Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Protisvit v Beskydech

Obrazem: Protisvit v Beskydech

Mléčná dráha a protisvit nad Beskydami.
Autor: Petr Horálek.

Máme v Česku možnost spatřit přírodně tmavou oblohu? Vždyť když vyjedu na vesnici za město, je tam o mnoho víc hvězd než v Praze a tma jak v pytli! No, bohužel tento argument je na hony vzdálený realitě přírodně tmavé oblohy, neboť každý, kdo jednou vyjede dál od měst, má záhy pocit, že je hvězdné nebe nesrovnatelně bohatší.  Z hlediska vjemu lidským okem jistě najdeme mnoho lokalit s krásnými výhledy do vesmíru a dopřejeme v něm našim očím okusit limity citlivosti mimo neustále špatně nasvěcované noční ulice. Ale z hlediska astronomického, resp. fotografického se na tuhle otázku musí sofistikovaněji: Je třeba měřit tzv. nominální čtvercovou magnitudu a všímat si jevů, které jsou hluboko pod prahem jasu pozadí oblohy ve městech. Mezi tyto jevy patří například slabší úseky Mléčné dráhy, přirozené záření atmosféry, tzv. airglow, zvířetníkové světlo anebo slaboučký světelný ovál na hvězdném pozadí nazývaný „protisvit“. Takových míst, kde toto spatříme, je u nás jako šafránu, nicméně nedávno mě v tom příjemně překvapila Beskydská Oblast Tmavé Oblohy (BOTO).

Na to, co je to ten „protisvit“, je třeba začít u pojmu „zvířetníkové“ nebo „zodiakální“ světlo. To fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obrazu na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (ano ten, po němž byla pojmenována sonda dlouhá léta kroužící kolem planety Saturn), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier publikující své práce jen o rok později, v roce 1684. Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kužele zodiakálního světla byly na světě. Bohužel se rozmach měst zasadil i o postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst současné civilizace, a to kvůli rostoucí míře světelného znečištění.

Odkud se bere světlo zvířetníku?

Celooblohový pohled na Mléčnou dráhu a protisvit nad Grúní. Autor: Petr Horálek.
Celooblohový pohled na Mléčnou dráhu a protisvit nad Grúní.
Autor: Petr Horálek.
Za slabým úkazem stojí rozptyl slunečního záření na miniaturních částečkách meziplanetárního prachu rozloženého v rovině Sluneční soustavy. Částečky s rozměry řádově 0,001 - 0,1 mm vytváří jakýsi prašný disk okolo Slunce ve vnitřní části Sluneční soustavy a pochází především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Celková hmotnost tohoto meziplanetárního prachu se odhaduje na 5x1016 kg. Neboť se nachází v rovině ekliptiky, tedy roviny zemské dráhy, kterou si pomyslně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími, promítá se nám právě do zvířetníkových souhvězdí a odtud tedy jeho název.  Jak se Slunce v průběhu roku promítá do zvířetníkových souhvězdí (tím, že Země obíhá kolem Slunce), mění se i jeho poloha na hvězdném pozadí.

A tady se konečně dostáváme k onomu protisvitu. Za ideálních podmínek (které ale u nás nenajdeme nikde) je totiž možné spatřit nejen kužely zodiakálního světla, ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely a jasnější místo v zodiakálním mostě, což je zmíněný protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují takzvaným efektivním zpětným rozptylem (částice v tom směru jsou „v úplňku“).  Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se pro jeho spatření vydat do dále i výše položených míst, kde neruší světelné znečištění. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí a bezměsíčných nocí.

Virtuální prohlídka...

Prohlídka funguje stejně jako na facebooku - chyťte myší libovolnou část obrazu a prohlížejte si jej po celém sférickém rozhledu. Můžete si rovněž oblasti nazvětšovat, vychutnat si prohlídku na celé obrazovce... Pokud se prohlídka nenačte nebo se zobrazí s chybami, stačí pouze obnovit stránku (klávesa F5).

Ve střední Evropě jsou podmínky k vyhlížení protisvitu nejlepší v průběhu října, kdy se slabý ovál promítá do oblohy chudé na hvězdy či struktury Mléčné dráhy, které jsou rovněž jasnější jak protisvit, a zároveň leží velmi vysoko nad obzorem na pomezí souhvězdí Ryb a Berana. Když jsem 4. října v pozdních večerních hodinách začal protisvit fotit nad horským hotelem Švarná Hanka, kde mj. probíhalo v dalších dnech i pravidelné pozorování noční oblohy s astronomem Tomášem Hynkem, panovaly zrovna jedny z nejlepších podmínek letošního „babího léta“. Ostatně i fakt, že se daleko na obzoru daly ještě před soumrakem zpozorovat vrcholky Vysokých Tater, mi daly za pravdu, že hvězdné nebe bude stát za to. A jaká byla realita? Protisvit nejen že snadno vynikal na krátkých expozicích (při ISO 8000 přes světelný objektiv), ale byl po návyku oka na noční podmínky zcela zřetelný i při pohledu pouhým okem. Beskydská oblast, ač stále rušena silným znečištěním z relativně nedaleké Ostravy a Frýdku-Místku, má opravdu návštěvníkům co nabídnout.

Další oblasti tmavé oblohy

Malá planeta Grúň s zeleným airglow a obloukem Mléčné dráhy. Autor: Petr Horálek.
Malá planeta Grúň s zeleným airglow a obloukem Mléčné dráhy.
Autor: Petr Horálek.
Mimo Beskydy se v České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, jednoznačně na Manětínsku (v zatím nejčerstvější oblasti tmavé oblohy), jižních Čechách (zejména na Šumavě a Novohradských horách), na severu v některých úsecích Orlických a Jizerských hor (tamní oblast ale silně znehodnotilo bezohledné svícení od polských rajčatových skleníků). V roce 2017 bylo rovněž podepsáno memorandum o zachování tmavé oblohy na Bystřicku. Obecně nejlépe ze všeho zmíněného jsou na tom právě jižní Čechy – zejména Novohradské hory. V rámci střední Evropy jsou pak nejlepší podmínky zatím zcela bezkonkurenčně až na východě Slovenska v Poloninách.

Víc než jen protisvit...

Pozorným jistě na snímcích neunikne i silný zelenavý nádech oblohy ve směru nad jihem, který tentokrát nepřísluší škodlivému světelnému smogu, ale dalšímu „skvostu tmavé oblohy“. Jde o přirozené záření atmosféry, tzv. airglow, které vzniká řetězcem reakcí při interakci naší atmosféry s ultrafialovým zářením ze Slunce. Konkrétně tento zelený odstín pochází z emise kyslíku ve výšce asi 95 kilometrů nad zemským povrchem. Pochopitelně pestrobarevné nebe takto očima neuvidíme – náš zrak je limitován prakticky nulovou citlivostí na barvy při pohledu na slabé difúzní zdroje světla v nočních podmínkách, nicméně fotoaparát naštěstí tak omezen není a portréty hvězdného nebe jsou vždy pestrobarevné. Tím spíše, když je míra světelného znečištění výrazně menší než jak známo z příměstských oblastí.

360stupňový pohled na Grúň s Mléčnou dráhou, protisvitem a airglow. Autor: Petr Horálek.
360stupňový pohled na Grúň s Mléčnou dráhou, protisvitem a airglow.
Autor: Petr Horálek.

Samotným závěrem bych rád pozval všechny nadšence do fotografování noční oblohy. Zaujatý těmito krásnými podmínkami jsem se rozhodl i v dalším roce uspořádat hned několik fotografických kurzů právě v této lokalitě. Pokud bystě měli zájem se zúčastnit, bližší informace najdete v tomto článku. Tak se budu velmi těšit!

Oblouk Mléčné dráhy a protisvit nad Švarnou Hankou. Autor: Petr Horálek.
Oblouk Mléčné dráhy a protisvit nad Švarnou Hankou.
Autor: Petr Horálek.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oblasti tmavé oblohy v Česku
[2] Světelné znečištění
[3] Beskydská oblast tmavé oblohy
[4] Pozorování oblohy v Beskydech pro veřejnost
[5] Fotografické kurzy v Beskydech
[6] Stránky Petra Horálka



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Nova nad Supernovou
  4. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  5. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  6. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  7. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  8. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  9. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  10. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  11. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  12. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  13. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  14. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Petr Horálek, Světélkování vzduchu, Mléčná dráha, Gegenschein, Protisvit, Boto, Beskydy, Beskydská oblast tmavé oblohy


51. vesmírný týden 2018

51. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 17. 12. do 23. 12. 2018. Měsíc dorůstá k úplňku. Večer je vidět Mars. Na ranní obloze se potkává Merkur s Jupiterem, nejvýše je Venuše. Kometu 46P/Wirtanen skrývají oblaka, ruší svým svitem Měsíc, minula Plejády, ale je docela jasná. Mimořádný výstup do kosmického prostoru zažila ISS. Virgin Galactic překonala se svým VSS Unity hranici 80 km. Voyager 2 je mimo sféru vlivu slunečního větru. InSight na Marsu konečně vyfotografována z oběžné dráhy. Před 50 lety se na cestu kolem Měsíce vydalo Apollo 8.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 46P na Benecku

Canon 5D, f4/28mm, ISO1600, stativ, panorama tří snímků, fotografováno při chvilkovém vyjasnění v Krkonoších

Další informace »