Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018

Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018

Úplná zatmění Měsíce roku 2018.
Autor: Petr Horálek.

Letošní červencové úplné zatmění Měsíce nebylo vzácné jen pro své trvání, nejdelší v celém století, ale rovněž pro pozici Měsíce v úplňku na své protáhlé dráze vůči Zemi.  V době maximálního zatmění ve 22 hodin a 22 minut letního středoevropského času uplynulo jen 14 hodin a 37 minut od průchodu Měsíce odzemím, tedy nejvzdálenějším bodem od Země, a Měsíc tak nabídl lidově zvaný „mikroúplněk“. To by samo o sobě nebylo nijak pozoruhodné, neboť rozdílů úhlové velikosti jednotlivých úplňků si i zkušený pozorovatel těžko všimne. Zajímavostí ovšem je, že o méně jak půl roku dříve, 31. ledna, se odehrálo jiné úplné zatmění Měsíce, které naopak proběhlo po průchodu Měsíce přízemím. Oba letošní zatmělé úplňky tedy měly téměř maximální rozdíl v úhlové velikosti! Znovu se taková dvojice „přízemního“ a „odzemního“ zatmění odehraje až v roce 2033!

První ze dvou úkazů, úplné zatmění 31. ledna 2018, z Česka vidět nebylo. Médii i tak proběhla fantastická zpráva, která se však opírala o senzaci ze zámoří, kde lidé skutečně mohli vidět „rudo-modrý superúplněk“. No, vidět. V podstatě z toho všeho uviděli jen ten „rudý“ úplněk, když Měsíc při svém zatmění vstupoval do zemského stínu a dopadaly na něj paprsky pozemských červánek. Slovo „modrý“ vychází z anglického výrazu „once in a blue moon“, tedy ve volném překladu „jednou za uherský rok“, což označuje fakt, že šlo o druhý úplněk v kalendářním měsíci (ačkoliv v některých místech na Zemi byl již 1. únor, Američané však potřebovali mediální pecku). Čili modrý opravdu nebyl. A ten „superúplněk“? Ačkoliv si toho netrénovaný pozorovatel jen stěží mohl pouhým pohledem všimnout, fáze úplňku v době poblíž průchodu Měsíce přízemím skutečně nastala, nikoliv však při pozorování z Česka. U nás už byl nad obzorem úplněk zcela běžný.

Mám-li mluvit v číslech, byl Měsíc nejblíže k Zemi před zatměním 30. ledna 2018 v 10:55 SEČ ve vzdálenosti 358 994 km a maximum zatmění se pak odehrálo o téměř den a čtvrt později (31. ledna ve 14:28 SEČ, v Česku tedy pod obzorem). Ačkoliv nešlo o největší úplněk roku (ten se odehrál 2. ledna o půl čtvrté), rozhodně šlo o úhlově největší úplně zatmělý úplněk mezi lety 2015 a 2033. Samotný úkaz jsem měl to štěstí pozorovat z klidné písčité pláže v thajském zálivu na turisty oblíbeném ostrově Ko Samui. Jaká legrace byla sledovat nic netušící domorodce, kteří ku každému úplňku pořádají „full moon festival“ a 31. ledna jim ten „full moon“ prostě z oblohy téměř zmizel.

Největší a nejmenší (zatmělý) úplněk roku 2018. Autor: Petr Horálek
Největší a nejmenší (zatmělý) úplněk roku 2018.
Autor: Petr Horálek
Uplynulo půl roku a schýlilo se k tomu nejočekávanějšímu měsíčnímu zatmění na dlouhá desetiletí, v pátek 27. července 2018. O úkazu již bylo mnoho napsáno, vyřčeno, mnohdy v superlativech (a v některých případech oprávněně). Krom maximální délky měsíčního zatmění v tomto století (úplné trvalo 1 hodinu a 43 minut, delší se odehraje až v červnu roku 2123!) se také k zatmělému Měsíci na obloze připojil Mars, který se po dlouhých 15 letech octl v nejvýraznější opozici se Sluncem (31. července také nejblíže k Zemi od srpna roku 2003). A protože jeden „superúplněk“ a jeden „mikroúplněk“ od sebe dělí přibližně půl roku, měl právě na tento úkaz vyjít ten kýžený „mikroúplněk“. Zní to ovšem dost přehnaně, Měsíc se nijak výrazně nesmrsknul, ovšem při pohledu na čísla byl přeci jen znatelně dál než v lednu. Konkrétně odzemím prošel v 7:45 SELČ ve vzdálenosti 406 222 kilometrů od Země (ležel tedy o 47 228 km – o téměř 4 průměry celé zeměkoule dál než 30. ledna) a zatmění se odehrálo ještě ten den pozdě večer, s maximem ve 22:22 SELČ. Tady jsem měl opět štěstí, úkaz jsem odpozoroval z vyprahlého a větrného řeckého ostrova Rodos, spolu s přáteli Mariánem Runkasem a Vlaďkou Krškovou.

Suma sumárům, po zohlednění svých pozorovacích pozic, skutečných vzdáleností Měsíce od Země (a ode mě) během maxima obou zatmění mi vyšlo, že oba úplňky by měly být zhruba o 12,9 procenta rozdílné ve své úhlové velikosti. A to celkem koresponduje s realitou. Maximální možný rozdíl je něco přes 14 procent, jenomže lednové zatmění nenastalo při tom největším letošním „superúplňku“ a samozřejmě dosti hrála roli i různá výška Měsíce nad obzorem (a tedy reálná vzdálenost našeho souputníka ode mě) při obou úkazech.

Aby byl výsledek co nejvěrohodnější, použil jsem pro pořízení snímků maximálních fází obou zatmění zcela identické vybavení (Canon 6D, obj. MTO 1100/f10.5) i nastavení fotoaparátu a následných úprav. Krom úhlové velikosti tedy můžete porovnat i tmavost Měsíce při obou zatměních mezi sebou. Pochopitelně červencové zatmění je výrazně tmavší – zejména kvůli průchodu Měsíce tmavou centrální částí zemského stínu.

A v čem je toto porovnání tak vzácné? Dva vzdáleností protikladné úplňky v jednom roce nás už nepřekvapí – zpravidla každý rok je nějaký ten úplněk úhlově největší a jiný zas úhlově nejmenší. Ale aby během obou dvou zároveň nastalo zatmění Měsíce, to už vzácné je. A aby navíc to zatmění bylo v obou případech úplné, to už si fakt člověk musí počkat! Další taková dvojice se odehraje v roce 2033 (zatmění „mikroúplňku“ 14. dubna a „superúplňku“ 8. září)!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky fotografa Petra Horálka
[2] Fotogalerie: Úplné zatmění Měsíce 27. července 2018



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem
  23. Obrazem: Meteory z Kvadrantid okolo slabé Betelgeuze
  24. Obrazem: Nebe z obou polokoulí
  25. Obrazem: Před 100 lety byl objeven největší meteorit světa
  26. Obrazem: Celonoční mozaika Perseid
  27. Obrazem: Proměny komety NEOWISE nad Tatrami
  28. Obrazem: Hvězdné zrcadlo do minulosti


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zatmění Měsíce 2018, Zatmění měsíce


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »