Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Trpasličí planeta Quaoar má prstenec
Jan Herzig Vytisknout článek

Trpasličí planeta Quaoar má prstenec

Umělecká představa trpasličí planety Quaoar s prstencema měsícem Weywot
Autor: ESA

Vědci potvrdili existenci prstence u dalšího tělesa Sluneční soustavy. Je jím trpasličí planeta Quaoar, která se řadí mezi tzv. transneptunická tělesa, tj. obíhá kolem Slunce dále než Neptun. Prstenci je známá především planeta Saturn, nalezneme je však i u všech zbylých vnějších planet, tj. Jupiteru, Uranu a Neptunu a dále u trpasličí planety Haumea a planetky Chariklo. Na objevu se podílel aktuálně největší dalekohled světa, Gran Telescopio Canarias, a evropský kosmický dalekohled CHEOPS.

Quaoar je trpasličí planeta, spadá tedy do stejné kategorie jako známé Pluto. To bylo ještě do roku 2006 planetou, než pro něj astronomové vytvořili vlastní kategorii trpasličích planet, jelikož bylo objeveno mnoho těles podobně velkých a především na podobných drahách, jako je právě Pluto. Ty tak byly spolu s ním zařazeny mezi trpasličí planety a mezi tato tělesa patří i Quaoar, objevený teprve v roce 2002. Pro přesnost je však třeba uvést, že oficiálně je stále klasifikován jen jako kandidát na trpasličí planetu. Jeho průměr je asi poloviční oproti Plutu, konkrétně by se mohl pohybovat kolem 900 km. Slunce obíhá v Kuiperově pásu za Neptunem, v perihéliu se ke Slunci přibližuje na 41,5 astronomické jednotky, v aféliu se vzdaluje na 45 astronomických jednotek.

Jak nám říká třetí Keplerův zákon, doba oběhu tělesa kolem Slunce je tím větší, čím je větší jeho vzdálenost od Slunce. Jeden oběh tak Quaoaru zabere více než 284 let. Důsledkem kombinace jeho velké vzdálenosti od Země a poměrně malých rozměrů je jeho velmi malá jasnost. Ta dosahuje přibližně 19 magnitud. Je tudíž více než 150000krát slabší než nejslabší okem viditelné hvězdy. V souvislosti s tím máme o něm jen velmi kusé informace, a to je i důvodem, proč byla přítomnost prstence u něj potvrzena až nyní. Není zcela osamocen, ve vzdálenosti 14 400 km od něj totiž obíhá jeho měsíc pojmenovaný Weywot.

Všechny oficiální trpasličí planety spolu s kandidáty na trpasličí planety Autor: ALDEBARAN
Všechny oficiální trpasličí planety spolu s kandidáty na trpasličí planety
Autor: ALDEBARAN
Vzhledem k malé jasnosti samotné trpasličí planety je logické, že prstenec u ní nemůže být zachycený přímým vyfotografováním, a to ani za pomoci největšího dalekohledu světa. Astronomové si proto počkali na chvíli, kdy bude na obloze trpasličí planeta zdánlivě přecházet před vzdálenou hvězdou (v důsledku svého pohybu kolem Slunce se, byť velmi nevýrazně, pohybuje i po hvězdné obloze). Ze změny jasnosti této hvězdy je pak možné odvodit řadu důležitých informací o tělese, které ji na chvíli zakrývá. U zákrytů hvězd planetkami takto můžeme upřesnit jejich tvar, objevit dosud neznámý měsíc, nebo právě prstenec. U planet lze touto metodou sledovat také atmosféru a její vlastnosti.

Když astronomové změřili změny intenzity záření hvězdy, nalezli v nich dva neočekávané poklesy. Zákryt trval asi jen minutu, ale před ním i po něm se v grafu závislosti intenzity světla na čase jasně objevily dva zmíněné poklesy. Ty nemohly být přisouzeny ničemu jinému než prstenci, který toto těleso zjevně obepíná. Ten se nachází v určité vzdálenosti od mateřského tělesa a chvíli před a chvíli po přechodu tělesa samotného tak hvězdu krátce zastíní.

Již v úvodu článku byla zmíněna všechna tělesa Sluneční soustavy, která nějaký prstenec či prstence obepínají. Je jich jen 7, tudíž se jedná o velmi vzácnou vlastnost. Na jedno z nich, planetku Chariklo, se mimochodem před dvěma týdny zaměřil i dalekohled Jamese Webba, který u ní stejným způsobem, jako tomu bylo v případě Quaoaru, pozoroval její prstenec. Informovali jsme Vás o tom přes náš instagramový účet. Ve všech dosud známých případech se prstence kolem těchto těles nacházejí natolik blízko k nim, že v důsledku extrémně velkých slapových sil je materiál, který původně tvořil měsíc, roztrhán na menší kusy. Vzdálenost, ve které dochází k roztrhání menšího tělesa vlivem slapových sil hmotnějšího tělesa, je odborně nazývána jako Rocheova mez.

