Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Rok 2019 nabídne pozoruhodné i vzácné nebeské úkazy

Rok 2019 nabídne pozoruhodné i vzácné nebeské úkazy

Romantický výhled k zatmění Měsíce 27. července 2018 z řeckého ostrova Rodos.
Autor: Petr Horálek.

Pestrý rok 2018 se schýlil ke konci a mnozí nadšenci ještě živě vzpomínají na ta „nej“, která se v něm odehrála. Mars se maximálně přiblížil k Zemi za posledních 15 roků, vypočítaví šťastlivci uzřeli nejdelší úplné zatmění Měsíce tohoto století anebo se kochali těmi několika nočními oblaky na červnové obloze. Vzácné podmínky měly i srpnové Perseidy, v září se nakrátko ukázalo všech 5 nejjasnějších planet a konec roku nabídl jeden z nejbližších průletů komety kolem Země v historii lidstva. Může tohle něco přebít? Vězte, že ano: I v roce 2019 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné ale i vzácné astronomické úkazy!

(Skoro) nejbližší kometa Wirtanen

Kometa 46P Wirtanen z 18. října 2018. Autor: Rolando Ligustri.
Kometa 46P Wirtanen z 18. října 2018.
Autor: Rolando Ligustri.
Kometa 46P Wirtanen s periodou oběhu zhruba 5,4 roku prošla v polovině prosince 2018 jak přísluním, tak i přízemím, při němž byla nejblíže k Zemi za celou dobu povědomí o její existenci (tedy 70 let po jejím objevu). V sobotu 15. prosince prošla ve vzdálenosti zhruba 116 milionů kilometrů, tedy 30násobku vzdálenosti Měsíce od Země. Nyní už se od naší planety vzdaluje, ale ještě stále se dá pozorovat velice vysoko, v druhé polovině noci prakticky nad hlavou v souhvězdí Rysa. K jejímu vyhledání ale potřebujete tmavé nebe a ideálně i trochu orientace po obloze, lépe se hledá světelnými triedry či binokuláry, anebo nějakým hvězdářským dalekohledem. Nejlepší vyhlídky na její sledování máte právě na samém počátku roku 2019, neboť kometa už poměrně prudce slábne.

Nebeský ohňostroj z kraje roku konečně na dobrou!

Jasná Kvadrantida v roce 2010. Autor: Jimmy Westlake.
Jasná Kvadrantida v roce 2010.
Autor: Jimmy Westlake.
Téměř pravidelně každý kalendářní rok z astronomického pohledu začíná jedním z nejbohatších meteorických rojů – Kvadrantidami (nebo též Quadrantidami). Roj je aktivní v období od 1. do 10. ledna. V mnoha ohledech lze o Kvadrantidách, jejichž mateřským tělesem je trochu netradičně planetka 2003 EH1, hovořit jako o nejsilnějším meteorickém proudu celého roku. Svědčila by o tom především hodnota zenitové hodinové frekvence udávaná obvykle číslem 120. Naopak v neprospěch roje hraje malé trvání jeho maximální aktivity (6 hodin) a obecně vysoká pravděpodobnost oblačného počasí, znemožňujícího pozorování oblohy právě na začátku ledna. A když už se vyčasí, velice často ruší Měsíc, který právě v lednu bývá dost vysoko nad obzorem (a úplněk intenzivně přezáří noční oblohu). Přitom při dobrém počasí lze reálně počítat se spatřením kolem 60-80 meteorů roje za hodinu, a to zejména v časných ranních hodinách.

V roce 2019 nastává maximum vůbec nevhodněji, jak to jen lze. Vrchol aktivity noci ze 3. na 4. ledna 2019 (ze čtvrtka na pátek) připadá až na ranní hodiny okolo 3:20 SEČ. To se již bude radiant, nacházející se v již neexistujícím souhvězdí Zedního kvadrantu (zrušeno v roce 1922), tedy v dnešním souhvězdí Pastýře, nacházet poměrně vysoko nad severovýchodním obzorem a v podstatě stoupat k nadhlavníku. Nejlépe je tak meteory roje možné sledovat po půlnoci až k rozbřesku. Podstatné je i to, že v letošním roce bude Kvadrantidám přát Měsíc, který je v čase maxima dva dny před novem a nebude tak prakticky vůbec pozorování rušit svým svitem. V tomto ohledu Kvadrantidy z nejaktivnějších každoročních rojů mají jednoznačně nejlepší podmínky.

