Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Černé Slunce v Číně, úryvky z cestovního deníku

Černé Slunce v Číně, úryvky z cestovního deníku

dsc_0416.jpg
I když je nejdelší úplné zatmění tohoto století již přes tři měsíce minulostí, pro ty, kteří jej spatřili, je to stále ještě čerstvý zážitek. Mnoho fotografických dat a jiných materiálů se ještě zpracovává, mnoho ještě nebylo vyřčeno ani zapomenuto. S úspechem se již jednou chlubila VI. expedice SAROS, která se vydala do čínského městečka Hangzhou a na počasí měla obrovské štěstí. Už jsme vám představovali video (které naleznete i na konci tohoto článku), nicméně dnes přinášíme víc. Jde o to nejspontánnější, co může člen expedice nabídnout čtenáři - zápisky ze svého cestovního deníku ze dne zatmění...

I letos, v roce 2009, se můžu chlubit úspěchem při pozorování úplného slunečního zatmění. A ne ledajakého - rovnou toho nejdelšího v tomto století. Na své pouti během VI. expedice SAROS jsem si psal deník. A tak mě napadlo, že nebude nic lepšího, nežli Vám pár úryvků z něj poskytnout. Proč vymýšlet nové věty, souvislosti a myšlenky, když to bezprostřední leží na sto procent spontánně přímo na listech papírů, které v mé krosně putovaly za prvního letu letadlem do Istanbulu a odtamtud do Šanghaje, nasákly originální aroma z čínských vlhkých ulic a prožily i temnotu úchvatného nebeského úkazu. Aby toho nebylo málo, musely tyhle listy přetrpět i vysoké nadmořské výšky na Střeše světa, tedy v Tibetu. Po měsíci cestování v Číně se pak i s mým smutkem z konce cesty vracely domů. Ano, bylo by toho skutečně hodně, přepsal-li bych jejich obsah, ale dnes Vám přinesu jen čisté svědectví přímo o kýženém úkazu. Úryvky jsou psány kurzívou, poznámky k doplnění souvislostí normálním textem.

...22. července 2009, středa / Den draka

Ráno, 6:30 místního času. V mezerách v bezesném spánku očima ve spodní posteli sleduji v nedokonale zataženém okně oblohu. Je beznadějně zahalená v oblačnosti. Vstávám, protože je stejně jasné, že už neusnu. Hostel se právě rozjíždí, je vážně časně ráno...

...V 7 hodin teprve všichni tak nějak vstávají, bručí, smutní. Tedy snad krom Dana Sokola, který pozírá ze své klimatizované lóže přes lemované závěsy na oblohu a pak si plácá po koleni: "Ti povedám, že toto sa vyberie." Nevím, kde bere tu naději jen hodinu a půl před zatměním. Ale budiž. Nakonec jsem to já, kdo všechny uhání, aby už vylezli z postele. Zatmění začíná v 8:21 místního času.

...Ještě kontroluji počasí na místním internetu. Je zjevné, že Hangzhou leží na okraji rozsáhlé fronty a nezbývá než prostě doufat, ve správnou funkčnost Danova barometrického kolena. Zatímco naše skupinka si pomalu skládá věci do batohů, ještě vybíhám na terasu. Silná ranní deprese mírně klesá v okamžiku, kdy se z jižního směru jednolitá oblačnost začíná jemně rozmělňovat. A navíc níže položená oblačnost putuje do téhož směru - k severu - kde leží fronta a zadeštěná Šanghaj. Jasno sice není, ale "za boha ta náděj to prostě je..." Teprve asi o půl osmé jsme se dobrali z hostelu a šli ke krásnému Západnímu jezeru. Jako všude v Číně i tady nás doprovázela nesnesitelná vlhkost a puch z čínských trhů s masem. Na jednom pultu dokonce prodávali žáby nebezpečně podobné českým ropuchám! Ale co hlavně nás konečně trochu naladilo na patřičnou vlnu, byl konečně bez potíží rozlišitelný modrý kus nebe, malé okénko do oblohy. Byl sice na opačné straně než Slunce, ale naděje a Danovo koleno nás v tu chvíli držely nad vodou.

Krátce po procházce k jezeru jsme se spontánně rozdělili. Já, Dano Sokol, Petr Komárek a Radim Strycharski jsme zůstali na východní straně jezera, kdežto část naší skupiny expedičníků pokračovala v procházce kolem jezera za druhou skupinou (byli jsme rozděleni do dvou hostelů) za počínající částečné fáze zatmění, viditelné pouhýma očima skrze prozatím ještě husté mraky. My jsme zůstat museli, neboť jsme měli v batožinách kilogramy montáží a stativů, které bylo třeba ještě včas ustavit. Ostatní, ovlivněni depresí ze stále husté oblačnosti, brali procházku kolem krásného jezera jako dostatečnou satisfakci v případě neúspěchu při pozorování. Pro nás 4 ale bylo pozorování (za jakéhokoliv počasí) přednější. Přeci jenom jsme se s tou technikou netáhli tisíce kilometrů pro nic za nic... A vyplatilo se...

Částečné zatmění přes mraky. Autor: Petr Komárek
Částečné zatmění přes mraky.
Autor: Petr Komárek
...Po chvilce tápání nalézáme malé kruhové náměstíčko na východě jezera, nedaleko něhož leží i jedna z hlavních silničních tras ve městě.

Rozkládání Slovenského impéria. Autor: Petr Horálek
Rozkládání Slovenského impéria.
Autor: Petr Horálek
Petr a Radim rozkládají a ustavují montáž EQ-6, Dano vytahuje "Slovenské impérium" v podobě monstrózní vlajky o velikosti postelového prostěradla. S jeho rozložením mu k mému údivu spontánně pomáhá kolemjdoucí Číňanka. Je přibližně 8:40 a lidé se kolem nás, robustně oděných expedičními tričky, začínají značně množit. Ta oblačnost se asi úplně nerozpadne, ale skrze jemné mraky, které činí oblohu bílo-šedou (bez pominutí všudypřítomného smogu), Slunce bez potíží prosvítá. Takže to zatmění určitě vidět bude.

Číňanka u Danova dalekohledu. Autor: Dano Sokol
Číňanka u Danova dalekohledu.
Autor: Dano Sokol
Deprese se ztrácí, za to se stupňuje stres a obavy, neboť dav je tak tučný, že na sebe s Danem (byť jen necelé dva metry od sebe) sotva vidíme. No co - jsme v Číně. Dano pouští lidi ke svému Newtonovi 114/1000, který si s sebou táhne už na třetí expedici (přes půl hodiny mu ale trvalo, než nasbíral dost písku do PET lahve, aby vytvořil protizávaží; místní PET-ky totiž jaksi nemají stejný průměr uzávěru jako ve většině zbytku světa, takže si nestačilo jen koupit nějakou tu vodu v lahvi).

Davy lidí u mojí videokamery. Autor: Dano Sokol
Davy lidí u mojí videokamery.
Autor: Dano Sokol
U mě lidi koukají jak diví na vyklopené LCD od videokamery. To bych ještě pochopil, ale že mě tito technicky nejvyspělejší lidé světa nepustí k vlastní kameře, protože si chtějí fotit zatmění z LCD na své mobily, tak to mě dostává. A co na mobily - na videokamery. Natáčeli obraz z videokamery na svojí videokameru. No, chvíli jsem se fakt nestačil divit.

Číňani unešeni úkazem. Autor: Petr Horálek
Číňani unešeni úkazem.
Autor: Petr Horálek
Už mi dokonce kopou do stativu, jak je ten dav silný. Tak naznačuji, aby udržovali odstup. Jak Dano vesele o Číňanech mluví, "Ta ochota, ta tam je," takže odstup skutečně drží. Natáčím vše, co se natáčet dá. Hlavně to zatmění.

9 hodin 25 minut. Zbývá asi 10 minut k úplné fázi. Vytahuji proto druhou kameru, zapůjčenou od Masarykovy univerzity v Brně (kterou proto musím střežit jako oko v hlavě). Jak to bývá při zatměních, začíná mi bušit citelně srdce. Lidé okolo moc nechápou, proč vyměňuji na poslední chvíli kamery. Prostě jen fotí i to, jak přes LCD zaostřuji Slunce v této kameře. K mému překvapení se až nepřiměřeně rychle zašeřuje. Při tom nejistém šeru koukám, že Hangzhou se rozhodlo svítit pouličními lampami. Lampy u silnice pochopitelně září nejvíc. Dost mě to štve, chtěl jsem si tu tmu pořádně vychutnat. Pravda že záře z nějaké kruté bouračky by mi taky vadila.

Úplné zatmění s protuberancí a chromosférou. Autor: Petr Komárek
Úplné zatmění s protuberancí a chromosférou.
Autor: Petr Komárek
9 hodin 32 minut. Všechno připraveno. Lidi z davu mi vrací brýle. Ač je těch Číňanů miliarda, je na ně spoleh. Začínají tím svým roztomilým jazykem jásat. Zní to sice spíš jak hekání domácího dobytka, ale ten jásot se z toho dá rozeznat. Nejzvláštnější na tom všem utváří právě ta jemná oblačnost. Jednolitá vrstva těchto oblaků totiž po celou dobu rozptylovala i to nejniternější sluneční záření, čímž dávala dojem stále dost světlého dne. To modrá obloha nedokáže. Teprve pár minut před totalitou je proto stále ještě jen jemné šero. Hlídám kameru, stativ, lidi okolo, všechno, když náhle - vážně v řádu sekund - se začíná skutečně rychle a prudce stmívat. Mačkám REC, ať se děje co se děje. Lidi chytá "zatměňová" horečka. První mexická vlna ohlasů rozeřvává zbytek, což jsme s Danem už dřív definovali jako "cikádový efekt". A na obloze se konečně začíná odehrávat vytoužené kosmické divadlo. Uhelný kotouč Měsíce propouští poslední kapičky slunečního světla u spodního okraje Slunce. "Diamantovej prsten! To je síla!" křičím. Málokdo tomu rozumí. Co na tom. Nevnímám ani Bailyho perly, které jsou beztak jemně ztracené v oblačnosti. Ustavuji bryskně kameru správným směrem. V záběru se bohužel Slunce dere rychle nahoru (při maximálním zvětšení a formátu 16:9 se není čemu divit). Diamant doblikává a Měsíc zahaluje sněhobílá koróna. "5 minut! Ty vole, 5 minut," řinčím radostí z toho, jak dlouhé zatmění nás teď čeká. Plně si uvědomuji sílu toho okamžiku. Na druhou kameru zkouším natáčet okolí, ale abnormálně velký stín a jemná oblačnost způsobují to, co běžně při zatmění zažít nelze. Absolutní tmu. Je fakt tma jak v noci. Jako při žádném jiném zatmění, které jsem doposud viděl. "Kašlu" proto na okolí, beru triedr a kochám se. Přímo nad hlavou svítí Venuše. Kdesi nad jihovýchodem jasný Sírius. V triedru září při pohledu na Slunce majestátná koróna, i když není příliš výrazná a obrovská jako například v Turecku před 3 lety. Ve spodní části je mnohokrát jasnější jak nahoře, neboť o 8 procent větší měsíční kotouč zcela zakrývá západní (horní) vnitřní korónu. Na pólech se pak prozrazují četné radiální paprsky. Jednoduše nádhera.

Diamantový prsten na konci zatmění. Autor: Petr Komárek
Diamantový prsten na konci zatmění.
Autor: Petr Komárek
Po dalších dvou minutách od temného středu zatmění začíná západní obzor značně světlat. Jsou vidět struktury oblačnosti, která se ke Slunci žene. Ale to už mě až tak netrápí. V dalekohledu sílí jas horní části koróny a na 3. hodině se překvapivě zjevuje výrazná růžová protuberance. Dano, který půl zatmění profotil, teď pouští k přístroji čínské dychtivce nebo se sám kochá. "Chromosféra!" Jak se Měsíc posouvá dál, přichází s tím i konec zatmění. Ukazuje se i skutečně výrazná narůžovělá vrstva sluneční atmosféry. Ještě vteřiny nás dělí od konce všeho. Ještě malé, krátké a marně chtěné nekonečné vteřiny jinak tak dlouhého úplného zatmění. Naposledy ustavuji kameru, aby snímala Slunce správně a zachytila ten skvostný okamžik třetího kontaktu. Naposledy se dívám triedrem. Už i chromosféra na horním slunečním okraji svítí jasně a obloha nad hlavou prudce světlá, chytá žlutou barvu. Lidi začínají řvát. Cikádový efekt. Bailyho perly! Malá semínka světla pod chromosférou rychle rostou, spojují se a září. Diamantový prsten svítí přes mraky a koróna rychle mizí. Davy jásají, někteří skáčou, jiní s otevřenou čelistí jen tak čučí. Užívají si odchod draka, který jim přes 5 minut požíral Slunce. Zjevuje se Slunce. Zjevuje se starodávný bůh mnoha národů a jistota života. Je zachráněn. Představení bezpodmínečně končí. Díky za něj!

Společné fotografování po zatmění. Autor: kolemjdoucí na foťák P. Horálka
Společné fotografování po zatmění.
Autor: kolemjdoucí na foťák P. Horálka
Jak obloha světlá k normálu (v asi 9 hodin 45 minut), davy Číňanů i cizinců se zase vrhají na nás. Tentokráte ale s oslavnými manýry. Fotí si nás, fotí se s námi; zjišťují, kdo a odkud jsme, kde jsme byli a kam míříme. Kluci jsou zas jednou šťastní. Já jsem šťastný. Natáčím poslední kousky úkazu, fotím se s místními dívkami; fotím se i přesto, že jsem propocený od hlavy až k patám. Tyhle chvíle jsou na zatmění nejkrásnější - člověk se na krátký okamžik stane součástí země, do které se vydal. Nikdo neřeší politiku. Nikdo neřeší rasu. Všichni jsou si prostě rovni, protože to zatmění, to je mnohem větší a hlubší než nejtemnější problémy zaryté hluboko v nás. Když vidíte sluneční zatmění, tak vězte, že právě to vás dokáže na pár vteřin i hodin, možná i na dny dokonale vyléčit. A když je vám pak někdy úzko, tak si prostě ty okamžiky stačí znovu vybavit...

Skupinové foto s majestátnými Číňany. Autor: kolemjdoucí na foťák Dana Sokola
Skupinové foto s majestátnými Číňany.
Autor: kolemjdoucí na foťák Dana Sokola
Zatmění Slunce v městečku Hangzhou na východním okraji velkého Západního jezera trvalo 5 minut a 18 vteřin. Kdo jej spatřil, byl svědkem toho zatmění, které bylo pod japonskými ostrovy nejdelším v tomto století (s délkou 6 minut 42 vteřin). Další tak dlouhé zatmění nastane až za 18 let. V pondělí 2. srpna 2027 dojde k zatmění, které dosáhne v Egyptě délky 6 minut a 23 vteřin. Bude druhým nejdelším v tomto století.

Více o celé expedici se doslechnete na přednášce Petra Komárka a Petra Horálka "Za černým Sluncem do země draka a dále na Střechu světa", která se uskuteční v pátek 30. října od 19 hodin ve Velkém sále DDM Delta v Pardubicích, ulice Gorkého 2658. Plakátek ZDE (PDF).

Na hvězdárně barona Artura Krause v horních patrech DDM Delta též můžete shlédnout až do června roku 2010 jedinečnou výstavu "Z našich 6 expedic SAROS za zatměním Slunce", která mapuje expedice do Thajska, Venezuely, Maďarska, Turecka, Ruska a Číny. Autory této výstavy jsou Petr Komárek, Petr Horálek a Adéla Šrutová. Mimo jiné zde spatříte i unikátně zpracované snímky slunečních zatmění od Miloslava a Hany Druckmüllerových. O výstavě a prvních třech expedicích se doslechnete v prvním díle povídání Petra Horálka na ČRo Leonardo v pořadu Nebeský cestopis 24. října od 20 hodin.








O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesic

Mesic

Další informace »