Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Víkendové Orionidy

Víkendové Orionidy

Meteor. Autor: NASA.
Meteor.
Autor: NASA.
Pro ty, kteří se ještě nevzpamatovali z překvapení jménem Drakonidy, máme jeden víkendový tip. Pravidelný meteorický roj Orionidy, jehož mateřským tělesem je mnohým generacím známá Halleyova kometa, bude vrcholit v průběhu následující noci ze 21. na 22. října. Meteorický déšť rozhodně nečekejte, ale těm nejotrlejším se nad ránem krom náhodných "padajících hvězd" vyjeví fotogenický útvar tvořený Měsícem, Marsem a hvězdou Regulus.

Meteorický roj Orionidy je tzv. říjnovou větví Halleovy komety. Proud částic, který za sebou slavná vlasatice zanechává, totiž dráhu naší mateřské planety křižuje dvakrát. Poněkud příjemnější - z hlediska nočních teplot - proto bývají květnové Eta Aquaridy. Částice komety hořící v atmosféře a způsobující tak úkaz notoricky známý jako meteor jsou poměrně svižné - do atmosféry vstupují rychlostí okolo 66 km/s. To z nich činí jedny s nejrychlejších v zoologické zahradě pravidelných meteorických rojů vůbec (nejrychleji létají Leonidy s rychlostí 72 km/s). Díky této rychlosti je pak nemalá šance spatřit nějaký skutečně jasný meteor. Třeba dodat, že název svůj roj nese podle toho, že meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají z bodu zvaného radiant, který u tohoto roje leží vysoko nad oranžovým hvězdným velebobrem Betelgeuze ze souhvězdí Orionu.

Malá historie Orionova "ohňostroje"

První zmínky o roji pochází z roku 1839, kdy americký astronom E. C. Herrick vysledoval jistou vyšší meteorickou aktivitu v první polovině října. Následující rok svá pozorování poopravil s tím, že maximum aktivity nastává mezi 8. a 25. říjnem. V roce 1864 na jeho pozorování poněkud precizněji navázal A. S. Herschel, který určil polohu radiantu i přibližnou frekvenci roje (20 meteorů v hodině). Od té doby o roj začala zajímat početná skupina dalších astronomů, až se z Orionid stal jeden z desítky nejsledovanějších rojů v roce.

Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008. Autor: Jens Hackmann.
Jasná Orionida v souhvězdí Orionu v roce 2008.
Autor: Jens Hackmann.
Zajímavá debata kolem roje se rozvířila mezi Britem W. F. Denningem a Američanem C. P. Olivierem. Olivier tvrdil, že radiant roje se ze dne na den pohybuje, s čímž Denning nesouhlasil. Debata to byla oprávněná, neboť i když k pohybu skutečně dochází, u Orionid je navíc znám fakt, že jeho radiant zabírá o něco větší plochu na obloze než u jiných známých rojů.

Zdaleka nejzajímavější však bylo pozorování proměnlivosti aktivity roje i doby jeho maxima. Obecně je maximum roje poměrně ploché, trvá několik hodin. Občas ale mohou nastat díky gravitačním poruchám v proudu částic i periodicitě návratů Halleyovy komety ke Slunci velké poklesky či naopak vysoká maxima v aktivitě. Díky tomu například v minulých letech aktivita vystoupala až ke stovkám meteorů v hodině.

Letos jen patnáct

Letos žádný nebeský ohňostroj astronomové neočekávají. Orionidy by se měly držet svých obvyklých přibližně 15 meteorů za hodinu, jeden meteor tak zazáří průměrně jednou za 4-6 minut. V závislosti na výšce radiantu nad obzorem i méně - okolo 5-7 minut. Není to ale fixní údaj, aktivita by mohla být i trochu vyšší. Meteory budou létat po celé obloze, netřeba proto žádného dalekohledu. Radiant vrcholí nad jižním obzorem zítra 22. října okolo páté hodiny ranní, kdy bude šance spatřit nejvíce meteorů. Pozorování bude mírně kazit měsíční svit a také nepříjemné ranní teploty. Dobře se proto oblečte.

Trojúhelník (nejen) pro fotografy

Jak bylo psáno, Měsíc ve fázi přibližně dva dny po poslední čtvrti bude rušit na ranní obloze. Nebude ale na obloze jediným výrazným objektem. Najdete jej nad východním obzorem ve společnosti zjasňující planety Mars a hvězdy Regulus v srdci souhvězdí Lva.

Radiant roje Orionid. Zdroj. Meteorshoweronline.com.
Radiant roje Orionid. Zdroj. Meteorshoweronline.com.
Pokud budete chtít nějakou "Orionidu" zachytit fotograficky, svůj foťák pevně ustavte a namiřte do libovolné části oblohy. Potom zaostřete na nekonečno, nastavte co nejdelší čas expozice a nějakou vhodnou citlivost, aby obloha na snímku vlivem svitu Měsíce nebyla takříkajíc přepálená. A pak jen náhodně fotografujte. Jasný meteor se vám na snímku zachytí jako dlouhá světelná stopa. Když se vám nezadaří, určitě nasnímejte aspoň ono neobvyklé ranní nebeské setkání.

A pro fajnšmekry tu máme ještě jeden žhavý tip. Jste-li vybaveni citlivou videokamerou a patřičným objektivem, určitě zamiřte na neosvětlenou část Měsíce. Při puštěném pohonu nechte videokameru konat svou práci a po pozorování si záznam prohlédněte (či lépe nechte analyzovat nějakým programem). Je totiž šance zachytit nějaký pád meteoritu z Orionid na měsíční povrch. Záznam takového úkazu, při němž se na neosvětlené měsíční polokouli objeví malý záblesk, je nesmírně vzácný, velmi krátký a také velmi cenný pro další výzkum. Příjemnou podívanou!

Pokud se vám podaří nějakou Orionidu nasnímat, určitě nám snímek pošlete do redakce na adresu info@astro.cz. Nezapomeňte uvést své Jméno, Datum a Čas, Místo pozorování, příp. Technické informace. Sejde-li se v redakci více snímků, vytvoříme fotogalerii. Zdařilé snímky můžete zaslat do ČAM.

Další informace:
[1] Článek na Science@NASA (anglicky)
[2] www.imo.net

Související:
[1] Prach z Halleyovy komety... (Eta Aquaridy 2011) (Petr Horálek)
[2] Orionidy 2008 (Roman Mikušinec)
[3] Fotogalerie Orionid 2009 na Spaceweather.com
[4] Fotogalerie Orionid 2008 na Spaceweather.com
[5] Fotogalerie Orionid 2006 na Spaceweather.com




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »