Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Červencová zatmění provedou významná výročí: 100 let relativity nebo 50 roků prvního Měsíčňana

Červencová zatmění provedou významná výročí: 100 let relativity nebo 50 roků prvního Měsíčňana

Dvě úplná po sobě jdoucí zatmění Slunce a Měsíce v kompozitním obrazu.
Autor: Petr Horálek.

Letos v červenci se odehrají dvě zatmění. První z nich, úplné sluneční 2. července, spatří obyvatelé Argentiny a Chile. To druhé, částečné měsíční 16. července, pak proběhne před půlnocí i na české obloze. Tentokrát však nepůjde jen o ty úkazy na obloze, které stojí za zmínku. Oba úkazy totiž shodou okolností provází hned několik astronomických výročí a milníků lidstva. Takže pro co tedy pod chilským či v půli července i naším nebem bouchat šampaňské?

Výročí k úplnému zatmění Slunce 2. července

Zatmění se odehraje nad velkou částí Pacifiku a pevniny se de facto „dotkne“ až při svém závěru nad chilským pobřežím, odkud poputuje měsíční stín směrem do Argentiny k večernímu Buenos Aires. Je až symbolické, že pás úplného zatmění přechází přes hned několik velkých observatoří, jako je Cerro Tololo, Cerro Pachón nebo ESO La Silla. Právě poslední zmíněná observatoř otevře své prostory nadšencům z řad veřejnosti, kteří měli to štěstí a stihli si zakoupit vstupenku. Kosmické divadlo se odehraje jen asi hodinu před západem Slunce. Nejen ESO touto cestou chce připomenout hned několik významných vědeckých výročí. Jaká to jsou?

Video: Vše, co potřebujete vědět o úplném zatmění Slunce 2019
(Režie: Petr Horálek, anglicky, vyberte si pomocí ozubeného kolečka dole české titulky,
jejich autorem je Jan Veselý z pražského planetária)

Rok 1724 (295 let): Koróna náleží Slunci
Toho roku, konkrétně 22. května, se odehrálo úplné zatmění Slunce nad Francií. Právě tento úkaz vědcům definitivně potvrdil, že paprskovitá atmosféra okolo tmavého Měsíce, kterou nazýváme koronou, patří jednoznačně Slunci (G. F. Maraldi). Kdyby totiž byla měsíční, jednak by se pohybovala s měsíčním diskem a rozhodně by nebyla tak opticky rozsáhlá, neboť Měsíc by ji svou gravitací neudržel.

Rok 1774 (245 let): Narodil se Francis Baily

Sekvence snímků od Diamantového prstenu po Bailyho perly přes střed zatmění v roce 2006. Autor: Fred Espenak
Sekvence snímků od Diamantového prstenu po Bailyho perly přes střed zatmění v roce 2006.
Autor: Fred Espenak
Jedno z nejvíce skloňovaných jmen „zatměňové“ historie je bezpochyby anglický astronom Francis Baily. Ten v roce 1836 správně popsal vznik dnes známých tzv. Bailyho perel – posledních „kapiček“ sluneční fotosféry pohasínajících před úplným zatměním nad nerovným profilem měsíčního disku (resp. první paprsky fotosféry po skončení zatmění). Mimo tento úkaz byl také prvním, kdo velice přesně odvodil hustotu naší planety (v roce 1842). I smutné půlkulaté výročí Bailyho úmrtí připadá na tento rok: Zemřel v roce 1844, tedy před 175 roky.

Rok 1869 (150 let): Začala „záhada korónia“
Během úplného zatmění Slunce 7. srpna toho roku, pozorovaného z jižní části USA, byla pořízena první zdařilá spektra sluneční koróny. Hvězdáři motivovaní spektroskopickým objevem prvku helia byli nabuzeni k dalším možným vzrušujícím objevům, ovšem nikdo nečekal, že přinesou jednu z největších záhad moderní astronomie, otázku tzv. ohřevu sluneční koróny. Ze spekter W. Harkness a C. A. Young vyčetli přítomnost nezvyké čáry v zelené oblasti, která nenáležela žádnému tehdy známému prvku. Po více jak 60 let astronomy pátrání nikam kloudně nenavedlo, takže dokonce ze samotné badatelské zoufalosti vzniklo nové čestné místo v Měndělejově tabulce pro neznámý prvek, který se měl jmenovat „coronium“, později dokonce na počest Isaaca Newtona „newtonium“. Až  v roce 1934 B. Edlén a W. Grotrian přišli s nečekaným rozuzlením: Čára nenáleží žádnému novému prvku, nýbrž 13násobně ionizovanému železu Fe XIV. Tím se uzavřela jedna záhada, nová a mnohem palčivější se otevřela. Kde se tak silně ionizované železo v koroně vzalo? Vždyť k takové ionizaci je zapotřebí energie odpovídající řádově milionům Kelvinů, což je o 3 řády více, než povrchová teplota Slunce! Bádání pokračuje dodnes…

Spektrum lsuneční koróny s vyzančenými čarami ionizovaného železa FE XIV. Autor: Miloslav Druckmüller
Spektrum lsuneční koróny s vyzančenými čarami ionizovaného železa FE XIV.
Autor: Miloslav Druckmüller

1919 (100 let): Einstein měl pravdu!

Arthur Eddington a "jeho" zatmění 29. května 1919. Autor: Wiki.
Arthur Eddington a "jeho" zatmění 29. května 1919.
Autor: Wiki.
29. května 1919 se na území jižní Ameriky a centrální Afriky odehrálo pravděpodobně nejvýznamnější úplné zatmění Slunce v historii novodobé astronomie. Sir Arthur Eddington  se svým kolegou Frankem W. Dysonem vyrazili na strastiplnou výpravu na ostrov Principé v Guinejském zálivu (jejich kolegové pak do Brazílie), aby nafotografovali hvězdné okolí zatmělého Slunce a porovnali polohy hvězd se snímky pořízenými v době, kdy se do dané části oblohy Slunce nepromítá. Chtěli (a dokázali tak) potvrdit teorii, podle které se dráha světla ohýbá kolem hmotného bodu, tedy polohy hvězd by se kolem zatmělého Slunce měly jevit posunuté oproti nočním snímkům té samé oblasti. Eddington vycházel z dopisové komunikace s mladým, dnes již legendárním fyzikem Albertem Einsteinem. Jejich komunikace probíhala v nelehkém meziválečném období a dokázala mnohem víc než jen relativitu. Dokázala, že věda je nade vše, nenechá se zviklat ani nesmyslnými politickými spory. Krásně (byť historicky i technicky nepřesně) celý příběh Eddingtona a Einsteina popisuje film z produkce HBO z roku 2008. I toto významné výročí připomíná ESO v rámci pozorování úkazu na observatoři La Silla.

1969 (50 let): Inaugurována observatoř ESO La Silla
Jedna z nejslavnějších a vědecky nejproduktivnějších astronomických observatoří světa, La Silla, byla právě 50 lety inaugurována na severním vrcholu Cinchado v Chile. Byl to výsledek mnohaletého úsilí při hledání perfektních podmínek pro nejrůznější astronomické experimenty. Poušť Atacama splnila hned několik požadavků: Minimální vlhkost, vysoká nadmořská výška, zanedbatelné světelné znečištění, poloha s výhledem do prakticky celé nebeské klenby a minimum srážek. Dnes La Silla čítá několik desítek velkých dalekohledů, které mohou astronomové členských států mezivládní organizace Evropská jižní observatoř (ESO) využívat i na dálku. Právě akce spojená s pozorováním slunečního zatmění na území observatoře toto významné výročí připomíná veřejnosti. Více v tiskové zprávě ESO.

Video: Dobré vědět - Observatoř La Silla oslaví 50 let
(Režie: Jiří Dobrý, Kamera a střih: Jiří Malík, česky)

1999 (20 let): Velké evropské zatmění
Poněkud neastronomické, ale beztak dost významné výročí je spojeno s úplným zatměním Slunce 11. srpna 1999, které jako hluboké částečné bylo pozorovatelné z Česka. Právě toto zatmění bylo považováno za předzvěst apokalypsy ve vizi francouzského proroka Nostradama. Ke škodě všem, kteří tomu uvěřili, si ne každý ten úchvatný úkaz vychutnal. Lidé se před koncem světa schovávali v domech a přišli tak o neopakovatelný zážitek.

