Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozoruhodné atmosférické úkazy v prosinci 2015 a výhled na leden

Pozoruhodné atmosférické úkazy v prosinci 2015 a výhled na leden

Atmosférické zrcadlení Alp z Boubína
Autor: Roman Szpuk

S novým rokem si dovolujeme čtenářům představit nový seriál. Bude vás seznamovat vždy počátkem měsíce s výběrem nejzajímavějších fotografií optických atmosférických jevů, které v uplynulém měsíci zaslali čtenáři. Současně si přiblížíme ty jevy, které lze očekávat na obloze v dalším měsíci a připojíme pár námětů na pozorování. Prosinec přinesl řadu jevů spojených s lomem světla v zemské atmosféře a dokonce i polární záři. V lednu pak můžeme očekávat halové jevy na diamantovém prachu. Připojíme tip na fotografování polárních září a upozorníme na soutěž, do které se můžete zapojit i vy.

Ohlédnutí za prosincem 2015

Z desítek pozoruhodných fotografií optických atmosférických jevů za prosinec 2015 vyberme několik zdařilých snímků, které zaslali čtenáři stránek Optické úkazy v atmosféře či které doputovaly do čtenářské galerie.
 

Atmosférické zrcadlení 4. prosince 2015

Úvodní fotografie představuje pohled, který se naskytl za svítání 4. prosince z vrcholu Boubína Romanu Szpukovi. Ten v průzračném vzduchu na horní hranici inverze pozoroval zrcadlení - či chcete-li fatu morgánu – vzdálených alpských štítů. Při bedlivé prohlídce jeho snímků lze rozlišit sled několika převrácených a vzpřímených obrazů vzdálených vrcholů, které svědčily o komplikované struktuře přechodu mezi níže ležícím chladnějším hustším vzduchem a lehčí a výrazně teplejší vzduchovou masou nad ním. Inverzní charakter počasí počátkem prosince takto přinesl své plody. A vrchol Boubína tyto úkazy zjevně přitahuje! Dle fotokroniky vimperského fotografa a vytrvalého návštěvníka rozhledny na jeho vrcholu Jana Tláskala, jen v prosinci nastaly podmínky pro atmosférické zrcadlení minimálně 5 krát (a několik případů bylo zaznamenáno již v říjnu a listopadu).
 

Polární záře 20. prosince 2015

Polární záře 20. prosince 2015 nad Chalupskou slatí. Autor: Petr Pazour
Polární záře 20. prosince 2015 nad Chalupskou slatí.
Autor: Petr Pazour
V noci z 20. na 21. prosince bylo možné z našeho území ve vyšších polohách unikajících nízké oblačnosti spatřit slabou polární záři. Ta se vyskytla v několika vlnách (po 17:15, po 19:10, kolem 21 a po 0:35 hod. SEČ). Přiložený snímek pořídil na Šumavě s působivým popředím Chalupské slati Petr Pazour. Další snímky této předvánoční polární záře si můžete prohlédnout v galerii. Tato polární záře byla čtvrtou polární září, kterou jsme v roce 2015 zaznamenali z území České republiky. Bilance počtu polárních září např. v sousedním Německu, které má výhodu území zasahujícího téměř k 55° severní šířky, je poněkud bohatší. Během roku 2015 zde zaznamenali polární záře, ať už pozorovatelné vizuálně či pouze fotograficky, v průběhu stěží uvěřitelných 38 nocí!
 

Zelený paprsek 23. prosince 2015

Zelený záblesk Autor: Marián Runkas
Zelený záblesk
Autor: Marián Runkas
Těsně před Vánocemi se podařilo v Zašovicích při východu Slunce vyfotografovat tzv. zelený paprsek Mariánu Runkasovi. Na jeho snímku je patrné oddělení obrazu horního okraje slunečního disku, který na krátký okamžik zazářil zeleně. Dlužno dodat, že témuž autorovi se podobný úlovek podařil také krátce po východu Slunce poslední den roku 2015, tentokrát se odštěpek horního lemu slunečního disku zaskvěl azurově!

Při průchodu paprsků vrstvami vzduchu s různou hustotou dochází zejména těsně u obzoru k deformacím tvaru slunečního kotouče, které se obvykle projevují „zubatým“ vzhledem vycházejícího či zapadajícího disku. Může dojít též k zdánlivému oddělení jedné či více částí kotouče nad sebou – jde vlastně o svrchní zrcadlení. Pokud se krátce zrcadlí právě horní lem slunečního disku, který má díky lomu světla při průchodu atmosférou nazelenalý odstín (kratší vlnové délky jsou již zastoupeny minimálně, protože se dlouhým průchodem atmosférou více rozptylují), pak lze takový zelený záblesk vzácně pozorovat i pouhým okem. Bez přispění svrchního zrcadlení však lze tento jev zachytit pouze v dalekohledu nebo fotograficky.

Výhled na leden

V případě optických jevů v atmosféře samozřejmě nelze předpovídat pozorovatelné jevy s takovou jistotou jako v případě úkazů astronomických, nicméně obecně lze alespoň představit ty jevy, které jsou do jisté míry očekávatelné a na které stojí za to v daném měsíci orientovat svou pozornost. 
 

Halové jevy

Halové jevy na diamantovém prachu - malé halo, parhelia, horní dotykový a Parryho oblouk. Krkonoše, 23. 1. 2014. Autor: Pavel Taclík
Halové jevy na diamantovém prachu - malé halo, parhelia, horní dotykový a Parryho oblouk. Krkonoše, 23. 1. 2014.
Autor: Pavel Taclík
V lednovém výhledu lze jen těžko opomenout halové jevy, které vznikají lomem a odrazem světla na ledových krystalech v ovzduší.  Mohlo by se proto zdát, že jsou tyto jevy čistě zimním fenoménem, ale tak tomu (naštěstí) není. Ledové krystaly se totiž vyskytují celoročně v řasovitých oblacích – nejvyšším patru oblačnosti v troposféře. Leden, resp. zimní období obecně, však může přinést výskyt ledových krystalů i v přízemní vrstvě. Pro jejich třpyt ve slunečních (případně měsíčních) paprscích se pro ně užívá přiléhavé označení „diamantový prach“. Při vysoké vlhkosti vzduchu a mrazivých teplotách se může diamantový prach vyskytovat přirozeně, v posledních letech se však relativně často vyskytuje v okolí lyžařských areálů využívajících umělé zasněžování. Sněhová děla sice přímo titěrné ledové krystalky neprodukují, jsou však zdrojem kondenzačních (přesněji krystalizačních) jader, která poskytují při vysoké vlhkosti vzduchu zárodky pro růst krystalů.

Poštěstí-li se vám halové jevy spatřit, pokuste se fotograficky zachytit nejen části oblohy v okolí slunečního kotouče. Pozornost věnujte i částem oblohy podél celého horizontu, ale i okolí nadhlavníku, kde bude s největší pravděpodobností nápadný tzv. cirkumzenitální oblouk, který se objevuje při nízké poloze lednového Slunce. Předpokladem pro jeho vytvoření je přítomnost ledových šestibokých destiček orientovaných vodorovně – podobně jako se vznášejí padající listy ze stromů. Na stejně orientovaných krystalech vznikají například známá vedlejší slunce – parhelia. Halové jevy však můžeme pozorovat též díky svitu Měsíce (úplněk nastává 24. ledna), nebo v noci při umělém osvětlení.

Své fotografické úlovky nejen halových jevů pak můžete zaslat prostřednictvím formuláře pro nahrání fotografií.
 

Polární záře

Po nalákání prosincovými fotografiemi polární záře by leckdo jistě rád polární záři z našich končin opět spatřil. Překvapí-li nás zvýšená sluneční aktivita na aktuálně sestupném trendu svého jedenáctiletého cyklu, máme v nadcházejících měsících ještě šanci.

A připojme hned malý tip na  fotografování polárních září:

Pro zvýraznění polárních září a zvýšení jejich kontrastu vůči pozadí, které je prakticky vždy postiženo světelným znečištěním, lze použít didymiový filtr (též známý jako tzv. „redhancer“ či „didymium red intensifier“) používaný v krajinářské fotografii. Ten zvýrazňuje především červené odstíny potlačením žlutavého nádechu (tím znatelně tlumí sodíkové výbojky). Nemá však výraznější vliv na ostatní barvy. Ukázkový snímek dokládající blahodárný vliv na potlačení typického žlutavého nádechu světelného smogu jsem exponoval s barevným vyvážením na denní světlo - fotografie s filtrem/bez filtru - ovšem zatím bez polární záře...


Lom světla a zrcadlení

Prosincové snímky zeleného záblesku a atmosférického zrcadlení upomínají na podobné jevy vznikající za zimních inverzí. Typickou ukázkou jsou deformace tvaru slunečního disku při jeho východu či západu.
 

Ohybové jevy

Výrazná irizace oblaků na Šumavě dopoledne 8. 1. 2005. Autor: Martin Poupa
Výrazná irizace oblaků na Šumavě dopoledne 8. 1. 2005.
Autor: Martin Poupa
I za mrazivých lednových dnů jsou oblaky středního patra tvořeny miniaturními kapičkami přechlazené vody. Pokud tvoří tenkou vrstvu složenou z kapek o stejné velikosti, pak můžeme kolem prosvítajícího Slunce či měsíce pozorovat barevnou korónu, která vzniká ohybem světla na jejich konturách. Pokud je velikost kapiček v různých částech oblaku proměnlivá, můžeme zejména na jejich okrajích pozorovat výraznou irizaci. Jev nebývá příliš častý, vzpomenout můžeme na mimořádně barevnou irizaci oblaků, která byla z našeho území patrná 8. ledna 2005. Tehdy pořídil na Šumavě přiložený snímek Martin Poupa, a díky jeho pozorování byla fotografie před lety použita i v kalendáři Královské meteorologické společnosti Velké Británie.

Specifickou formou irizace oblaků jsou pak tzv. perleťové oblaky – jde o druh oblaků nacházejících se v zimě až ve stratosféře ve výškách kolem 20 - 30 kilometrů nad povrchem. Patrné bývají zejména za soumraku a tvoří se při rychlém vzdušném proudění poblíž hornatých oblastí Aljašky, Skotska či Norska. U nás tyto oblaky bohužel spatřit nemůžeme, jde tedy spíše o tip pro cestovatele.
 

Noční svítící oblaky

Od nás, ze severní polokoule, je známe ze soumrakové oblohy období kolem letního slunovratu, nyní se však vyskytují nad jižní polární oblastí. Jde o nejvýše se vyskytující oblačnost v zemské atmosféře, tvoří se až ve výškách kolem 85 kilometrů. Družice AIM monitorující jejich rozsah je tuto sezónu na jižní polokouli zaznamenala poměrně pozdě. Prvně se na snímcích projevily až 14. prosince (v předchozích letech se nad jižní polokoulí začínaly tvořit mezi 17. listopadem a 16. prosincem). Mimochodem od úplně prvního spatření nočních svítících oblaků loni uplynulo 130 let.

Soutěž Europhotometeo ’16

Syté barvy ranních červánků 4. 1. 2013. Autor: Tomáš Tržický
Syté barvy ranních červánků 4. 1. 2013.
Autor: Tomáš Tržický
A na závěr malý tip, jak lze naložit s vašimi nejlepšími snímky z dvou uplynulých roků. Evropská meteorologická společnost vyhlásila třetí ročník fotografické soutěže Europhotometeo o nejlepší záběry se vztahem k meteorologii pořízené v letech 2014 a 2015. Fotografie lze zaslat do 22. ledna tohoto roku. Propozice k soutěži naleznete na stránkách EMETSOC.

Nezapomeňte se však o své fotografie a pozorování atmosférických jevů podělit rovněž s našimi čtenáři. A za měsíc se tak můžeme opět shledat nad výběrem lednových snímků a nad tipy na měsíc následující.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Optické úkazy v atmosféře - čtenářská galerie
[2] Čtenářská galerie astro.cz



O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.

Štítky: Atmosférické jevy


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »