Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční deštník jako ochrana před globálním oteplováním

Sluneční deštník jako ochrana před globálním oteplováním

sun_shade.jpg
Někteří vědci již delší dobu varují před průmyslovým zvyšováním obsahu oxidu uhličitého v zemské atmosféře, což by mohlo vést k nezvratným změnám zemského klimatu. Otázka, kdy se tak stane, zůstává i nadále nezodpovězena, avšak stále více vědců se kloní k názoru, že nastal čas zahájit kroky k odstranění této hrozby. Roger P. Angel z University of Arizona navrhuje vynést do vesmíru obrovský deštník, jehož úkolem bude částečně ochránit naši Zemi před hrozícím globálním oteplováním.

Za účelem boje proti globálnímu oteplování musíme použít globální metody. Pokud se nepodaří omezit produkci plynů, způsobujících skleníkový efekt (a přírodě poručit můžeme jen těžko - sopečná činnost a další procesy rovněž obohacují atmosféru o skleníkové plyny), zbývá jediná možnost: pokusit se omezit příjem tepla ze Slunce. Roger Angel vypočítal, že obří slunečník o průměru 2000 km zadrží dostatečnou část záření Slunce, aby došlo k výrazné kompenzaci skleníkového efektu.

Z provedených výpočtů vyplývá, že nejvýhodnější poloha pro umístění slunečního deštníku je tzv. Lagrangeův librační bod L1, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,5 miliónu km od Země směrem ke Slunci. Výhoda tohoto místa spočívá v tom, že se zde vyrovnává gravitace Země a Slunce a zde umístěný objekt vyžaduje jen nepatrné korekce polohy pro dlouhodobé setrvání v této oblasti (zásoby pohonných látek na palubě kosmické sondy zde umístěné mohou být velmi malé). Oblast libračního bodu s oblibou používají v posledních letech astronomové k umístění astronomických observatoří dlouhodobě sledující Slunce. Jedná se například o sondu SOHO, která byla vypuštěna 2. 12. 1995 a stále zde funguje.

Místo jednoho kompaktního (celistvého) deštníku doporučuje Angel zkonstruovat zařízení, skládající se z mnoha oddělených částí. Každá jeho část, pokrytá tenkou vrstvou materiálu, odrážejícího sluneční záření, bude mít průměr kolem 200 m. Za účelem zajištění správné orientace v prostoru bude tento kosmický deštník vybaven šesti řiditelnými slunečními plachetnicemi (na obrázku znázorněny žlutou barvou). Energie slunečního záření bude dostatek k tomu, aby tímto způsobem byla celá konstrukce udržována v libračním bodu L1 ve správné poloze. Hlavní konstrukční díly (znázorněné oranžovou barvou) jsou rozkládací vzpěry (pruty). Ty jsou spojeny výplety do podoby pavučiny ve tvaru šestiúhelníku, které vytvarují aktivní plochu nesoucí tenkou fólii do přesného tvaru.

Sluneční deštník bude možné zhotovit na Zemi a posléze jej dopravit do vesmíru. Podle názoru autora práce bude v budoucnu možné zajistit výrobu a montáž zařízení na povrchu Měsíce, kde se nacházejí téměř všechny potřebné suroviny i dostatečné množství energie v podobě slunečního záření. Mnohem nižší gravitace navíc usnadní dopravu slunečního deštníku do libračního bodu L1.

K realizaci tohoto projektu je však nutné vyvinout některé nové technologie pro kosmickou výrobu a kosmickou dopravu. Finanční náklady na realizaci se odhadují na několik biliónů dolarů. I přesto však byl projekt výborem institutu NIAC (NASA Institute for Advanced Concept) vybrán k podrobnějšímu rozpracování společně s 11 dalšími projekty.

Související článek: Umělý prstenec jako ochrana Země před globálním oteplováním.

Zdroj: www.rol.ru a universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »