Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Protisvit v Beskydech

Obrazem: Protisvit v Beskydech

Mléčná dráha a protisvit nad Beskydami.
Autor: Petr Horálek.

Máme v Česku možnost spatřit přírodně tmavou oblohu? Vždyť když vyjedu na vesnici za město, je tam o mnoho víc hvězd než v Praze a tma jak v pytli! No, bohužel tento argument je na hony vzdálený realitě přírodně tmavé oblohy, neboť každý, kdo jednou vyjede dál od měst, má záhy pocit, že je hvězdné nebe nesrovnatelně bohatší.  Z hlediska vjemu lidským okem jistě najdeme mnoho lokalit s krásnými výhledy do vesmíru a dopřejeme v něm našim očím okusit limity citlivosti mimo neustále špatně nasvěcované noční ulice. Ale z hlediska astronomického, resp. fotografického se na tuhle otázku musí sofistikovaněji: Je třeba měřit tzv. nominální čtvercovou magnitudu a všímat si jevů, které jsou hluboko pod prahem jasu pozadí oblohy ve městech. Mezi tyto jevy patří například slabší úseky Mléčné dráhy, přirozené záření atmosféry, tzv. airglow, zvířetníkové světlo anebo slaboučký světelný ovál na hvězdném pozadí nazývaný „protisvit“. Takových míst, kde toto spatříme, je u nás jako šafránu, nicméně nedávno mě v tom příjemně překvapila Beskydská Oblast Tmavé Oblohy (BOTO).

Na to, co je to ten „protisvit“, je třeba začít u pojmu „zvířetníkové“ nebo „zodiakální“ světlo. To fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obrazu na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (ano ten, po němž byla pojmenována sonda dlouhá léta kroužící kolem planety Saturn), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier publikující své práce jen o rok později, v roce 1684. Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kužele zodiakálního světla byly na světě. Bohužel se rozmach měst zasadil i o postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst současné civilizace, a to kvůli rostoucí míře světelného znečištění.

Odkud se bere světlo zvířetníku?

Celooblohový pohled na Mléčnou dráhu a protisvit nad Grúní. Autor: Petr Horálek.
Celooblohový pohled na Mléčnou dráhu a protisvit nad Grúní.
Autor: Petr Horálek.
Za slabým úkazem stojí rozptyl slunečního záření na miniaturních částečkách meziplanetárního prachu rozloženého v rovině Sluneční soustavy. Částečky s rozměry řádově 0,001 - 0,1 mm vytváří jakýsi prašný disk okolo Slunce ve vnitřní části Sluneční soustavy a pochází především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Celková hmotnost tohoto meziplanetárního prachu se odhaduje na 5x1016 kg. Neboť se nachází v rovině ekliptiky, tedy roviny zemské dráhy, kterou si pomyslně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími, promítá se nám právě do zvířetníkových souhvězdí a odtud tedy jeho název.  Jak se Slunce v průběhu roku promítá do zvířetníkových souhvězdí (tím, že Země obíhá kolem Slunce), mění se i jeho poloha na hvězdném pozadí.

A tady se konečně dostáváme k onomu protisvitu. Za ideálních podmínek (které ale u nás nenajdeme nikde) je totiž možné spatřit nejen kužely zodiakálního světla, ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely a jasnější místo v zodiakálním mostě, což je zmíněný protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují takzvaným efektivním zpětným rozptylem (částice v tom směru jsou „v úplňku“).  Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se pro jeho spatření vydat do dále i výše položených míst, kde neruší světelné znečištění. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí a bezměsíčných nocí.

Virtuální prohlídka...

Prohlídka funguje stejně jako na facebooku - chyťte myší libovolnou část obrazu a prohlížejte si jej po celém sférickém rozhledu. Můžete si rovněž oblasti nazvětšovat, vychutnat si prohlídku na celé obrazovce... Pokud se prohlídka nenačte nebo se zobrazí s chybami, stačí pouze obnovit stránku (klávesa F5).

Ve střední Evropě jsou podmínky k vyhlížení protisvitu nejlepší v průběhu října, kdy se slabý ovál promítá do oblohy chudé na hvězdy či struktury Mléčné dráhy, které jsou rovněž jasnější jak protisvit, a zároveň leží velmi vysoko nad obzorem na pomezí souhvězdí Ryb a Berana. Když jsem 4. října v pozdních večerních hodinách začal protisvit fotit nad horským hotelem Švarná Hanka, kde mj. probíhalo v dalších dnech i pravidelné pozorování noční oblohy s astronomem Tomášem Hynkem, panovaly zrovna jedny z nejlepších podmínek letošního „babího léta“. Ostatně i fakt, že se daleko na obzoru daly ještě před soumrakem zpozorovat vrcholky Vysokých Tater, mi daly za pravdu, že hvězdné nebe bude stát za to. A jaká byla realita? Protisvit nejen že snadno vynikal na krátkých expozicích (při ISO 8000 přes světelný objektiv), ale byl po návyku oka na noční podmínky zcela zřetelný i při pohledu pouhým okem. Beskydská oblast, ač stále rušena silným znečištěním z relativně nedaleké Ostravy a Frýdku-Místku, má opravdu návštěvníkům co nabídnout.

Další oblasti tmavé oblohy

Malá planeta Grúň s zeleným airglow a obloukem Mléčné dráhy. Autor: Petr Horálek.
Malá planeta Grúň s zeleným airglow a obloukem Mléčné dráhy.
Autor: Petr Horálek.
Mimo Beskydy se v České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, jednoznačně na Manětínsku (v zatím nejčerstvější oblasti tmavé oblohy), jižních Čechách (zejména na Šumavě a Novohradských horách), na severu v některých úsecích Orlických a Jizerských hor (tamní oblast ale silně znehodnotilo bezohledné svícení od polských rajčatových skleníků). V roce 2017 bylo rovněž podepsáno memorandum o zachování tmavé oblohy na Bystřicku. Obecně nejlépe ze všeho zmíněného jsou na tom právě jižní Čechy – zejména Novohradské hory. V rámci střední Evropy jsou pak nejlepší podmínky zatím zcela bezkonkurenčně až na východě Slovenska v Poloninách.

Víc než jen protisvit...

Pozorným jistě na snímcích neunikne i silný zelenavý nádech oblohy ve směru nad jihem, který tentokrát nepřísluší škodlivému světelnému smogu, ale dalšímu „skvostu tmavé oblohy“. Jde o přirozené záření atmosféry, tzv. airglow, které vzniká řetězcem reakcí při interakci naší atmosféry s ultrafialovým zářením ze Slunce. Konkrétně tento zelený odstín pochází z emise kyslíku ve výšce asi 95 kilometrů nad zemským povrchem. Pochopitelně pestrobarevné nebe takto očima neuvidíme – náš zrak je limitován prakticky nulovou citlivostí na barvy při pohledu na slabé difúzní zdroje světla v nočních podmínkách, nicméně fotoaparát naštěstí tak omezen není a portréty hvězdného nebe jsou vždy pestrobarevné. Tím spíše, když je míra světelného znečištění výrazně menší než jak známo z příměstských oblastí.

360stupňový pohled na Grúň s Mléčnou dráhou, protisvitem a airglow. Autor: Petr Horálek.
360stupňový pohled na Grúň s Mléčnou dráhou, protisvitem a airglow.
Autor: Petr Horálek.

Samotným závěrem bych rád pozval všechny nadšence do fotografování noční oblohy. Zaujatý těmito krásnými podmínkami jsem se rozhodl i v dalším roce uspořádat hned několik fotografických kurzů právě v této lokalitě. Pokud bystě měli zájem se zúčastnit, bližší informace najdete v tomto článku. Tak se budu velmi těšit!

Oblouk Mléčné dráhy a protisvit nad Švarnou Hankou. Autor: Petr Horálek.
Oblouk Mléčné dráhy a protisvit nad Švarnou Hankou.
Autor: Petr Horálek.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oblasti tmavé oblohy v Česku
[2] Světelné znečištění
[3] Beskydská oblast tmavé oblohy
[4] Pozorování oblohy v Beskydech pro veřejnost
[5] Fotografické kurzy v Beskydech
[6] Stránky Petra Horálka



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Petr Horálek, Světélkování vzduchu, Mléčná dráha, Gegenschein, Protisvit, Boto, Beskydy, Beskydská oblast tmavé oblohy


12. vesmírný týden 2024

12. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 3. do 24. 3. 2024. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Na večerní obloze je výrazný Jupiter a nízko nad obzorem i Merkur. Aktivita Slunce zůstávala nízká, ale to se o víkendu změnilo s natočením velkých skvrn z odvrácené polokoule. Kometa 12P/Pons-Brooks je nyní rušena září Měsíce. SpaceX povedla další test superrakety s lodí Starship a dosáhla mnoha úspěšných milníků. Startuje další kosmická loď Sojuz k ISS. Voyager 1 má stále problém, ale už se tuší, co vysílá. Před 275 lety se narodil francouzský matematik, fyzik a astronom Pierre-Simon Laplace. 20. března ve 4:06 začíná astronomické jaro.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Porizeno fotoaparatem Canon EOS R8, obj. 400/5,6, exp. 360x1s, spojeno v DeepSkyStacker a upraveno v Adobe Lightroom

Další informace »