Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  USA ohromila polární záře

USA ohromila polární záře

Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty. Autor: Travis Novitsky
Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty.
Autor: Travis Novitsky
V noci ze 24. na 25. října se obyvatelé na rozsáhlém území USA mohli kochat velmi výraznou polární září. Dynamické aurorální závoje a typické barvy úkazu se za bezměsíčné noci podařilo pozorovat ve více než třiceti státech USA včetně Arizony a Californie, které leží blíže k rovníku než Česká republika.

Polární záře byla způsobena koronální hmotou uvolněnou ze Slunce o dva dny dříve, která k zemské magnetosféře dorazila v pondělí 24. října okolo 18:00 UT (20 hodin našeho času). Země je před takovým oblakem chráněna přirozenou magnetickou blánou zvanou magnetosféra, takže nabité částice v koronální hmotě jsou v čelním směru k Zemi doslova zaraženy a "obeplouvají" naší planetu kolem magnetosféry. Část tohoto oblaku se ale přesouvá po magnetických smyčkách k zemským pólům, kde je magnetosféra nejslabší, neboť magnetické pole Země zde ústí a částice tak pronikají přímo do zemské atmosféry. Vzhledem k rychlosti a tudíž i tlaku tohoto oblaku na myšlenou stěnu magnetosféry se tato magnetická membrána značně stlačila a záře tak pronikla do nižších zeměpisných šířek. Obyvatelé USA navíc mají tu nespornou výhodu, že magnetický pól je od zemského rotačního pólu k nim více nakloněn oproti Evropě, takže má v USA úkaz o něco větší šance ke spatření než ve starém kontinentu. Navíc maximum úkazu nastalo v době, kdy už k nám není aurorální ovál vhodně natočen. Více o principu vzniku jevu se můžete dočíst i v posledních článcích slunečního fyzika Michala Švandy.

Aurorální ovál nad Kanadou a USA z družice DMPS. Zdroj: NOAA
Aurorální ovál nad Kanadou a USA z družice DMPS. Zdroj: NOAA
Barvy polární záře vznikají vlastním zářením molekul zemské atmosféry důsledkem dodání energie ze srážek s nabitými částicemi. Protože je nejvíce ve vzduchu zastoupen dusík a kyslík, jsou právě na těchto prvcích pozorovány typické sytě rudé a fosforově zelené odstíny. Úkaz vzniká nejčastěji ve výšce okolo 100 km. Na snímku je zobrazen záběr z družice DMPS náležící Národní oceánské a atmosférické správě (NOAA), která monitoruje v infračerveném a viditelném světle meteorologické, oceánografické a solárně-geofyzikální jevy. Na obrázku pořízeném 25. října 2011 v 1:30 UT (3:30 SELČ) je krásně rozeznatelný okraj aurorálního oválu zasahujícího pod jižní americko-kanadskou hranici. Fotograficky se úkaz podařilo zachytit až v Arizoně, která leží pod 40° severní šířky.

Nic až tak neobvyklého

Polární záře 26. září 2011. Autor: M. Druckmüller
Polární záře 26. září 2011.
Autor: M. Druckmüller
Ačkoliv byla záře pro obyvatele USA milým překvapením, nešlo o až tak neobvyklou situaci. Slunce se nyní dostává ke špičce své aktivity, kterou astronomové předpovídají na dvě následující léta, takže dochází k výrazným slunečním erupcím poměrně často. Navíc lze pouhým okem či dalekohledem, v obou případech přes bezpečný filtr, na Slunci obdivovat stále více slunečních skvrn, které celkový nástup sluneční aktivity doprovázejí. Ostatně není to tak dávno, co - byť jen v zlomku krásy pondělního úkazu - polární záře zavítala i na severní český obzor. Došlo k tomu prakticky před měsícem, v noci ze 26. na 27. září. První slabší záře se "vyplížila" nad obzor kolem 20:45 SELČ, druhá pak po 23. hodině. V případě druhého, silnějšího maxima pak mohli šťastlivci pozorovat poměrně dynamické změny ve struktuře záře asi půl hodiny. V České republice se tak spolu s jěště jedním srpnovým případem objevily první polární záře po dlouhých 6 a půl letech (naposledy u nás byla očima vidět 21. ledna 2005). Na dechberoucí podívanou, se kterou to "vybalila" záře předchozí - 20. listopadu 2003 - si však ještě budeme muset počkat.

Štěstí přeje připraveným

Spatřit polární záři v České republice je dosti vzácné a o to těžší při vědomí, že celá paráda může nastat za zrovna velmi nepříznivého počasí. Polární záře patří mezi úkazy, které se nadají nikdy dostatečně dopředu předpovědět, a tak musí člověk sledovat především sluneční aktivitu. Naštěstí je dnes již přehršel stránek obsahujících aspoň statistické údaje vycházející z bezprostředního a neustálého sledování Slunce i stavu geomagnetického pole, z nichž si člověk může okamžitě udělat představu o tom, zda a do jaké míry by mohla být v následujících dnech polární záře pozorovatelná.

Jednou z nejnavštěvovanějších stránek tohoto zaměření je Spaceweather.com pod správou Dr. Tonyho Phillipse, amerického popularizátora astronomie a pracovníka NASA. Při návštěvě stránek je ke sledování sluneční aktivity a možnosti polární záře podstatný levý sloupec. V něm je pak nejdůležitější kolekce údajů o síle poslední výrazné erupce (stupně B, C, M, X - poslední stupně znamenají velmi silné erupce) a poté sekce Geomagnetic Storms s tabulkami v dolní části sloupce. Ty udávají procentuální šanci viditelnosti polárních září z polárních zeměpisných šířek (High latitudes) a středních zeměpisných šířek (Mid-latitudes). Údaje vychází z měření NOAA. Pokud je vysoké číslo (několik desítek procent) v políčku "Severe" pro "Mid-latitudes", můžeme očekávat záře i u nás. Vládnete-li aspoň trochu angličtinou, pak si při návštěvě stránek stačí pročíst hlavní články dne. O vyšší sluneční aktivitě i možnosti polárních září je tam vždy aspoň krátká zmínka a stránky jsou několikrát denně aktualizovány.

Při šanci vzniku polárních září pak můžete ještě bedlivě sledovat náš Monitor polárních září a v případě silné geomagnetické bouře se následně za jasného počasí už jít jen kochat tímto jedinečným úkazem.

Doporučujeme:
[1] Spaceweater.com ze 27. října 2011 - odkazy na fotografie
[2] Ukazy.astro.cz - Polární záře
[3] Monitor polárních září na Astro.cz




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »