Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění

Tetrády měsíčních zatmění nejsou velmi četné, průměrně se odehrávají jednou za 10 až 11 roků. V případě zatmění poslední dvouletky se ovšem nejednalo o klasickou tetrádu, nýbrž pouhou triádu (tři po sobě jdoucí úplná zatmění Měsíce) doplněnou o jedno výrazné částečné zatmění. Přesto bylo o co usilovat: Každé zatmění totiž s sebou neslo jistý punc jedinečnosti a položení všech čtyř zachycených úkazu do jedné mozaiky tak umožnilo pěkné porovnání i připomenutí oněch vzácností. Navíc další taková série viditelná z Česka se odehraje až v letech 2028-29. V čem tedy jednotlivá zatmění vynikala?

Super, krvavý a modrý

První ze čtyř úkazů, úplné zatmění 31. ledna 2018, z Česka vidět nebylo. Médii i tak proběhla fantastická zpráva, která se však opírala o senzaci ze zámoří, kde lidé skutečně mohli vidět „rudo-modrý superúplněk“. No, vidět. V podstatě z toho všeho uviděli jen ten „rudý“ úplněk, když Měsíc při svém zatmění vstupoval do zemského stínu a dopadaly na něj paprsky pozemských červánků. Slovo „modrý“ vychází z anglického výrazu „once in a blue moon“, tedy ve volném překladu „jednou za uherský rok“, což označuje fakt, že šlo o druhý úplněk v kalendářním měsíci (ačkoliv v některých místech na Zemi byl již 1. únor, Američané však potřebovali mediální pecku). Čili modrý opravdu nebyl. A ten „superúplněk“? Ačkoliv si toho netrénovaný pozorovatel jen stěží mohl pouhým pohledem všimnout, fáze úplňku v době poblíž průchodu Měsíce přízemím skutečně nastala, nikoliv však při pozorování z Česka. U nás už byl nad obzorem úplněk zcela běžný. Mimochodem: „rudo-modrého úplňku“ (zatmění druhého úplňku v kalendářním měsíci) se v Česku dočkáme za 9 let, na Silvestra roku 2028.

Proč ale to „hype“? Mám-li mluvit v číslech, byl Měsíc nejblíže k Zemi den před zatměním 30. ledna 2018 v 10:55 SEČ ve vzdálenosti 358 994 km a maximum zatmění se pak odehrálo o téměř 28 hodin pozdějí (31. ledna ve 14:28 SEČ, v Česku tedy pod obzorem). Ačkoliv nešlo o největší úplněk roku (ten se odehrál 2. ledna o půl čtvrté), rozhodně šlo o úhlově největší úplně zatmělý úplněk mezi lety 2015 a 2033. Samotný úkaz jsem vycestoval a měl to štěstí pozorovat z klidné písčité pláže Lamai v thajském zálivu na turisty oblíbeném ostrově Ko Samui. Jaká legrace byla sledovat nic netušící domorodce, kteří ke každému úplňku pořádají „full moon festival“ a 31. ledna jim ten „full moon“ prostě z oblohy téměř zmizel. Počasí popřálo a první dílek ke skládačce byl na světě.

To nejdelší…

Uplynulo půl roku a schýlilo se k tomu nejočekávanějšímu úplnému měsíčnímu zatmění na dlouhá desetiletí, v pátek 27. července 2018. O úkazu již bylo mnoho napsáno, vyřčeno, mnohdy v superlativech (a v některých případech oprávněně). Krom maximální délky měsíčního zatmění v tomto století (úplné trvalo 1 hodinu a 43 minut, delší se odehraje až v červnu roku 2123!) se také k zatmělému Měsíci na obloze připojil Mars, který se po dlouhých 15 letech octl v nejvýraznější opozici se Sluncem (31. července také nejblíže k Zemi od srpna roku 2003). A protože jeden „superúplněk“ a jeden „mikroúplněk“ od sebe dělí přibližně půl roku, měl právě na tento úkaz vyjít ten kýžený „mikroúplněk“. Zní to samozřejmě poněkud přehnaně, Měsíc se nijak výrazně nesmrsknul, ovšem při pohledu na čísla byl přeci jen znatelně dál než v lednu. Konkrétně odzemím prošel v 7:45 SELČ ve vzdálenosti 406 222 kilometrů od Země (ležel tedy o 47 228 km – o téměř 4 průměry celé Zeměkoule – dál než 30. ledna) a zatmění se odehrálo ještě ten den pozdě večer, s maximem ve 22:22 SELČ. Porovnání obou úplňků na fotkách ovšem už na rozdíl ukázalo jasně: Lednový byl o 12,9 procenta úhlově větší jak ten červencový. A v čem je toto porovnání tak vzácné? Dva vzdáleností protikladné úplňky v jednom roce nás už nepřekvapí – zpravidla každý rok je nějaký ten úplněk úhlově největší a jiný zas úhlově nejmenší. Ale aby během obou dvou zároveň nastalo zatmění Měsíce, to už vzácné je. A aby navíc to zatmění bylo v obou případech úplné, to už si fakt člověk musí počkat! Další takové dvojice se odehrají až v letech 2033 (zatmění „mikroúplňku“ 14. dubna a „superúplňku“ 8. září) a 2036 (zatmění „superúplňku“ 11. února a „mikroúplňku“ 7. srpna).

Tady jsem měl opět štěstí, úkaz jsem odpozoroval z vyprahlého a větrného řeckého ostrova Rhodos, spolu s přáteli Mariánem Runkasem a Vlaďkou Krškovou. Výhled z jedné z jižnějších zátok nad útesem k rudému Měsíci nedaleko jasného Marsu byl vskutku nezapomenutelný!

Pozor na padající kamení!

Poslední úplné měsíční zatmění této čtveřice se odehrálo v pondělí 21. ledna 2019 a znamenalo největší překvapení ze všech. Úkaz byl celosvětově velice příznivě viditelný – odehrál se nad obzorem nad všemi hustě obydlenými kontinenty vyjma Austrálie, takže skončil v hledáčku mnohých profesionálně vybavených fotografů, v přímých přenosech hvězdáren a dokonce i v kamerách televizních štábů. No a všichni byli velice příjemně překvapeni, když ve 4 hodin 41 minut a 43 sekund světového času, právě před začátkem úplné zatmění, zasáhlo Měsíc kosmické těleso. Událost jako taková není zas tak vzácná, Měsíc zasahují velké počty vesmírných projektilů denně (neboť Měsíc nemá atmosféru), nicméně v tomto případě samotný dopad zachytily desítky pozorovatelů z celého světa a byli mezi nimi i Češi.

Důvod, proč se podařilo záblesk při dopadu tělesa na Měsíc zachytit tak početně, je celkem logický – úkaz nastal zhruba při počátku úplného zatmění, kdy mnozí fotografové již velice hojně fotili úplné ponoření Měsíce do zemského stínu (a krásné barvy v něm) a fakt, že Měsíc byl při tomto úplňku také poblíž perigea (na své eliptické dráze blíž k Zemi) a tedy na obloze větší, což usnadnilo zaznamenat slabší detaily než při běžném úplňku.

I v tomto případě jsem pozoroval z dálav, opět s Mariánem Runkasem a Vlaďkou Krškovou, konkrétně z pouště Viana na kapverdském ostrově Boa Vista. Když jsem pak procházel data, na jednom snímku zatmění byla jakási malá bělavá skvrnka před Měsícem, zachycená asi 2 minuty před začátkem úplné fáze.  Nejdřív jsem myslel, že jde o vadu na čipu, tak jsem defekt smazal. Ale velice rychle se internetem začaly šířit zprávy, že mnoho fotografů po celém světě zachytilo to samé. Malý záblesk byl způsoben dopadem přibližně 10kg tělesa, které narazilo do Měsíce s energií řádově tisícekrát menší než hirošimská bomba a vytvořilo kráter o průměru 7 až 10 metrů západně od kráteru Lagrange H. Mnozí dychtivě čekají, až sonda NASA s názvem „Lunar Reconnaissance Orbiter“ kráter odfotí, resp. vědcům se podaří na nových snímcích maličký impakt identifikovat. Bylo by to tak poprvé za celou historii lidstva, kdy by vznik nového kráteru na Měsíci byl tak masově zaznamenán ze Země.

Pěkné výročí, posádko Apolla 11!

Poslední přírůstek do koláže (a poslední výrazné zatmění z Česka až do roku 2025), zatmění 16./17. července 2019, se neslo na vlnách bouřlivých oslav jednoho z nejvýznamnějších historických milníků: dobytí Měsíce před 50 lety. Ačkoliv zatmění samotné už nebylo úplné, pořád stálo za pokoukání, neboť Měsíc v maximu úkazu ležel dvěma třetinami svého průměru v zemském stínu a opět se na něj pěkně promítaly barvy zemských červánků. Maximum zatmění připadlo s rozdílem pouhých 8 hodin přesně na čas startu Apolla 11. Ano, právě 16. července 1969, konkrétně v 15:32 SELČ začalo ono vyvrcholení jednoho z největších dobrodružství lidstva. Tři astronauté – Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins – byli v mohutné nosné raketě Saturn V vystřeleni na pouť k Měsíci, na kterém přistáli o 4 dny později, 20. července ve 22:17 SELČ. Legendární první stopu své boty do měsíčního povrhu vtiskl Neil Armstrong o pár hodin později, 21. července ve 4:56:15 SELČ. Nebylo tak hezčího úkazu, který toto významné výročí připomněl, a tak jsme jej společně i se štábem České televize úspěšně dosledovali z jednoho pole nad Sečskou přehradou. Jaké štěstí, že jen co úkaz skončil, se kompletně zatáhlo. Mozaika tak mohla být dokončena a spatřit světlo světa. Jupí!

Vzpomínáme, Vašku! 

Celá kolekce má ještě větší hloubku: Všechna zatmění byla nasnímána přes metrový teleobjektiv z pozůstalosti pardubického astronoma Václava Knolla, který nás opustil před 9 lety kvůli rakovině. Touto cestou bychom na něj za všechny (nejen východočeské) hvězdáře rádi zavzpomínali.

 

 

 

 

 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
[2] Červencová zatmění provedou významná výročí: 100 let relativity nebo 50 roků prvního Měsíčňana
[3] Měsíc při zatmění zasáhl asteroid, ze Země to nafotili i Češi
[4] Stránka o zatměních na Astro.cz
[5] Fotogalerie: Částečné zatmění Měsíce 16. července 2019
[6] Fotogalerie: Úplné zatmění Měsíce 21. ledna 2019
[7] Fotogalerie: Úplné zatmění Měsíce 27. července 2018
[8] Stránky Petra Horálka
[9] Facebook Petra Horálka
[10] Kniha Tajemná zatmění s předmluvou Jiřího Grygara