Video: S odchodem Měsíce vyhlížejte večerní zvířetníkové světlo

Video: ESOcast o Zodiakálním světle
(Autor: ESO, Petr Horálek; anglicky;
s českými titulky Jana Veselého z HaP Hradec Králové)

Zvířetníkové či zodiakální světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obrozu na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (ano ten, po němž je pojmenována sonda kroužící kolem planety Saturn), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier publikující své práce jen o rok později, v roce 1684. Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kužele zodiakálního světla byly na světě. Bohužel se rozmach měst zasadil i o postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst současné civilizace, a to kvůli rostoucí míře světelného znečištění. Rozhodně tedy za "zodiakem" vycestujte a okuste pohled do jevu, který byl fotografovaný tak krátce...

Vyhlížejte daleko za městy

Pokud se nacházíte mimo výraznou zář rušivého městského osvětlení (například vysoko v horách či přímo v oblastnech tmavé oblohy), můžete už v těchto dnech spatřit poměrně výrazný světelný kužel, sápající do výše až 25° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:30 SEČ a později). Zbytek oblohy (neruší-li zmíněné světelné znečištění) je již neskonale tmavý a plný hvězd. V oblasti poměrně vysoko nad obzorem, nad nejjasnější části bělavého kužele, plným jasem připomíná svou účast na nebeské sféře planeta Venuše. Zapadá krátce po půl deváté. Vrcholek tohoto zvláštního kužele zasahuje až do očima viditelné otevřené hvězdokupy zvané Plejády nebo Kuřátka v souhvězdí Býka. Měsíc přestává rušit svým svitem, neboť se pomalu přesouvá na ranní oblohu s datem novu 7. dubna. Jsme mimo městské osvětlení a ten kužel tam stále září, ještě asi 4 hodiny po západu Slunce. Sune se jako náplast na hvězdné obloze a pomalu zapadá spolu s ní. Napíná se přes zvířetníková souhvězdí od Ryb (na obzoru) až k Býku, či ještě výše.

Smetí rozptylující sluneční svit

Jak bylo názorně ukázáno ve videu ESO, za úkazem stojí rozptyl slunečního záření na miniaturních částečkách meziplanetárního prachu rozloženého v rovině Sluneční soustavy. Částečky s rozměry řádově 0,001 - 0,1 mm pochází především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Neboť se nachází v rovině ekliptiky, tedy roviny zemské dráhy, kterou si myšleně promítáme na oblohu jako linii procházející zvířetníkovými souhvězdími, promítá se nám právě do zvířetníkových souhvězdí. Celková hmotnost tohoto meziplanetárního prachu se odhaduje na 5x10¹⁶ kg. Jak se Slunce v průběhu roku promítá do zvířetníkových souhvězdím (tím, že Země obíhá kolem Slunce a hvězdné pozadí za Sluncem se proto pozvolna mění jako pozadí za hercem zabíraném krouživým pohledem kolem něj), ekliptika mění v průběhu roku pro daný čas sklon s obzorem. Největší úhel svírá s českým obzorem v období jarní rovnodennosti po západu Slunce a v období podzimní rovnodennosti před slunečním východem. V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo v záři soumraku či přesvětlených aglomerací. Z našich zeměpisných šířek jej tedy můžeme nejlépe sledovat na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem. A to jarní období vrcholí s nejlepšími podmínkami právě v následujících dvou týdnech.

Slabá zář testem pro kvalitu tmavého nebe

Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se pro jeho spatření vydat do výše položených míst, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, vysoko v Beskydech, na Manětínsku, jižích Čechách zejména na Šumavě a Novohradských horách, na severu v Orlických a Jizerských horách (tři ze zmíněných míst jsou oficiálními oblastmi tmavé oblohy). Relativně nejlépe jsou na tom s podmínkami k pozorování jižní Čechy - zejména Novohradské hory. Ani tam ale není obloha dostatečně přírodně tmavá, aby umožnila pozorování zodiakálního světla v plné kráse. Naopak Jizerské hory nyní bojují s bezohledným svícením od rajčatových skleníků.

Za ideálních podmínek (které panují právě ve vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují nejvíce světla, neboť jsou "v úplňku". U nás se tyto jevy dají pozorovat jen jedinečně, a to spíše fotograficky (především ve zmíněných oblastech tmavé oblohy a v jižních Čechách).

Vyhlížejte a foťte právě v těchto dnech

Nejlepší období pro pozorování zodiakálního světla se odehrává právě nyní a potrvá přibližně do 11. dubna, kdy na večerní oblohu vystoupá již výrazný Měsíc, který svým jasem zodiakální světlo přezáří. Zodiakální světlo pak bude možné pozorovat přibližně od 25. dubna znovu, ale jeho sklon vůči obzoru se bude výrazně zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat. Nyní jsou podmínky k jeho pozorování i fotografování nejlepší možné - Měsíc se blíží do fáze novu krátce po období jarní rovnodennosti. Mimo krásné objekty zimní oblohy nad západním obzorem, obklopující zvířetníkové světlo, můžete rovněž vysoko nad jihovýchodem spatřit jasnou planetu Jupiter.

Světlo můžete samozřejmě i fotit. Ostatně inspirovat se lze prostřednictvím čtenářských galerií z minulých let, jejichž hutný obsah dokazuje, že i přes nevhodné české podmínky kvůli vysoké míře světelného znečištění snaha o úlovek západního zvířetníku jen tak fotografy neodradí. Své snímky můžete zasílat přes formulář. Úspěšný lov!

Čtenářské galerie z minulých let:
[1] Jarní zodiakální světlo (2014)
[2] Zodiakální světlo na obzoru (2013)

Více o zodiakálním světle z minulých článků:
[1] Na západě svítí zvířetník (2010)
[2] Jarní rovnodennost přináší zodiakální světlo (2009)
[3] Sledujte zodiakální světlo (2008)

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESOcast o zodiakálním světle
[2] Snímek týdne ESO: Jedinečná mozaika českého fotografa vznikala i na Slovensku
[3] Světelné znečištění na Astro.cz
[4] Světelné znečištění - další podrobné informace
[5] Beskydská oblast tmavé oblohy
[6] Jizerská oblast tmavé oblohy
[7] Manětínská oblast tmavé oblohy
[8] Proč c(h)tít oblasti tmavé oblohy?