Nepropásněte poslední úplné zatmění do roku 2025!

Průběh zatmění Měsíce a barvy v zemském stínu během úkazu 31. ledna 2018. Autor: Petr Horálek.
Průběh zatmění Měsíce a barvy v zemském stínu během úkazu 31. ledna 2018.
Autor: Petr Horálek.
V pondělí 21. ledna 2019 v časných ranních hodinách za přízně počasí naopak viditelnost úplňku přivítáme: předvede nám poslední úplné zatmění Měsíce tohoto desetiletí a zároveň poslední viditelné z našeho území až do 7. září roku 2025! V Praze zapadá Měsíc 6 minut po skončení fáze částečného zatmění, úkaz tedy bude pozorovatelný v podstatě v celém průběhu (pod obzorem se odehraje jen polostínová fáze zatmění, která je však vesměs očima nepozorovatelná).

Měsíc začne vstupovat do stínu Země již o půl páté ráno a celý se do něj ponoří v 5 hodin 41 minut. V tom okamžiku jej najdeme téměř 20° vysoko nad obzorem na pomezí souhvězdí Blíženců a Raka. Této fotogenické oblasti oblohy vévodí dvojice jasných hvězd Castor a Pollux, východně od ztemnělého Měsíce najdeme ve vzdálenosti přibližně 6° krásnou a očima či malým dalekohledem viditelnou otevřenou hvězdokupu M44 – Jesličky. Na jihovýchodě pak nepůjde přehlédnout dvojici velmi jasných planet, Venuši a Jupitera, které bude dělit úhlová vzdálenost necelých 3°. Obě planety navíc najdeme jen 7° od jasné hvězdy Antares v souhvězdí Štíra. Během fáze úplného zatmění se tedy nabídne nemálo objektů k pozorování a fotografování. Samotné úplné zatmění potrvá 1 hodinu 2 minuty, tedy do 6 hodin 43 minut. Závěrečný výstup Měsíce ze stínu pak již začne doprovázet svítání a fotogenické klesání „ukousnutého“ Měsíce za objekty na obzoru.

Simulační snímek oblohy během zatmění. Zdroj: EAI.
Simulační snímek oblohy během zatmění. Zdroj: EAI.

Animace Průběhu zatmění
(Autor: Larry Koehn)

„Pán prstenců“ se schová za Měsíc!

Únorová obloha nabídne jeden z těch opravdu vzácnějších a zároveň pozorovatelsky úchvatných úkazů. O to lepší, že vychází opět na víkend, konkrétně na časné ranní hodiny soboty 2. února 2019. Již za pokročilého rozbřesku se nad jihovýchodním obzorem vyhoupne Měsíc ve fázi poměrně úzkého srpku, který těsně nad obzorem bude doprovázet poměrně jasný objekt z leva. Okolo 6 hodin 47 minut (časový údaj pro Prahu, na území ČR se liší až v minutách!) se jakoby přilepí k měsíčnímu srpku a postupně za ním zmizí. Půjde o planetu Saturn a její poměrně vzácný zákryt Měsícem. Mnohem podmanivější divadlo jednoznačně nabídne nějaký hvězdářský dalekohled, skrze něj se podívaná umocní o pohled na postupně zakrývané Saturnovy prstence a rovněž rodinu Saturnových měsíců. Výstup planety zpoza disku Sluncem neosvětlené části Měsíce se pak odehraje o necelou hodinu později, ale to již bude vycházet Slunce (poštěstí se tak hlavně majitelům pointovaných dalekohledů stále namířených na pozici Saturnu). Úkaz bude jednoznačně nesmírně fotogenický, zejména právě přes větší přístroj. Jediné, co je krom počasí si nutné hlídat, je naprosto dokonale odkrytý jihovýchodní obzor, neboť vstup Saturnu za Měsíc proběhne ve výšce pouhých 4° nad obzorem! A kdy znovu něco takového? Až 4. ledna 2025!

Video: Zákryt Saturnu Měsícem přes dalekohled
(Autor: Colin Legg)

Mimochodem, ve směru dál nad jižní obzor se pak budou nacházet již zmíněné jasné planety Venuše a Jupiter (jen dva dni po zatmění Měsíce 21. ledna budou úhlově k sobě nejblíže) a Saturn se pak s Venuší na obloze setká ještě těsněji než Jupiter. Ráno 18. února 2019 je bude dělit pouze 1° 7’, tedy něco přes dva průměry měsíčních úplňků. I toto setkání bude ale viditelné velice nízko nad obzorem v době svítání.

Březnová zář pro fajnšmekry

Zodiakální světlo z Beskyd Autor: Jiří Hlisnikovský
Zodiakální světlo z Beskyd
Autor: Jiří Hlisnikovský
Svit Měsíce nebude zas tak překážet při dalším nebeském pohledu: Každoročně se okolo jarní rovnodennosti na přelomu března a dubna nabízí jakési okénko pro vyhlížení slabého, ale o to pozoruhodnějšího tzv. zvířetníkového světla. To se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí – odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne, skončí soumrak a obloha potmavne, nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer nejlépe vidět (stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem). Kužel se navíc na konci března na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí. Abyste zvířetníkové světlo spatřili, potřebujete k tomu opravdu tmavé nebe daleko od zdrojů světelného znečištění. Na území Česka tak doporučujeme vyjet někam do hor, ideálně do oblastí známých pro menší vliv světelného znečištění, tedy tzv. parků tmavé oblohy.  Kromě nich se pak pěkné nebe nabízí v jižních Čechách anebo na Vysočině. Podrobnější informace o zvířetníkovém světle najdete například v článku z roku 2016.

Vyhlížejte prach z Halleyovy komety… poprvé

Eta Aquaridy v roce 2013. Autor: Colin Legg.
Eta Aquaridy v roce 2013.
Autor: Colin Legg.
Každoročně také mnohým uniká jedna malá zajímavůstka: Země prochází hned dvakrát do roka proudem ledoprachových meteoroidů, které za sebou zanechala při svém průletu kolem Slunce ta nejslavnější vlasatice ze všech: Halleyova kometa. Je ironií, že při jejím předposledním návratu v roce 1910 byl tento fakt převrácen naruby a vynesl skupince lidí dost velké jmění za rozšíření poplašné zprávy, že zemská atmosféra se při průchodu tímto proudem otráví a lidé smrtelně onemocní, pakliže nepožijí speciální lék. Meteorické roje ale člověka neotráví, ba naopak. A to platí i o Eta-Aquaridech, které jsou způsobeny právě zrnky z periodické komety 1P/Halley. Konkrétně v nocích 5./6. a 6./7. května 2019, kdy bude roj vrcholit a Měsíc bude ve fázi krátce po novu. Meteory jsou poměrně rychlé a létají v nemalé četnosti, ale bohužel spíše nad pozorovateli poblíž rovníku. U nás souhvězdí Vodnáře, v němž radiant roje leží, vychází v druhé polovině noci jen nízko nad obzor, takže můžeme spatřit všeho všudy tak 10 meteorů za hodinu. I tak je to hezký pocit, že zanikající ledoprachová zrnka pochází z oné komety, která se ke Slunci vrátí až v roce 2062. A co víc, jak bylo zmíněno, tento proud Země prochází v průběhu roku dvakrát. Poprvé v květnu a podruhé v říjnu, kdy nám zase vrcholí roj Orionid. Více o Eta-Aquaridech v článku z roku 2011.

Léto ovládnou planetární obři a rozsvítí se noční oblaka

Saturn Autor: Petr Valach
Saturn
Autor: Petr Valach
létem přijde teplé počasí a pochopitelně spousta příležitostí trávit čas pod noční oblohou s nejkrásnějším úsekem Mléčné dráhy. Ten nízko nad jižním obzorem doplní dvě jasné planety: obří Jupiter (10. června 2019 v opozici se Sluncem), který v malém dalekohledu ukáže až 4 Galileovské měsíce a ve větším přístroji i oblačné pásy i bouři známou jako Velká rudá skvrna, a pak především planeta Saturn, která bude v opozici se Sluncem 9. července 2019 a jistě potěší svými prstenci každého majitele už menšího hvězdářského dalekohledu. Prstence jsou totiž tak rozsáhlé, že ačkoliv je planeta Saturn od nás fyzicky okolo své opozice přes 1 miliardu kilometrů daleko, že jejich obepínání planety je viditelné už ve větším binokuláru ustaveném na pevném stativu.

Jako každý rok i v červnu a v červenci 2019 bude v kurzu možnost spatřit mrazivou krásu Nočních svítících oblak (NLC), které úzce souvisí právě s meteorickým prachem a rovněž kolísáním sluneční aktivity. Ta právě v roce 2019 bude spět do hlubokého minima, což by mělo vytvořit výrazně stabilnější podmínky v těch vrstvách zemské atmosféry, ve kterých se NLC vytvářejí. Je tedy velice pravděpodobné, že právě rok 2019 (a následující 2020) bude na výskyt nočních oblak o něco bohatší než v minulých letech. Kdy a jak je vyhlížet, najdete například v článku z června 2015.

Noční oblaka nad Malými Karpatami Autor: Marián Dujnič
Noční oblaka nad Malými Karpatami
Autor: Marián Dujnič

Za černým Sluncem za „velkou louži“

Zatmění Slunce 2. července 2019 bude také vidět z observatoře ESO La Silla. Autor: M. Druckmüller, P. Aniol, K. Delcourte, P. Horálek, L. Calçada/ESO
Zatmění Slunce 2. července 2019 bude také vidět z observatoře ESO La Silla.
Autor: M. Druckmüller, P. Aniol, K. Delcourte, P. Horálek, L. Calçada/ESO
Největší nadšenci už vědí, že rok 2019 také po dlouhé pomlce nabídne první úplné zatmění Slunce z následující trojletky, a to konkrétně 2. července 2019 v Chile a Argentině. Ano, není to úkaz, z něhož bychom měli aspoň trošku radost v tuzemsku (nejdříve ukousne Měsíc sluneční disk na naší obloze až v červnu 2021), ale tento úkaz, zdá se, lanaři mnoho cestovatelů zejména relativně dobrými vyhlídkami z hlediska počasí (zatmění proběhne mj. i nad proslulou pouští Atacama) a hlavně termín mimo sezónu na jižní polokouli, tedy s šancí levnějších letů.

Drtivá většina cesty měsíčního stínu po Zemi při tomto zatmění náleží Tichému oceánu. Tam se také odehraje nejdelší zatmění trvající 4 minuty 33 sekund. Teprve na konci své cesty se protáhlý stín konečně dotkne pevniny na jihozápadním okraji jižní Ameriky, na pobřeží pod chilskými Andami. Přímo na pobřeží, po silnici na sever od města La Serena Měsíc zakryje Slunce na 2 minuty 33 sekund ve výšce necelých 14° nad severozápadním obzorem. Stín pak pokračuje dále přes Andy do střední Argentiny, odkud budou Jihoameričané skvostný úkaz sledovat před západem Slunce. Svou pouť takřka symbolicky měsíční stín končí jižně od argentinské metropole – Buenos Aires. Obyvatelé tamního jižního předměstí spatří minutový zákryt Slunce jen 1° nad obzorem a temně zakryté Slunce bude zapadat.

Z hlediska počasí je největší nevýhodou, že v době úkazu je na jižní polokouli zima a zatmění se odehrává nízko nad obzorem. Střední Chile je zrovna pod vlivem vlhkého období prakticky nevhodnou lokalitou (od května do srpna prší nejvíce). Dešťové přeháňky mohou celé pozorování zhatit. V Chile je tedy nutné zamířit buďto do severní části pásu v oblasti suché pouště Atacama, nebo do hor, na hranice s Argentinou. O něco lepší je střední Argentina daleko na východ od And v podhůří (v rozsáhlé oblasti mezi městy Cordoba a San Juan), kde je podnebí sušší a pozorování může narušit jen lokální oblačnost nízko nad obzorem (právě nad Andami), kde bude i Slunce. Zde však může právě malá výška Slunce nad obzorem při zatmění působit komplikace při výběru lokality. Před výpravou za zatměním je tedy třeba ještě detailně nastudovat klimatické podmínky a zvolený terén. Všem, kteří se za úkazem vydávají, už nyní přejeme maximální dávku štěstí a plnohodnotný zážitek!

Video: Zatmění Slunce 2. července 2019 nad La Silla
(Autor: ESO/P. Horálek; anglicky + české titulky)

V půlce července se Měsíc rozkrojí „vejlpůl“!

Simulační snímek částečného zatmění Měsíce 16. července 2019. Autor: EAI.
Simulační snímek částečného zatmění Měsíce 16. července 2019.
Autor: EAI.
… ale jen obrazně. Ačkoliv pořádné zatmění Měsíce se nám nabídne jen 21. ledna 2019, tak o necelý půlrok později se na nebi schýlí k podobně podmanivé podívané: Velice výraznému částečnému zatmění 16. července 2019 před půlnocí. Pohled na toto si budeme moci vychutnat v noci z úterý na středu. Úkaz spatříme téměř v celém průběhu (Měsíc vychází v době, kdy se ještě neodehrává očima viditelná polostínová fáze zatmění). Potemnění Měsíce z levého okraje si budeme moci všimnout přibližně 40 minut po východu Měsíce, kdy se úplněk dostane do výšky přibližně 5° nad obzor. Částečné zatmění začne o dalších 20 minut později a potrvá téměř 3 hodiny. Maximální fáze úkazu připadá v letním čase pro Českou republiku na čas půl hodiny před půlnocí a Měsíc při ní bude skryt v zemském stínu více jak 65 procenty svého průměru (shora) a bude se nacházet necelých 15° vysoko nad obzorem. A právě i v té době uzříme napravo od Měsíce (7° západně) najdeme zmíněnou planetu Saturn a nad jiho-jihozápadem bude jasnější planeta Jupiter. Všechna tělesa najdeme v mimo města viditelné Mléčné dráze, která při tak vysokém procentu zatmění již relativně dobře vynikne, pakliže se rozhodnete vydat se za úkazem dál od přesvětlených měst.

Simulační snímek oblohy během zatmění. Zdroj: EAI.
Simulační snímek oblohy během zatmění. Zdroj: EAI.

V říjnu zazáří prach Halleyovy i Enckeovy komety

Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008. Autor: Jens Hackmann.
Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008.
Autor: Jens Hackmann.
Již podruhé se setkáme s prachem Halleyovy komety, tentokráte v druhých polovinách nocí na konci října. Maximum vychází na noc z pondělí na úterý 21./22. října 2019 s tím, že v druhé půlce noci bude ještě výrazně rušit Měsíc v poslední čtvrti a znemožní tak uvidět slabší meteory. Orionidy nejsou moc aktivní roj, ale občas vyprodukují i celkem jasný meteor, tzv. bolid.

O další bolidy by se ještě na konci října a pak zejména na začátku listopadu mohly postarat dvě větve (severní a jižní) meteorického roje Taurid. Mateřskou kometou jižní větvě je zmíněná krátkoperiodická kometa 2P/Encke (vrací se ke Slunci za 3,3 roku), která proletěla kolem Slunce v roce 2017 (a znovu v roce 2020). Severní větev má pravděpodobně na svědomí drolící se asteroid 2004 TG10. Je obvyklé, že proudy Taurid produkují opravdu jasné bolidy. Jižní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba dva měsíce (mezi 10. zářím a 20. listopadem), přičemž ploché maximum připadá zhruba na 10. října. Severní Tauridy bývají nejaktivnější necelý měsíc později. Při malé zenitové frekvenci přibližně 5-10 meteorů/h vychází jejich společné maximum na noc 5./6. listopadu 2019. Měsíc bude v té době okolo první čtvrti a je vysoká šance, že například při soustavném časosběrném snímání zachytíte nějaký velmi jasný bolid. Jsou i případy, kdy bolidy Taurid dosáhly jasu Měsíce v úplňku a osvítily krajinu!

Pohlédněte na vzácnou planetární pihu před Sluncem!

Přechod Merkuru před Sluncem a silueta Ještědu. Autor: Martin Gembec.
Přechod Merkuru před Sluncem a silueta Ještědu.
Autor: Martin Gembec.
Patrně nejvzácnější podívanou nám ale přinese druhá polovina pondělka 11. listopadu 2019. To se schýlí k celosvětově poslednímu přechodu planety Merkur před slunečním diskem až do listopadu roku 2032 (!). Malý Merkur s úhlovým průměrem pouhých 12" bude prostřednictvím dalekohledů se speciálním filtrem či projekcí pozorovatelný před Sluncem celosvětově přes 5 a půl hodiny. Vše začne vstupem Merkuru před levý okraj slunečního disku okolo 13 hodin 35 minut SEČ. Samotný vstup před neostrý sluneční okraj potrvá asi minutu a 40 sekund a odehraje se nevysoko nad obzorem hodinu a půl po poledni. Zbytek raritní podívané proběhne v odpoledních hodinách a planeta v podobě černého puntíku se bude sunout před levou polovinou kotouče naší mateřské hvězdy směrem mírně dolů. Slunce s Merkurem zapadá na našem území právě okolo maxima úkazu – kdo se za ním vydá za Atlantský oceán, zejména do států Jižní Ameriky, uvidí jej v celém průběhu. Na celém území naší republiky se bude úkaz hojně pozorovat, zejména na hvězdárnách. Podrobnější informace najdete už nyní na www.astro.cz/merkur2019.

Betlémská (dvoj)hvězda na obzoru

Jednou z nejuznávanějších teorií o původu Betlémské hvězdy je konjunkce planet, konkrétně Jupiteru a Saturnu v Rybách v roce 7 před naším letopočtem. A to nebylo ani v prosinci, kdy oslavujeme vánoční svátky. Další z teorií dokonce představuje Bětlémskou hvězdu jako konjunkci nejjasnějších planet – Venuše a Jupiteru – v blízkosti hvězdy Regulus v souhvězdí Lva. Ač tak či onak, přesně měsíc před Štědrým dnem, tedy 24. listopadu 2019, se k takové konjunkci skutečně znovu schýlí, a to na večerní obloze.  Jupiter s Venuší budou vidět jen krátce a nízko nad obzorem ještě za soumraku, ale za přízně počasí by z místa s dokonalým výhledem na jihozápad měly být obě planety nepřehlédnutelné. Jupiter bude „nad“ Venuší severním směrem v úhlové vzdálenosti 1,4° a pozornější oko na čisté obloze objeví i planetu Saturn. Zatímco Jupiter se takto pomalu rozloučí s pozorovateli a ukáže se na obloze až zase v lednu 2020 za rozbřesku, planetě Venuši tímto milníkem začne dlouhé období její viditelnosti coby jasné „večernice“ na večerním nebi, které vyvrcholí na jaře roku 2020.

Konjunkce Jupiteru a Venuše 24. listopadu 2019. Autor: Stellarium.
Konjunkce Jupiteru a Venuše 24. listopadu 2019.
Autor: Stellarium.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astronomy Calendar 2019
[2] CalSky.com
[3] IMO.net: Calendar 2019
[4] EAI: Zatmění Slunce a Měsíce v Česku
[5] Larry Koehn: ShadowAndSubstance
[6] Petr Horálek: Tajemná zatmění (kniha)



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Konjunkce Venuse s Jupiterem, Přechod Merkuru 2019, Orionidy, Zákryt Saturnu Měsícem, Zodiakální světlo, NLC, Noční svítící oblaka, Jupiter, Saturn, Betlémská hvězda, Tauridy, Kvadrantidy, Zatmění Měsíce 16. července 2019, Zatmění měsíce 21. ledna 2019, Zatmění slunce 2019


50. vesmírný týden 2019

50. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 9. 12. do 15. 12. 2019. Měsíc bude v úplňku. Podvečerní obloha patří Venuši a Saturnu, ve středu budou v konjunkci. Ráno je vidět Merkur a Mars. 14. 12. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Na ISS byl zadokován Dragon (CRS-19) a připojit se má také Progress MS-13. Čína stihla dva starty menší rakety ze stejného kosmodromu během šesti hodin. Před 35 lety začala mise sond Vega 1 a 2, které kromě Venuše zkoumaly Halleyovu kometu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1235, VdB149,150 Dark Shark

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2019 obdržel snímek „LDN1235, VdB149,150 Dark Shark“, jehož autorem je Jan Veleba   Našimi oceány i moři se prohánějí tajemní dravci, krásní žraloci. Jej jich mnoho druhů, někteří dokonce mohou být nebezpeční i neopatrným plavcům. Ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Soumrak v Otrokovicích

Barevná obloha po západu Slunce

Další informace »