K lepšímu pochopení tohoto fenoménu si nejdříve připomeňme, co jsou to slapové síly, a na základě toho vysvětleme, co je to Rocheova mez. Máme systém dvou těles, která na sebe vzájemně gravitačně působí. Tyto tělesa mají nenulové rozměry, tj. nejedná se o hmotné body, ale o koule s určitým poloměrem. V důsledku toho je gravitační síla vytvářená druhým tělesem na straně prvního tělesa k němu přivrácené o něco větší než na odvrácené. Gravitační síla totiž klesá nepřímo úměrně s druhou mocninou vzdálenosti těles a odvrácená strana je druhému tělesu vzdálenější než strana přivrácená; jeho gravitační působení na ni je tak slabší. V praxi, když se podíváme na soustavu Země-Měsíc, to způsobuje velmi známý jev: příliv a odliv. Měsíc zkrátka svou gravitací více přitahuje vodu na straně Země, která je k němu v danou chvíli blíže, a tím zvyšuje hladinu vody. K podobnému jevu dochází i u pevných těles, akorát je k deformaci jejich povrchu logicky potřeba větší síly.

Vizualizace Rocheovy meze, po jejím překročení je měsíc roztrhán Autor: astronoo.com
Vizualizace Rocheovy meze, po jejím překročení je měsíc roztrhán
Autor: astronoo.com
V určitých případech ale může dojít k situaci, kdy měsíc kolem nějaké planety, trpasličí planety nebo planetky obíhá natolik blízko, že rozdíl gravitačního zrychlení vytvářeného větším tělesem na jeho povrchu a v jeho středu je větší než gravitační vytvářené samotným měsícem. V tuto chvíli dojde k roztržení tělesa. Vzdálenost, ve které k němu dojde, je obecně nazývána Rocheova mez. Lze ji poměrně jednoduše matematicky vyjádřit, stačí k tomu pouze znalost středoškolské fyziky. Ve výsledku zjistíme, že hodnota Rocheovy meze je přímo úměrná poloměru většího tělesa a třetí odmocnině poměru hustot obou těles.

Nyní se vraťme ke Quaoaru. Objevem prstence totiž vědci zjistili něco, co si zatím nedokážou úplně vysvětlit. Z času, který uplynul mezi průchodem prstence před hvězdou a průchodem samotného Quaoaru, astronomové určili vzdálenost, ve které se prstenec nachází. Ta je ovšem dvakrát větší, než kolik činí hodnota Rocheovy meze v tomto systému. Neměl by tak existovat žádný důvod, proč se v této vzdálenosti od trpasličí planety nezformoval měsíc. Dvojnásobek Rocheovy meze zde odpovídá sedminásobku poloměru centrálního tělesa. Pro srovnání, u Saturnu leží hlavní prstence ve vzdálenosti rovné jen trojnásobku jeho poloměru, tedy pohodlně před Rocheovou mezí. První snahy o vysvětlení této anomálie hovoří o tom, že nízké teploty materiálu by mohly bránit ledovým částicím se slučovat a tím vytvořit měsíc, jedná se však zatím jen o spekulace.

Pozorování byla provedena mezinárodním týmem astronomů, kteří využili přístroj HiPERCAM, extrémně citlivou vysokorychlostní kameru na zmíněném Gran Telescopio Canarias (GTC), největším dalekohledu světa s průměrem primárního zrcadla 10,4 metru. Na Quaoar se podíval také evropský vesmírný teleskop CHEOPS, primárně určený pro hledání exoplanet, který definitivně potvrdil, že snížení intenzity přicházejícího záření nejsou způsobeny nějakým vlivem zemské atmosféry, jelikož GTC na Kanárských ostrovech je narozdíl od kosmického teleskopu rušivými vlivy atmosféry ovlivněn.

Největší samostatný dalekohled světa, Gran Telescpio Canarias na ostrově La Palma Autor: ESA
Největší samostatný dalekohled světa, Gran Telescpio Canarias na ostrově La Palma
Autor: ESA
Spoluautor studie, profesor Vik Dhillon z University of Sheffield's Department of Physics and Astronomy uvedl: „Neočekávali jsme objev prstence takového nového prstencového systému ve Sluneční soustavě a už vůbec jsme nečekali, že najdeme prstenec tak daleko od Quaoaru, mění to naše představy o tom, jak jsou prstence formovány. Klíčové bylo využití vysokorychlostní kamery HiPERCAM, která dokázala nasnímat událost kratší než minutu, již není možné vyfotografovat.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] esa.int
[3] wikipedia.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Trpasličí planeta, Kuiperův pás, Trans Neptunian Object, CHEOPS, Gran Telescopio Canarias, Slapové roztrhání, Rocheova mez, Édouard Roche, Prstence, Quaoar


21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »