Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Bublinková kosmická oslava
Jiří Srba Vytisknout článek

Bublinková kosmická oslava

Oblak s probíhající hvězdotvorbou RCW 34
Autor: ESO

V nejjasnější části mlhoviny RCW 34 ohřívají zářivé mladé hvězdy okolní plyn, který se rozpíná a interaguje s chladnějším materiálem. Jakmile zahřátý vodík dosáhne okrajů oblaku plynu, vytryskne do kosmického vakua podobně jako šampaňské z otevřené lahve – tento proces je skutečně označován 'tekoucí šampaňské' (champagne flow). Mladá oblast s probíhajícím vznikem hvězd nám však může nabídnout mnohem více, než jen bublinky. Zdá se, že v tomto jednom oblaku plynu došlo v minulosti k několika epizodám formování hvězd.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 21/2015

Snímek v úvodu: Tento pestrobarevný oblak plynu nese označení RCW 34 a jedná se o oblast s probíhající hvězdotvorbou v jižním souhvězdí Plachet. Snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS, který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT v severním Chile.

Tento nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT (Very Large Telescope) v Chile zachycuje působivé červené oblaky zářícího vodíku ležící za skupinou modrých hvězd v popředí. V nitru mlhoviny RCW 34, která se nachází na jižní obloze v souhvězdí Plachet (Vela), se skrývá skupina mladých hmotných jasných stálic [1]. A tyto hvězdy mají na mlhovinu zásadní vliv. Plyn vystavený intenzivnímu ultrafialovému záření, kterým je nitro hvězdokupy prostoupeno, se ionizuje, což znamená, že atomy vodíku přicházejí o svůj elektron.   

Záření vodíku oceňují fotografové noční oblohy. Vodík jasně svítí charakteristickým odstínem červené barvy, který je typický pro mnohé mlhoviny, a tím astrofotografům umožňuje vytvořit nádherné obrazy s kosmickými objekty bizarních tvarů. Vodík je také materiálem, který vytváří působivé jevy, jakým je například již zmíněné 'tekoucí šampaňské'. Ionizovaný vodík má zároveň velice důležitou astrofyzikální úlohu: je indikátorem probíhajícího formování hvězd. Hvězdy vznikají z kolabujících oblaků plynu a hojně se tedy vyskytují právě tam, kde je dostatek plynu, například v oblasti RCW 34. Díky tomu je tato mlhovina mimořádně zajímavá pro astronomy, kteří se zabývají právě procesy vzniku a vývoje hvězd. 

Množství prachu v mlhovině znemožňuje pohled do hlubin hvězdné porodnice, která je v oblacích skryta. Mlhovina RCW 34 je známa svou mimořádně vysokou extinkcí, což znamená, že prakticky veškeré viditelné světlo je absorbováno dříve, než dosáhne okraje oblaku (natož planety Země). Přestože přímému pohledu jsou tyto oblasti skryty, astronomové mohou použít dalekohledy pro infračervenou oblast elektromagnetického záření, aby se pokusili proniknout skrze prach a mohli tak zkoumat doupě zahalených hvězd.  

Pohled skrz rudé oblaky odhalí v této oblasti mnoho mladých hvězd s hmotnostmi pouze zlomků hmotnosti Slunce. Zdá se, jako by byly shluknuty kolem starších a hmotnějších hvězd v samotném středu hvězdokupy. Na okrajích oblaku se jich naopak vyskytuje jen málo. A právě toto rozložení přivedlo astronomy k domněnce, že v oblaku nastaly různé epizody hvězdotvorby. V první fázi vznikly tři gigantické hvězdy, které následně zažehly formování méně hmotných hvězd ve své blízkosti [2].

K vytvoření snímku byla použita data z přístroje FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph), který pracuje ve spojení s dalekohledem VLT. Data byla pořízena v rámci programu ESO Cosmic Gems [3].

Poznámky

[1] Mlhovina RCW 34 je známa rovněž pod označením Gum 19 a její střed vyznačuje velmi jasná mladá proměnná hvězda V391 Velorum.

[2] Ty nejhmotnější a nejjasnější hvězdy mají jen velmi krátký život, jehož délka se pohybuje v pouhých milionech let. Ty nejméně hmotné naopak mohou zářit déle než je současný věk vesmíru.

[3] ESO Cosmic Gems je program, jehož úkolem je získat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

ESO Cosmic Gems program

snímky dalekohledu Very Large Telescope

další záběry pořízené dalekohledem Very Large Telescope

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva na ESO.org



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, RCW 34, Mlhovina 


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »