Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Planetka Kalliope a její měsíc Linus zakryjí z Česka hvězdu

Planetka Kalliope a její měsíc Linus zakryjí z Česka hvězdu

Planetka zakrývá vzdálenou hvězdu.
Autor: NASA.

Planetka Kalliope s pořadovým číslem 22 je jedním z prvních a také největších těles hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Objevil ji anglický astronom John Russell Hind 16. listopadu 1852. Její jméno se shoduje se jménem jedné z řeckých múz, Kalliopé. Jedná se o objekt označovaný jako asteroid typu M, tedy obecně řečeno těleso železné (NiFe) s možnými příměsemi křemičitanů a silikátů. 29. srpna 2001 astronomové  Jean-Luc Margot and Michael E. Brown prostřednictvím Keckova dalekohledu na Hawaii objevili její přirozený satelit, který byl pojmenován Linus (dcera Kalliope). Planetce a posléze i jejímu průvodci je dlouhodobě věnována mimořádná pozornost i ze strany pozorovatelů zákrytů. Jeden z nich bude teleskopicky pozorovatelný 8. listopadu z Česka.

Oblíbená planetka

V několika posledních letech jsme se mohli setkat s řadou předpovědí zákrytů hvězd touto planetkou a podařilo se získat i několik pozitivní měření jejich časů. Asi nejúspěšnějším evropským pozorováním je případ z 22. listopadu 2011, kdy zákryt pozitivně pozorovaly čtyři stanice v Německu a dalších čtrnáct negativních měření pochází z Francie (4), Itálie (1), Belgie (3), Švýcarska (1), Holandska (1) a Německa (4). Zpracování zmíněného pozorování je možné si prohlédnout na připojeném obrázku. Výsledkem je „hrubá“ elipsa o rozměrech182 krát 126 km.

Pozorování zákrytu Kalliope 22. listopadu 2011. Autor: Hvězdárna v Rokycanech.
Pozorování zákrytu Kalliope 22. listopadu 2011.
Autor: Hvězdárna v Rokycanech.

Pro planetku Kalliope bylo změřeno také relativně velké množství světelných křivek. S ohledem na její nepravidelný tvar jsou změny jasnosti dostatečné a posloužily k počítačovému zpracování možných trojrozměrných modelů, které právě naměřeným změnám odpovídají. Pro výběr toho správného modelu pak pomáhají právě i údaje získané při pozorování zákrytů hvězd. Na připojeném obrázku je graficky zpracovaný jeden z výsledků počítačové analýzy.

Další zákryt bude viditelný z Česka

Letos 8. listopadu v ranních hodinách místního času, ale stále dostatečně dlouho před úsvitem, se nám dostane další příležitosti pokusit se získat o planetce Kalliope údaje. Pás stínu, široký 167 km (tedy prakticky stejně jako samotný průměr planetky), protne od jihu k severu Evropu a podle upřesněné předpovědi, zpracované 26. září letošního roku S. Prestonem, dokonce bude procházet kolem času 03:41:24 UT přímo i západní částí České republiky.

Postačí menší dalekohled

Jednou z nejzajímavějších informací je samozřejmě jasnost zakrývané hvězdy. V našem případě je to velice příjemných 9,9 mag, což dává šanci prakticky jakémukoli dalekohledu od průměru už 10 cm, který stačí k vyhledání zakrývané hvězdy TYC 1906-01539-1 (RA 06h 55m 42,4s; Dec 38° 38´ 39,3“). Pro pozorovatele zákrytů jsou pak důležité údaje o teoretickém trvání zákrytu (na centrální linii), které je úžasných 26,8 s a pokles jasnosti vycházející z rozdílu jasu hvězdy a planetky. U zákrytu Kalliope je to dostatečných 1,4 mag. Takový pokles jasu by měl být bez problému postřehnutelný i vizuálně.

Nejlepším dnes využívaným způsobem pozorování zákrytů hvězd planetkami je nahrávání těchto úkazů prostřednictvím citlivých televizních kamer (např. Wattec) v ohnisku dalekohledu za současného vkopírovávání času přímo do digitálního záznamu. Z takovýchto pozorování lze po zpracování získávat prakticky absolutní časy začátku a konce zákrytu s přesností až na 0,02 sekundy.

Pás viditelnosti zákrytu hvězdy planetkou Kalliope 8. listopadu 2016 nad Evropou. Autor: Hvězdárna v Rokycanech.
Pás viditelnosti zákrytu hvězdy planetkou Kalliope 8. listopadu 2016 nad Evropou.
Autor: Hvězdárna v Rokycanech.

Zachyťte dvojitý zákryt

Ale pozorovat samozřejmě lze i pokud nemáte k dispozici televizní techniku. Dlouhá desetiletí si „zákrytáři“ vystačili se stopkami a přijímačem časového signálu. I takto získaná měření okamžiku času poklesu jasu hvězdy a jejího opětovného „rozsvícení“ budou použitelná. Přesnost sice bude s ohledem na osobní chybu pozorovatele samozřejmě o řád nižší, ale lepší nějaký údaj než vůbec žádný.

Avšak ani to nemusí být v rámci sledování zákrytu hvězdy planetkou Kalliope 8. listopadu ráno všechno. Jak už bylo zmíněno v úvodu, před více než patnácti roky, byl odhalen i malý průvodce planetky o průměru kolem 28 km nazvaný Linus.

A právě ten by se mohl postarat o ještě větší senzaci. Tou by bylo zachycení jeho zákrytu hvězdy. Není to nemožné. Astronomové dnes již poměrně dobře znají parametry jeho dráhy kolem Kalliope a je k dispozici i předpověď pro něj.

Stín zákrytu bude směrem pohybu po zemském povrchu samozřejmě kopírovat dráhu stínu planetky, jen jeho průměr bude podstatně menší, pouhých přibližně 28 km a po povrchu proběhne asi o minutu dříve než stín planetky. Jinak se ovšem zdá, že obě tělesa budou seřazena téměř přesně za sebou. Měsíček bude trochu západněji, takže jeho stín by měl procházet oblastí blízko západního okraje hlavního stínu, což však bohužel v předpovědi odpovídá už území Německa, těsně za našimi hranicemi.

Kde v Česku pozorovat?

V praxi to tedy znamená, že pokud bychom stáli s dalekohledem někde západně od Aše, v Německu (a měli štěstí), uvidíme první zabliknutí hvězdy trvající něco pod 4,5s v čase kolem 3:40:10 UT a poté by nám hvězda zmizela podruhé přibližně ve 3:41:10 UT, tentokrát na delší čas blížící se klidně až půl minutě. Detailně je situace zachycena na připojeném obrázku, kdy zelená linie odpovídá ose stínu vlastní planetky a modré linie jsou její okraje (červeně je vyznačena poměrně zanedbatelná nejistota sigma jedna). Užší pruh vymezený dvojicí šedivých čar ukazuje možnou dráhu stínu měsíčku planetky, který je ovšem pouze odhadnut s podstatně menší přesností.

Úkaz se odehraje vysoko nad JJV obzorem (A = 207°; h = 67°) v souhvězdí Blíženců. Dojde k němu v čase stále ještě odpovídající hluboké astronomické noci (hsl = -24°).  Pokud tedy máte možnost, zapojte se do měření a to i mimo teoretickou oblast stínu. Skutečná dráha stínu se i přes vysokou jistotu upřesnění může pohnout. Ale navíc není jisté, že planetka má pouze jeden měsíc. Kolem Kalliope se mohou pohybovat i další, zatím neznámá drobná tělesa, na něž můžeme při troše štěstí natrefit a to by byl pak úžasný výsledek. Takže zaměřme se v úterý 8. listopadu 2016 ráno v intervalu minimálně 3:38 – 3:43 UT v co největším počtu a z co možná největšího počtu míst na hvězdu TYC 1906-01539-1, přejme si spatření jejího zabliknutí (klidně i opakovaného) a společně doufejme, že počasí k nám bude alespoň tentokrát milostivé. Vaše výsledky očekávám na adrese hvezdarna@hvr.cz.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hvězdárna v Rokycanech

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Hvězdárna v Rokycanech, Zákryt hvězdy planetkou, Kalliope, Linus


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »