Opět přinášíme ohlédnutí za nejzajímavějšími fotografiemi optických jevů v atmosféře od vás, našich čtenářů – tentokrát za únor 2016. Hned počátek měsíce přinesl unikátní stratosférickou oblačnost. V březnu pak lze očekávat pylové koróny a mnoho dalších jevů.
Ohlédnutí za únorem
Perleťový oblak 3. února
Perleťový oblak, Strojetice, 17:40 hod. Autor: ČHMÚNe každý záběr musí budit úžas hned na první pohled. Zejména když jej pořídila třeba automatická kamera. Podíváte-li se na večerní záběr z 3. února z kamery ČHMÚ ze Strojetic, spatříte jihozápadním směrem v červeném kroužku malý světlý obláček. V tu dobu bylo Slunce však již 6° pod obzorem. Stejný oblak se podařilo identifikovat i na záběru z kamery v Doksanech, krerá leží o 58,5 km dále. Proložíme-li linie pozorovávání z dalších míst ve střední Evropě (např. z okolí Frankfurtu), dostaneme polohu útvaru nad severem Švýcarska! To je jistě neuvěřitelný výsledek, který svědčí o tom, že nejde o běžný troposférický, ale stratosférický oblak. Šlo zjevně o důsledek zanesení mimořádně chladného vzduchu ve stratosféře nad západní a střední Evropu počátkem února. Při teplotách pod –85° C se mohou vytvořit tzv. polární stratosférické oblaky, v tomto případě typ II – perleťový oblak, byť tentokrát bez výrazné irizace, která těmto vzácným oblakům jinak propůjčuje jedinečný vzhled. Povede se letos od nás zachycení ještě vzácnějšího jevu?
Duha 3. února
Únorová duha Autor: Josef HorákPočasí v únoru umí překvapit. Tuto poměrně výraznou duhu pozoroval při přeháňce Josef Horák 3. února asi dvě hodiny po poledni. Díky nízké poloze slunce vystoupil duhový oblouk na protisluneční straně oblohy vysoko, a proto duha pouze nekopíruje horizont. Všimněte si, že duha byla viditelná ze západních Čech jen několik hodin před částečným vyjasněním, které pomohlo zaznamenat úvodní pozorování. Jinde bylo zataženo.
Koróna kolem Měsíce
Prstence koróny kolem Měsíce Autor: Jitka RosslerováVýrazné barevné ohybové jevy kolem Měsíce zachytila 22. února v Člupku Jitka Rosslerová. Sled několika spektrálních maxim a minim parsků ohýbacích se na konturách miniaturních přechlazených kapiček o stejné velikosti umocnil na obloze vzhled úplňku. Na okrajích tenkých oblaků, kde se velikost kapiček mění, je pravidelná koróna deformována – dobře je to patrné na dalších snímcích v galerii autorky.
Pěkná barevná koróna v detailním pohledu je také na titulní fotografii tohoto dílu. Její snímek byl pořízen 24. února nad ránem v době úhlového přiblížení Měsíce a Jupitera. Autorem obrázku je z těchto přehledů již dobře známý fotograf Marián Runkas.
Výhled na březen
Duha
Hlavní duha může vystoupit nad obzor, jen pokud je sluneční kotouč níže, než 42° nad obzorem. Tato podmínka je během celého dne splněna až do konce března. Pokud tedy zaprší při současném svitu Slunce, lze duhu ve dne spatřit kdykoli nad obzorem právě na opačné straně oblohy.
Halové jevy
Sezóna pozorování halových jevů na ledových krystalech v přízemní vrstvě ovzduší pomalu končí. Pozorovatele ale může povzbudit skutečnost, že halové jevy vznikající klasicky na řasovité oblačnosti vykazují jarní a podzimní maximum. Halové jevy však můžeme pozorovat též díky svitu Měsíce několik dnů kolem úplňku, ten připadá na 23. března.
Ohybové jevy
Pylová koróna vznikající ohybem světla na nesférických částicích. Autor: Tomáš TržickýUž jste letos slyšeli kýchat alergiky? S trochou cynismu k takto postiženým můžeme tvrdit, že jde vedle zpěvu ptáků o další posly jara. A jakou spojitost to má s ohybovými jevy? Právě v období květu některých alergenů můžeme kolem jasných světelných zdrojů (Slunce, Měsíc) vzácněji pozorovat tzv. pylové koróny. Jde o barevné ohybové obrazce vznikající tentokrát nikoliv na sférických vodních kapkách, ale na nesférických pylových zrnech. Ty se prozradí nepravidelným tvarem koróny, často eliptické tvaru, či se zjasněními jako na přiloženém snímku. Tato nepravidelnost je důsledkem převažujícího uspořádání pylových zrn ve vzduchu – pokud by byla pylová zrnka bez převažující orientace v prostoru, nebo pokud by světelný zdroj byl v nadhlavníku, pak by výsledná koróna byla pravidelná (stejně jako koróna vznikající na vodních kapičkách). Nejčastěji vznikají pylové koróny na pylových zrnech břízy, olše, lísky, borovice, smrku aj. První pylové koróny lze zaznamenat občas již v únoru, v dalších jarních měsících je jejich výskyt pochopitelně častější.
Polární záře
Případnému pozorování polárních září může nahrávat i blížící se maximum jejich výskytu. Období kolem rovnodenností přináší dlouhodobě příznivější podmínky. Podle historických záznamů o pozorování polárních září z našich zemí připadá jejich nevětší výskyt právě na březen!
Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