Úplné zatmění Slunce 22. července 2009. Autor: M. Druckmüller a P. Aniol
Úplné zatmění Slunce 22. července 2009.
Autor: M. Druckmüller a P. Aniol

2009 (10 let): Nejdelší zatmění v nejhlubším minimu
Před 10 lety, 22. července, se odehrálo nejdelší úplné zatmění tohoto století. Nad japonskými ostrovy potrvalo přes 6 a půl minuty. Proběhlo zároveň za nejhlubšího minima sluneční aktivity za posledních 100 let. Krásně zatmění zachytila expedice s prof. Miloslavem Druckmüllerem na Marshallových ostrovech.

Výročí k částečnému zatmění Měsíce 16. července

Druhé červencové zatmění bude viditelné z Asie, Afriky a Evropy, můžeme se na něj těšit před půlnocí našeho letního času. Byť bude zatmění jen částečné, Měsíc se ponoří do zemského stínu 2/3 svého průměru a naskytne nám tak nebývale působivý vzhled. Poblíž Měsíce bude také planeta Saturn, centrum Mléčné dráhy a nad jihozápadem jasný Jupiter. Maximum zatmění připadá na půl hodiny před půlnocí a také s rozdílem prakticky pouhých 8 hodin na jedno mimořádné výročí.

Obrázek s popisem

Při najetí myší na obrázek výše se vám zobrazí popis souhvězdí a objektů nacházejících se na obloze během znázorněné fáze částečného zatmění. Vyobrazená obloha odpovídá tomu, co byste viděli nad obzorem ve střední Evropě, tj. na souřadnicích 50° severní šířky a 15° západní délky, a to za ideálních podmínek (bezoblačná obloha, minimální světelné znečištění). Během maxima zatmění obloha potmavne tak, že bude možné spatřit Mléčnou dráhu a jasnější objekty vzdáleného nebe. Obrázek pozadí (oblohy) byl vytvořen programem Stellarium.

Barevné oblohové mapky v plném rozlišení (1024x768 px; 72 dpi) si můžete stáhnout ZDE.

1969 (50 let): Start Apolla 11 k Měsíci

Posádka Apolla 11. Zleva: N. Armstrong, M. Collins, E. Aldrin. Autor: NASA.
Posádka Apolla 11. Zleva: N. Armstrong, M. Collins, E. Aldrin.
Autor: NASA.
Právě 16. července 1969, konkrétně v 15:32 SELČ začalo vyvrcholení jednoho z největších dobrodružství lidstva: Tři mladí astronauté, Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins, byli v mohutné nosné raketě Saturn V vystřeleni na pouť k Měsíci, kterého dosáhli o 4 dny později, 20. července ve 22:17 SELČ. Legendární první stopu své boty do měsíčního povrhu vtiskl Armstrong o pár hodin později: 21. července ve 4:56:15 SELČ. Není tak hezčího úkazu než právě půvabného zatmění Měsíce, který by nám toto půlstoleté výročí tak pěkně připomněl.

Ať už jste fandy výročí či nikoliv, rozhodně si alespoň měsíční zatmění plně vychutnejte. A těm, co vyráží do Argentiny či Chile za slunečním zákrytem, přejeme jasné nebe, pevné nervy a nezapomenutelný zážitek!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Kniha Tajemná zatmění (2018)
[2] Observatoř La Silla slaví 50!
[3] Zatmění Měsíce 16. července 2019 - podrobné info
[4] Video: Zatmění Slunce na La Silla
[5] Video: Dobré vědět - La SIlla oslaví 50 let



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Francis Baily, La Silla, Observatoř La Silla, Evropská jižní observatoř, ESO, Zatmění slunce 2019, Zatmění Měsíce 16. července 2019, Úplné zatmění Měsíce, Úplné zatmění Slunce


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 7D přes NT Sky-Watcher 200/1000 na montáži GHEQ-5. Čas expozice 35s.

Další informace »