Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda DAWN a výzkum největších asteroidů

Sonda DAWN a výzkum největších asteroidů

Kresba americké sondy DAWN.
Kresba americké sondy DAWN.
Hlavní pás planetek mezi Marsem a Jupiterem se podobá pohozenému starému materiálu ve Sluneční soustavě, který nebyl použit na stavbu planet. Jeho výzkum můžeme přirovnat k objevování dávné historie předmětů, které po dlouhé době nalezneme zapomenuté na půdě. Zaprášená tělesa v pásu planetek jsou pozůstatky z dávné doby formování Sluneční soustavy. Každá planetka má svoji vlastní historii, která vypovídá o tom, jak to tehdy bylo, když Sluneční soustava teprve vznikala.

To jsou příběhy, které chtějí astronomové slyšet. Je toho ještě mnoho, co neznáme o dávné minulosti naší Sluneční soustavy. Základní informace jsme se učili již ve škole: obrovský disk prachu a plynů kolem Slunce se pozvolna seskupoval do větších a větších chuchvalců, z nichž se časem vytvořily dnes známé planety. Avšak jak přesně toto formování planet probíhalo, proč vzniklo tolik rozdílných těles včetně jisté modré planety s vhodnými podmínkami pro život?

K získání odpovědí na tyto a další otázky připravila NASA kosmickou sondu s názvem DAWN. Cílem tohoto projektu bude dlouhodobý průzkum dvou planetek Ceres a Vesta. Poprvé bude výzkum těchto planetek probíhat zblízka. I název sondy napovídá, že cílem mise je získat informace o „úsvitu“ dějin Sluneční soustavy, o jejím počátku. Start sondy je naplánován na 7. 7. 2007.

Vesta jako předkrm

Planetka Vesta podle pozorování HST.
Planetka Vesta podle pozorování HST.

První zastávkou sondy DAWN na její výzkumné cestě bude planetka Vesta. Je to planetka, která může poskytnout informace o významu dávné exploze supernovy na vznik Sluneční soustavy. Pozorování planetky Vesta pomocí dalekohledů a studium nalezených meteoritů, které byly v minulosti součástí planetky Vesta, napovídá, že planetky mohly být v raném stadiu vývoje alespoň částečně roztaveny, čímž těžké kovy klesly do středu planetky a vytvořily zde husté jádro, zatímco lehčí prvky vytvořily kůru na jejich povrchu.

„To je zajímavé – a trochu záhadné,“ říká Chris Russell (University of California, Los Angeles). Roztavení těles vyžaduje zdroj tepla, jako je například gravitační energie, kdy se uvolňuje teplo při spojování materiálu dohromady, tedy při vzniku planet. Avšak Vesta je malé těleso – „příliš malé“ – dodává Chris Russell. Její průměr je pouhých 530 km. „Takovéto těleso se nemohlo roztavit v důsledku přeměny gravitační energie na teplo při svém vzniku.“

Jedna nebo dvě supernovy by mohly vše vysvětlit. Někteří astronomové se domnívají, že když planetka Vesta vznikala, její materiál byl obohacen izotopy hliníku-26 a železa-60, vytvořených pravděpodobně při explozích dvou supernov, které explodovaly v době, kdy Sluneční soustava vznikala. Tyto formy hliníku a železa jsou radioaktivní izotopy, které mohly poskytnout velké množství tepla, potřebného k natavení planetky Vesta. Jakmile se tyto radioaktivní izotopy rozpadly, asteroid vychladnul, ztuhnul a stalo se z něj těleso, jaké pozorujeme nyní. Tato teorie by vysvětlila, proč povrch planetky Vesta vypadá, jako by nesl stopy po dávných výlevech lávy a přítomnosti oceánu magmatu v mnohem větším rozsahu, než tomu bylo na Měsíci.

Pokud vše půjde podle plánu, sonda DAWN by měla dolétnout k planetce Vesta v říjnu 2011 a následně bude navedena na její oběžnou dráhu. Detailní snímkování povrchu planetky by mělo odhalit stopy posledních proudů tekoucí hmoty, zatímco pomocí spektrometru budou zjišťovány minerály a chemické prvky, které tvoří povrch planetky. Gravitační pole planetky Vesta bude mapováno na základě působení na oběžnou dráhu sondy. Pozorované změny parametrů oběžné dráhy by mohly vyřešit jednou pro vždy otázku, zda planetka Vesta skutečně má kovové jádro či nikoliv.

Směr trpasličí planeta Ceres

Kolem planetky Vesta bude sonda DAWN obíhat 7 měsíců. Pak provede manévr nikdy předtím nerealizovaný: opustí oběžnou dráhu kolem planetky a posléze přejde na dráhu kolem jiného objektu. Sonda DAWN je vybavena iontovým motorem, který vyžaduje pouze jednu desetinu pohonných látek ve srovnání s tradičním raketovým motorem. Iontový motor byl již dříve vyzkoušen na palubě americké sondy Deep Space 1 (start 24. 10. 1998).

Trpasličí planeta Ceres podle pozorování HST.
Trpasličí planeta Ceres podle pozorování HST.

K největšímu tělesu hlavního pásu planetek – dnes k trpasličí planetě Ceres o průměru 950 km – dolétne sonda DAWN v únoru 2015. Pozoruhodně se nejedná o kamenné těleso, jako v případě planetky Vesta, ale o těleso pokryté ledem. „Ceres pro nás může být opravdu překvapením,“ říká Russell. Protože se zdá, že planetka obsahuje vrstvu ledu o tloušťce 60 až 120 km, mohl být její povrch pravděpodobně změněn mnohem dramatičtěji, než povrch Vesty, což velmi zamlžuje jeho dávnou historii. Avšak zatímco Ceres nemůže poskytnout pozorovací „okno“ na dobu formování planet, mohl by pomoci vědcům pochopit roli, kterou hrála voda v dalším vývoji planet. Například proč mohou některá kamenná tělesa, jako je Ceres a Země, obsahovat tak velké množství vody, zatímco jiná tělesa (například Vesta) zůstala úplně suchá.

„Vesta nám může sdělit nové informace o počátečních podmínkách ve vznikající Sluneční soustavě, Ceres zase poskytne údaje o tom, co následovalo později,“ dodává Russell. Společně nám poskytnou unikátní příběhy o minulosti Sluneční soustavy a mnoho poznatků o tom, jak se planety dále vyvíjely.

Související článek: HST objevil zásoby vody na planetce Ceres.

Zdroj: physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



30. vesmírný týden 2017

30. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 24. 7. do 30. 7. 2017. Měsíc po novu dorůstá k první čtvrti. Jupiter je večer už jen nízko a Saturn je za soumraku nad jihem. Nad ránem je Neptun nad jihem, Uran na jihovýchodě a nízko na severovýchodě jasná Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká, skvrna zapadla. Přelety ISS budou tento týden vidět už i večer. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na maximum meteorického roje Delta Akvaridy. K ISS by měla odstartovat kosmická loď Sojuz MS-05.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Trojice galaxií v Draku

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2017 obdržel snímek „Trojice galaxií v Draku“, jehož autorem je Jan K. Žehrovický. Souhvězdí Draka nenalezne na obloze každý. A to je to přitom souhvězdí velmi velké, nebo spíše dlouhé, obtočené okolo Velké a Malé Medvědice. Dokonce je viditelné po

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Další informace »