Zemřel astronom Martin Lehký, nositel Ceny Zdeňka Kvíze

Autor: Dalibor Hanžl.
Ve středu 18. listopadu 2020 nás ve věku 48 let navždy opustil známý královéhradecký astronom Martin Lehký. Obdivuhodně houževnatý pozorovatel především komet dosáhl v letech 2002 a 2003 světového milníku coby jeden z nejaktivnějších pozorovatelů ve svém oboru. V roce 2010 jej Česká astronomická společnost za mimořádné zásluhy ocenila Cenou Zdeňka Kvíze. Jeho jméno rovněž nese planetka 14550 Lehký.
Martin „Makalaki“ Lehký se narodil v Hradci Králové 25. října 1972. K astronomii se dostal už jako 15letý člen astronomického kroužku královéhradecké hvězdárny. Už tehdy mu učarovaly komety, neboť toho roku se objevila C/1987 P1 Bradfield. O pozorováních si vedl pečlivé záznamy, což mu vydrželo až do dospělosti. Stejně jako láska ke kometám, které byly jeho srdcovou záležitostí až do konce života. Věnoval se soustavně jejich pozorování jak vizuálně (pouhým okem či očima přes teleskop) nebo později i fotograficky a pomocí tzv. CCD techniky. Mimo komety se aktivně zapojoval do celoplošných pozorování meteorických rojů, nadchla ho ovšem i astrofotografie. Několikrát se vydal za úplným zatměním Slunce. Od roku 2002, kdy byl nainstalován v Hradci Králové plně funkční reflektor o průměru 40 cm se CCD kamerou SBIG ST7, zvaný JST (Jan Sindel Telescope – pojmenován po Janu Šindelovi), se Martin věnoval astrometrii komet a blízkozemních planetek. Sám se na koupi a montáži dalekohledu podílel spolu s členy Astronomické společnosti v Hradci Králové.
V roce 2003 se mu podařilo získat tímto přístrojem, vedeným v centrále Minor Planet Center jako „MPC stanice 048“, celkem 3591 změřených pozic, z nichž 3533 pozic patřilo 32 kometám a zbytek planetkám. Dostal se tak na druhé místo ve světovém žebříčku MPC stanic v počtu získaných pozorování (hned po Kamilu Hornochovi – také z ČR). V této práci pokračoval až do konce svého života a přispíval nemalým dílem do celosvětového monitorování komet a Zemi nebezpečných planetek, čímž se tak přímo podílel na zpřesňování charakterů jejich drah. Dá se tedy říct, že i díky jeho práci jsme se mohli na naší planetě cítit bezpečněji. Za tyto zásluhy po něm toho roku pojmenovala Mezinárodní astronomická unie planetku 14550 Lehký, kterou objevila 27. října 1997 astronomka Lenka Kotková (v té době Šarounová) na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Planetka má průměr zhruba 3,4 kilometru a obíhá na dráze mezi Marsem a Jupiterem s periodou necelé 4 roky.
Autor: ČAS.
Martin Lehký byl rovněž astronomem-objevitelem. V roce 2006 se mu podařilo v rámci jeho „druhotného programu“ – určování minim jasnosti kriticky málo pozorovaných proměnných hvězd – objevit 4 nové zákrytové dvojhvězdy v okolí proměnných hvězd OQ Cas a RV Tri. Ve svém trpělivém proměřování minim dalších proměnných hvězd uspěl s objevy i v letech následujících. V roce 2009 publikoval v OEJV (Open European Journal on Variable Stars) objev tří nových zákrytových proměnných hvězd v okolí OP Lac.
Autor: Expedice +8mag
Přezdívka „Makalaki“ v jeho jméně byla dlouho záhadou, která dávala vzniku mnoha legendám včetně té o souvislosti s jeho indiánským vzhledem a tedy inklinací k nějakému indiánskému jazyku. Nakonec sám odhalil, že jej tak oslovil cizojazyčný tazatel přes telefon a Martinovi se to tak zalíbilo, že si zkomoleninu svého jména (Maka-Laki = Martin Lehký) ponechal. Ostatně Martin byl všeobecně znám svým netradičním smyslem pro humor, který ho provázel i v mnoha nápadech. Jedním z těch nejpamátnějších a mediálně sledovaným byla jeho svatba s jeho ženou 11. listopadu 2011 na královéhradecké hvězdárně (obřad přímo v malém planetáriu), což podle jeho slov bylo „Perfektní datum k svatbě (11-11-11), protože je cimrmanovsky dobře zapamatovatelné, ve stejné datum, jenom o několik let dříve, jsme se s mou ženou Míšou poznali a také mám svátek. Takže i jako sklerotik na to datum jen tak nezapomenu.“ O svatbě vyšel i fotografický článek v královéhradeckém deníku. Že byl Martin nezapomenutelnou postavou (nejen) v komunitě česko-slovenských astronomů, dokazují i následující vzpomínková svědectví některých z jeho mnoha přátel.
Autor: Zdroj: Deník/ David Taneček
„Když jsem v roce 1998 nastupoval do astronomického kroužku na pardubické hvězdárně, Martin Lehký už byl legenda. Neustále mi ho popisoval jeho letitý kamarád a dnes bohužel již také zesnulý Vašek Knoll. Když jsem pak Martina poprvé poznal osobně, rovněž na pardubické hvězdárně, všechny ty zvěsti se potvrdily. Svérázný obrovský chlapík s neskutečným elánem, přehledem a monumentální pozorovací výdrží, kterou se mu málokdo u nás, ale i po celém světě dokázal rovnat. Málokdo ale ví, že o pět let později mě právě on přivedl na myšlenku o sedmi perlách astronomie – sedmi nejpozoruhodnějších a nejvzácnějších úkazech, jaké může smrtelník při troše štěstí uvidět. Byl neskutečným požitkářem, který prostě chtěl zažít všechno, co obloha nad námi nabízí. Sám říkal, že by si moc přál ten pověstný seznam naplnit, žel supernovy v naší Galaxii se nedočkal. Ale možná proto, že jí byl on sám – opustil nás brzo tak, jako ty nejzářivější hvězdy ve vesmíru končí svůj krátký život supernovou. Sršel výbuchy tak nezkrotného, neskonalého a nakažlivého humoru, že člověk vlastně ani nepoznal jeho vážnou tvář. Nebýt Martina, jistě nejsem tam, kde jsem. Pro tu neměřitelnou houževnatost i humor nejen že legendou byl, ale legendou navždy zůstane,“ říká o Martinovi astrofotograf Petr Horálek.
„Odcházejí… ti, co měli k dispozici jen dalekohled a nadšení. S Martinem jsem prožil nejedny astronomické chvíle, byl to úžasný člověk, který se v souběhu každodennosti věnoval jevům – na první pohled – minulosti. Miloval vesmír a bezesporu miloval svoji rodinu. Je mi to strašně líto, že musím na klávesnici mačkat taková písmena,“ sdílí své pocity Jiří Dušek, ředitel brněnského planetária.
Autor: Petr Horálek.
„Na Martina mi zůstanou vzpomínky jako na úžasného člověka, nadšeného astronoma a neúnavného pozorovatele, se kterým jsem se zúčastnil mnoha pozorování pod hvězdnou oblohou u nás i v zahraničí. Často jsme se potkávali v Brně během jeho studií na Masarykově Univerzitě, ale také v Hradci Králové. Martin navždy pro mě zůstane také vynikajícím kamarádem, optimistickým, veselým a nesmírně obětavým člověkem. Mně osobně v životě hodně pomohl. Moc Ti Martine, kamaráde, za vše děkuji a nikdy nezapomenu,“ vzpomíná a vzkazuje Dalibor Hanžl, šéfredaktor novinkového serveru Expresní astronomické informace.
Autor: Kamil Hornoch.
Za všechny svou úctou k Martinovi uzavírá vzpomínání Pavel Suchan, tiskový tajemník České astronomické společnosti: „Martina Lehkého jsem znal především jako neúnavného pozorovatele. Ať kdysi u Dalekohledu Jana Šindela o průměru 40 cm v Hradci Králové, tak později až do současnosti, když pozoroval s automatickým dalekohledem Univerzity Karlovy Blue Eye o průměru 60 cm umístěným na hvězdárně v Ondřejově. Měl jsem možnost nahlížet do jeho pozorovacích deníků a statistik, kde byl vidět jeho široký záběr a kvalita pozorování. Jeho typický úsměv a humor mi bude také chybět.“
Těch zážitků, vzpomínek, vtipů i úsměvů bylo tolik, že by to vyšlo na obří knihu. Děkujeme, hluboce vzpomínáme a nikdy nezapomeneme!
Z podkladů České astronomické společnosti, Astronomické společnosti Hradec Králové a archivu Martinových přátel připravil Petr Horálek.
Video: Vzpomínka na zatmění Slunce 2008
(Martin Lehký je k vidění ve žlutém tričku ke konci videa)