Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozhovor: Jiří Borovička - Malá tělesa Sluneční soustavy

Rozhovor: Jiří Borovička - Malá tělesa Sluneční soustavy

Fotografické spektrum meteoru EN250203 získané v Ondřejově. Přerušovaná přímá čára v levé části je obraz letícího meteoru přerušovaný rotujícím sektorem. V pravé části je spektrum meteoru skládající se ze spektrálních čar patřících různým prvkům. Ze spekt
Fotografické spektrum meteoru EN250203 získané v Ondřejově. Přerušovaná přímá čára v levé části je obraz letícího meteoru přerušovaný rotujícím sektorem. V pravé části je spektrum meteoru skládající se ze spektrálních čar patřících různým prvkům. Ze spekt
Sluneční soustava je plná malých i větších těles. Velká tělesa máme spočítaná a známe je poměrně dobře, u menších známe jen dráhy a rozměry a ty nejmenší jsme ve vesmíru vlastně nikdy neviděli. Malé meteoroidy jsou přitom nejpočetnější skupinou. Naštěstí je můžeme vidět aspoň v té krátké chvíli, kdy vletí do zemské atmosféry. Výzkumem meteoroidů se zabývá dr. Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.

Seznamme nás s meteoroidy
Meteoroidy patří tělesa, která obíhají kolem Slunce ve Sluneční soustavě. Takových těles existuje samozřejmě velké množství ve velkém rozpětí velikostí. Jejich názvosloví vznikalo historicky. Nejznámějšími jsou pochopitelně největší z nich – planety, které můžeme vidět na obloze většinou i pouhým okem. Menším tělesům říkáme planetky a komety a v posledních letech přibyla kategorie tzv. trpasličích planet. Ještě menší tělesa, než jsou planetky, nazýváme meteoroidy a vůbec nejmenším tělískům říkáme prachové částice. Meteoroidy tedy jsou tělesa o rozměrech zhruba od 50 mikrometrů do 10 metrů. Ale ty hranice nejsou nikde přesně definovány a v hraničních případech závisí použitá terminologie hlavně na metodě pozorování.

Protože v případě meteoroidů jde o malá tělesa, dá se očekávat, že Sluneční soustava je jich plná. Kde se vyskytují nejvíce a kde se tam vzala?
Meteoroidů je opravdu hodně, přesné počty samozřejmě neznáme. Mohli bychom si myslet, že existují už od počátku Sluneční soustavy, ale není tomu tak. Zejména vzájemnými srážkami za ty dlouhé miliardy let se tehdejší meteoroidy dávno zničily. To, že taková tělesa pozorujeme i dnes, svědčí o tom, že musejí být neustále doplňována. Největšími zdroji meteoroidů jsou větší tělesa jako planetky, komety, popř. i planety nebo měsíce planet. Meteoroidy vznikají trojím způsobem – srážkou planetek, uvolňováním z komet při jejich přiblížení ke Slunci, nebo samovolným rozpadem komet.

Jak byste popsal typický meteoroid?
To je těžká otázka. Je to vlastně cíl našeho výzkumu, jak meteoroidy vypadají a z čeho jsou složeny. Snažíme se to zjistit nejenom proto, abychom se něco dozvěděli o samotných meteoroidech, ale i proto, že tím zároveň získáme poznatky o jejich mateřských tělesech, kometách a planetkách. Ve skutečnosti meteoroid jako takový nikdo nikdy neviděl, protože jde o malá tělesa, která ve většině případů nelze spatřit – odráží mizivé procento slunečního světla. My se informace o meteoroidech dozvídáme hlavně když se sráží se Zemí. V tu chvíli pronikají zemskou atmosférou a při tom vytvářejí jev, kterému říkáme meteor. V některých speciálních případech část může přežít průlet atmosférou a dopadnout až na zemský povrch. Takovému dopadnutému tělesu říkáme meteorit. Ty jsou pak intenzivně studovány v laboratořích. Existuje ale řada typů meteoroidů, které nikdy průlet atmosférou nepřežijí, protože to nejsou soudržné kameny nebo kusy železa, ale spíše takové slepence menších prachových částic, které drží při sobě jen malými silami.

Jak poznáte z toho malého kamínku, který prolétá zemskou atmosférou, z jakého tělesa pochází?
V některých případech to přesně nevíme, v jiných víme. Nejsnazší je to v případě tzv. meteorických rojů, které vznikají tím, že se Země střetává s proudem meteoroidů. Všechna tělesa v něm mají stejnou nebo podobnou dráhu a pocházejí z jednoho tělesa. U většiny meteorických rojů je to mateřské těleso známo a poznáme ho, protože má stejnou nebo hodně podobnou dráhu, jako meteoroidy z roje. Většinou se jedná o některou z komet, známe ale také případy, kdy mateřským tělesem je planetka.

Co dnes vědci u meteoroidů především zkoumají?
Je toho samozřejmě více. Ale jedno téma spoledních let souvisí s již zmíněnými mateřskými tělesy. Dlouhá desetiletí byly planetky a komety považovány za naprosto rozlišné druhy těles, které mají odlišný původ a pocházejí z různých částí Sluneční soustavy. V posledních letech se ale podařilo objevit řadu těles na pomezí těchto dvou skupin. Znamená to, že se část doby chovají jako komety, čili vytvoří se za nimi ohon nebo kolem nich obálka a jinou část doby se chovají jako planetky, kdy tato aktivita zmizí. Druhým případem jsou tělesa považovaná za planetky, ale při tom mající svůj meteorický roj. To je trochu záhada, jak takový roj mohl vzniknout. Možnost že by vznikl vzájemnou srážkou dvou planetek je velmi nepravděpodobná, protože životnost takto vzniklých meteorických rojů je velmi krátká. Není tedy dodnes jasné, jak tyto meteorické roje vznikly, jestli to nebylo také kometární aktivitou nebo rozpadem komety. To by ale znamenalo, že těleso, které se nám dnes jeví jako planetka, by v minulosti muselo být kometou.

Převzato ze stránek Astronomického ústavu AV ČR.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti, předsedou skupiny MEDÚZA, revizorem Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie. Členem ČAS je od roku 1995.



48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Stanice ISS nad jižním obzorem

Další informace »