Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Titan ve světle poznatků evropské sondy Huygens - část III

Titan ve světle poznatků evropské sondy Huygens - část III

Huygens_03.jpg
Aparatura SSP (Surface Science Package) zjistila, že sonda Huygens mohla na Titanu dopadnout a narazit v okamžiku přistání na ledové oblázky, a potom klesnout do "písčitého" povrchu, možná zvlhčeného kapalným metanem. Mohl existovat na Titanu příliv a odliv?

Vědecký komplex SSP obsahuje 9 nezávislých senzorů, vybraných k pokrytí širokého rozsahu možných vlastností povrchu Titanu, které byly očekávány - od kapalin či velmi plastických materiálů až po pevný a tvrdý led. Některé detektory byly navrženy pro práci především po přistání na pevném povrchu, jiné pro sestup do kapalného prostředí, přičemž 8 z nich pracovalo již během sestupu atmosférou k povrchu měsíce.

Ve vysokých výškách nad povrchem měsíce byl zaregistrován mimořádný a neočekávaný "pohyb" pomocí měření sklonu ve dvou osách prostřednictvím jednoho detektoru, který byl součástí komplexu přístrojů SSP. Vyhodnocením záznamů bylo možné určit poměrně silné turbulence, jejichž původ zatím zůstává neznámý.

Měření pomocí penetrometru a akcelerometru při dopadu na povrch Titanu odhalila, že místo dopadu nebylo vůbec tvrdé (jako pevný led) ani velmi elastické (jako například vrstva načechraného aerosolu). Sonda Huygens přistála na relativně pevném povrchu, který se podobá mokré hlíně, lehce pokryté sněhem nebo mokrým či suchým pískem.

Kontaktní sonda ve spodní části modulu Huygens pronikla asi 10 cm pod povrch. Modul pak pomalu poklesl o několik mm a naklonil se o zlomek stupně. Počáteční vysoký odpor terénu vůči průniku čidla lze nejlépe vysvětlit tak, že čidlo narazilo na jeden z mnoha ledových oblázků, viditelných v okolí místa přistání.

Akustická sondáž pomocí jednoho z detektorů SSP z výšky 90 m nad povrchem Titanu odhalila relativně hladký, ale ne zcela plochý a rovný povrch v okolí místa přistání. Vertikální rychlost sondy Huygens v okamžiku přistání byla velmi přesně určena na 4,6 m/s. Přistání se uskutečnilo v místě, jehož poloha je vyvýšena zhruba o 1 m nad okolním terénem o rozloze přibližně 1000 m2.

Některé senzory přistávacího modulu byly určeny k měření vlastností kapalin (měření refrakce, permitivity a hustoty) v případě, že by sonda přistála v jezeře či mělkém moři kapalných uhlovodíků. Přestože sonda přistála na pevném povrchu, i tyto přístroje prováděly analýzu prostředí. Výsledky měření těchto detektorů se stále ještě zpracovávají. Údaje by měly přispět k identifikaci malého množství kapaliny, která se vypařila v okamžiku, kdy detektor GCMS registroval vypaření metanu po přistání sondy na Titanu.

Zpracování informací o povrchu, získaných ve viditelném a infračerveném světle a pomocí radaru na sondě Cassini, a dále zpracováním snímků, které pořídila aparatura DISR (Descent Imager/Spectral Radiometer) na palubě sondy Huygens vedou k závěru, že povrch měsíce Titan mohou utvářet rozmanité procesy.

Největší měrou se v oblasti přistání sondy Huygens projevují procesy fluviální (říční toky, mořský příboj), ačkoliv nelze vyloučit ani větrnou erozi. Data z přístrojů SSP a HASI (Huygens Atmospheric Structure Instrument) se shodují ve dvou pravděpodobných interpretacích vlastností jemného materiálu v místě přistání: tuhý granulovaný materiál mající velmi malou či nulovou soudržnost nebo se jedná o povrch "kontaminovaný" kapalinou.

Ve druhém případě se může jednat o analogii vlhkého písku nebo dehet promíchaný s hlínou (jílem). "Písek" může být v tomto případě tvořen ledovými (nebo zledovatělými) zrníčky, vzniklými při impaktu nebo v důsledku fluviální eroze (působením kapalného metanu). Alternativou může být soubor produktů vzniklých fotochemickými procesy a jemných zrníček ledu, což může připomínat lepkavý dehet.

Vzhledem k mimořádně chladnému povrchu měsíce Titan (teplota -180 °C) zde panuje určitá nejistota, která vyplývá z exotické povahy přítomných hornin a sloučenin, jenž tvoří povrch Titanu.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



4. vesmírný týden 2017

4. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 23. 1. do 29. 1. 2017. Měsíc bude kolem novu, uvidíme jej jako extrémní večerní srpek už v sobotu 28. 1.? Večer nás upoutá až dlouho do tmy zářící planeta Venuše a kousek vedle ní i slabší Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Ráno už se dá pozorovat i Saturn. Aktivita Slunce se krátkodobě zvýšila. Na večerní obloze pomalu zjasňuje Enckeho kometa. Planetka Vesta byla v opozici. Z poněkud chudšího přehledu událostí z kosmonautiky připomínáme start Atlasu V a zajímavý problém selhávajících atomových hodin na družicích Galileo. Fantastický snímek měsíčku Daphnis publikoval tým sondy Cassini u Saturnu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2237 - Rosetta (úzkopásmově)

Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkcia Mesiaca so Saturnom

Snimka 24. 01.2017 o 05:45, Canon EOS 600D, obj. Tamron 300mm

Další informace »