „domečkům“. Zatímco na severním obzoru se v dáli tyčí kupole doposud největšího dalekohledu světa, desetimetrového Grand Telescopio Canarias, ve verzi „protinožců“ se napínají kupole New Technology Telescope nebo ESO 3.6m dalekohledu (mj. objevitele planety obíhající Proximu Centauri). A těch (někdy symbolických, jindy faktických) věcí, které vám při pohledu na výsledek tanou na mysl, je ještě více.

  • Obě observatoře leží v nadmořské výšce asi 2400 metrů a zeměpisné šířce 29 stupňů (severně IAC La Palma, jižně ESO La Silla)
  • Na severní části (Casado) je vidět podél obzoru výrazné načervenalé airglow (přirozené záření zemské atmosféry) způsobené emisí radikálů OH, která je většinou nejvýraznější po soumraku; jižní (Horálek) svítí zelenou září (emise kyslíku) vzduchem, jejíž viditelnost je trvalejší a v důsledku několika řetězových reakcí ve vzduchu může setrvat až do rána
  • Stejné vybavení umožnilo stejné rozlišení a stejnou spektrální citlivost v oblastech HII (narůžovělé mlhoviny) na obou obrázcích. Pro oba pohledy byly použity fotoaparáty Canon 6D, objektivy 24 mm, f2,2, ISO 10000 a expozice 15 s „sešité“ do panoramat. Nejvýznamnějšími oblastmi HII jsou: Gumova mlhovina (za dalekohledem MAGIC), Barnardova smyčka, mlhovina v Orionu, mlhovina Rosetta, mlhovina Kalifornie, mlhoviny „Srdce a Duše“… (Casado, sever); mlhovina Laguna, mlhovina „Kočičí packa“, region Ró Ophiuchi, Mlhovina Carina, Severní Amerika… (Horálek, jih)
  • Mimo Mléčnou dráhu jsou v období kolem březnové rovnodennosti na tmavé obloze dobře viditelné 2 severní a 2 jižní galaxie: v pohledu Casada od La Palmy galaxie v Andromedě (M31) a v Trojúhelníku (M33) Triangulum, v pohledu od Horálka pak Magellanova mračna
  • Gegenschein, v překladu „protisvit“ (část zvířetníkového světla) je také vidět - jako slabý protějšek na obou hemisférách 180 stupňů od kuželů zvířetníkového světla.

Kruhy nebeských pásů z obou zemských polokoulí. Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN
Kruhy nebeských pásů z obou zemských polokoulí.
Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN

Kruh Mléčné dráhy ze dvou polokoulí. Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN
Kruh Mléčné dráhy ze dvou polokoulí.
Autor: Petr Horálek/ESO, Juan Carlos Casado/IAC/TWAN

Více o snímcích dne nasa také v pořadu Epicentrum

Mozaika byla 27. února 2020 vybrána a publikována jako prestižní Astronomický snímek dne NASA s názvem „Dvě polokoule noční oblohy“. Že je úspěch při focení takových „projektíků“ dílem jak štěstí, tak pochopitelně patřičného plánování, se můžete dozvědět v rozhovoru pro pořad Epicentrum Czech News Center (navzdory logu v levém horním rohu není rozhovor bulvárního ražení, je opravdu velice věcný). A pokud se vám moje fotografie líbí, nově je nabízím jako fotoobrazy. Bližší informace najdete na mých stránkách. I nadále také pořádám kurzy focení noční oblohy a přednášky pro širokou veřejnost. Budu se na vás těšit!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astronomický snimek dne NASA - česky
[2] Evropská jižní observatoř
[3] Instituto de Astrofísica de Canarias
[4] Stránky Petra Horálka
[5] Facebook Petra Horálka
[6] Juan Carlos Casado - TWAN



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Světélkování vzduchu, Gegenschein, ESO, Iac, Astrofotografický workshop, Astrofotografie , Petr Horálek, Observatoř La Silla, La palma, Galaxie Mléčná dráha, Zvířetníkové světlo, Zodiakální světlo, Zodiakální most


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »