Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie plná planetárních bezdomovců

Galaxie plná planetárních bezdomovců

Umělecká představa toulavé planety putující mezihvězdným prostorem
Umělecká představa toulavé planety putující mezihvězdným prostorem
Naše Galaxie může být doslova zaplavena planetami-bezdomovci, které putují mezihvězdným prostorem místo toho, aby spořádaně obíhaly kolem mateřských hvězd. Ve skutečnosti zde může být těchto planetárních "tuláků" až 100 000krát více než samotných hvězd. Vyplývá to z nové studie vědců z Kavli Institute for Particle Astrophysics and Cosmology (KIPAC), Stanford University a SLAC National Accelerator Laboratory.

Jestliže pozorování potvrdí tyto předběžné odhady, pak tato nová třída vesmírných těles může ovlivnit současné teorie vzniku planet a může změnit naše chápání původu a rozšíření života ve vesmíru.

"Jestliže jsou některé z těchto potulných planet dostatečně velké na to, aby si udržely hustou atmosféru, může na jejich povrchu existovat dostatek tepla pro existenci mikrobiálního života," říká Louis Strigari, vedoucí týmu, který publikoval tyto závěry ve vydání Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Ačkoliv volně plující planety nejsou zahřívány teplem hvězdy, mohou generovat vlastní teplo v důsledku rozpadu radioaktivních prvků a tektonické aktivity.

Astronomové objevili během uplynulých dvou desetiletí více než 700 planet nacházejících se mimo Sluneční soustavu, obíhajících kolem jiných hvězd. V uplynulém roce vědci identifikovali zhruba desítku potulných planet využitím pozorovací techniky, označované jako gravitační mikročočka. Metoda umožňuje pozorovat vzdálené hvězdy, jejichž světlo je v určitém okamžiku zesíleno gravitací bližší "neviditelné" planety, přecházející při pohledu ze Země před hvězdou.

Nedávno vědci získali důkazy, že na každou typickou hvězdu tzv. hlavní posloupnosti v naší Galaxii připadají zhruba dvě toulavé planety. Nová, převratná studie však vede k odhadu, že potulné planety mohou být až 50 000krát četnější, než vyplývalo z dosavadních odhadů. Na jednu hvězdu tedy může připadat až 100 000 planet! Tento počet je však označován jako maximálně možný horní limit, skutečnost asi bude poněkud jiná.

Při využití matematických extrapolací a teoretických modelů zahrnul Louis Strigari se svým týmem do výpočtů známou gravitaci naší Galaxie, množství hmoty dostupné k vytvoření objektů planetárních rozměrů, a také to, jakým způsobem může být tato hmota rozdělena do objektů od velikosti Pluta až po tělesa větší než Jupiter.

Není to snadný úkol vzhledem k tomu, že nikdo si není zcela jistý, jak tato tělesa vznikla. Louis Strigari se domnívá, že některé toulavé planety byly pravděpodobně vyvrženy z planetárních soustav. Avšak ne všechny vznikly tímto způsobem.

"Vesmír doslova křižují neviditelná tělesa planetárních hmotností - a my jsme si zcela jisti, že je dokážeme detekovat," říká Alan Boss, Carnegie Institution for Science.

Abychom přesně určili především počet malých těles, budeme si muset počkat na příští generaci velkých průzkumných projektů, zejména na kosmickou observatoř WFIST (Wide-Field Infrared Survey Telescope, průměr 1,5 m) a na pozemní dalekohled LSST (Large Synoptic Survey Telescope, průměr 8,36 m). Oba by měly být uvedeny do provozu někdy po roce 2020.

Potvrzení těchto odhadů by mohlo poskytnout věrohodnější informace pro posílení představy, že potulné planety bloumající po hvězdných "pastvinách" mohou v případě srážky rozptýlit vlastní mikrobiální látky a zasít život kdekoliv jinde, kde panují vhodné podmínky.

Obrázek v úvodu článku je uměleckou představou potulné planety bloudící mezihvězdným prostorem. Objekt je úmyslně zobrazen neostře, což představuje určitou nejistotu v tom, zda je obklopen atmosférou či nikoliv. Tyto toulavé objekty mohou být ledovými tělesy podobnými objektům ve vnější části Sluneční soustavy. Může se také jednat o kamenná tělesa podobná asteroidům, či dokonce mohou představovat plynné obry svým složením podobné obřím planetám či exoplanetám.

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2017

39. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 25. 9. do 1. 10. 2017. Měsíc bude v první čtvrti. Jupiter se ztrácí v záři Slunce. Saturn je večer nad jihozápadem. Během noci je vidět Neptun a Uran. Ráno se objevuje jasná Venuše a slabý Mars. Merkur mizí za Slunce. Aktivita Slunce může být vyšší, vrací se stará oblast se skvrnami. Kolem Země proletěla sonda OSIRIS-REx. Očekáváme několik startů raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Zatmění nad hradem Helfštýn

Kdopak dnes již spočítá, kolik zatmění Měsíce spatřili obyvatelé starobylého hradu Helfštýn. Mohli bychom jistě zadat souřadnice hradu do nějakého chytrého počítačového programu, který by žádaný počet zjistil. Docela jistě však nezjistíme, zda bylo kdysi dávno v příslušnou noc jasno,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Srpek Měsíce

Další informace »