Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie plná planetárních bezdomovců

Galaxie plná planetárních bezdomovců

Umělecká představa toulavé planety putující mezihvězdným prostorem
Umělecká představa toulavé planety putující mezihvězdným prostorem
Naše Galaxie může být doslova zaplavena planetami-bezdomovci, které putují mezihvězdným prostorem místo toho, aby spořádaně obíhaly kolem mateřských hvězd. Ve skutečnosti zde může být těchto planetárních "tuláků" až 100 000krát více než samotných hvězd. Vyplývá to z nové studie vědců z Kavli Institute for Particle Astrophysics and Cosmology (KIPAC), Stanford University a SLAC National Accelerator Laboratory.

Jestliže pozorování potvrdí tyto předběžné odhady, pak tato nová třída vesmírných těles může ovlivnit současné teorie vzniku planet a může změnit naše chápání původu a rozšíření života ve vesmíru.

"Jestliže jsou některé z těchto potulných planet dostatečně velké na to, aby si udržely hustou atmosféru, může na jejich povrchu existovat dostatek tepla pro existenci mikrobiálního života," říká Louis Strigari, vedoucí týmu, který publikoval tyto závěry ve vydání Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Ačkoliv volně plující planety nejsou zahřívány teplem hvězdy, mohou generovat vlastní teplo v důsledku rozpadu radioaktivních prvků a tektonické aktivity.

Astronomové objevili během uplynulých dvou desetiletí více než 700 planet nacházejících se mimo Sluneční soustavu, obíhajících kolem jiných hvězd. V uplynulém roce vědci identifikovali zhruba desítku potulných planet využitím pozorovací techniky, označované jako gravitační mikročočka. Metoda umožňuje pozorovat vzdálené hvězdy, jejichž světlo je v určitém okamžiku zesíleno gravitací bližší "neviditelné" planety, přecházející při pohledu ze Země před hvězdou.

Nedávno vědci získali důkazy, že na každou typickou hvězdu tzv. hlavní posloupnosti v naší Galaxii připadají zhruba dvě toulavé planety. Nová, převratná studie však vede k odhadu, že potulné planety mohou být až 50 000krát četnější, než vyplývalo z dosavadních odhadů. Na jednu hvězdu tedy může připadat až 100 000 planet! Tento počet je však označován jako maximálně možný horní limit, skutečnost asi bude poněkud jiná.

Při využití matematických extrapolací a teoretických modelů zahrnul Louis Strigari se svým týmem do výpočtů známou gravitaci naší Galaxie, množství hmoty dostupné k vytvoření objektů planetárních rozměrů, a také to, jakým způsobem může být tato hmota rozdělena do objektů od velikosti Pluta až po tělesa větší než Jupiter.

Není to snadný úkol vzhledem k tomu, že nikdo si není zcela jistý, jak tato tělesa vznikla. Louis Strigari se domnívá, že některé toulavé planety byly pravděpodobně vyvrženy z planetárních soustav. Avšak ne všechny vznikly tímto způsobem.

"Vesmír doslova křižují neviditelná tělesa planetárních hmotností - a my jsme si zcela jisti, že je dokážeme detekovat," říká Alan Boss, Carnegie Institution for Science.

Abychom přesně určili především počet malých těles, budeme si muset počkat na příští generaci velkých průzkumných projektů, zejména na kosmickou observatoř WFIST (Wide-Field Infrared Survey Telescope, průměr 1,5 m) a na pozemní dalekohled LSST (Large Synoptic Survey Telescope, průměr 8,36 m). Oba by měly být uvedeny do provozu někdy po roce 2020.

Potvrzení těchto odhadů by mohlo poskytnout věrohodnější informace pro posílení představy, že potulné planety bloumající po hvězdných "pastvinách" mohou v případě srážky rozptýlit vlastní mikrobiální látky a zasít život kdekoliv jinde, kde panují vhodné podmínky.

Obrázek v úvodu článku je uměleckou představou potulné planety bloudící mezihvězdným prostorem. Objekt je úmyslně zobrazen neostře, což představuje určitou nejistotu v tom, zda je obklopen atmosférou či nikoliv. Tyto toulavé objekty mohou být ledovými tělesy podobnými objektům ve vnější části Sluneční soustavy. Může se také jednat o kamenná tělesa podobná asteroidům, či dokonce mohou představovat plynné obry svým složením podobné obřím planetám či exoplanetám.

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



4. vesmírný týden 2018

4. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 22. 1. do 28. 1. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je nízko Neptun a poblíž jihu Uran. Nad ránem je vidět Jupiter a Mars. Z objektů noční oblohy doporučíme zimní kulovou hvězdokupu a asterismus ze souhvězdí Žirafy. Zažili jsme starty menších raket z Číny a Japonska a také úspěšný start rakety Atlas V. Čeká nás start evropské rakety Ariane 5 a čínské CZ-2C. Před 50 lety letěla raketa Saturn IB s nepilotovanou lodí Apollo 5. Po nehodě Apolla 1 šlo o první a hned plně úspěšný test nové lodi. Před 100 lety se narodil významný pozorovatel planetek a objevitel komet Antonín Mrkos.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Měsíčná Vršatec

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2017 obdržel snímek „Měsíční Vršatec“, jehož autorem je Václav Hýža Oblast Bílých Karpat, nalézající se nad obcí Vršatské Podhradie nedaleko Ilavy, byla osídlena již v pravěku lidmi lužické a púchovské kultury, tedy docela jistě nejméně 500 let

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Scintilace hvězdy Sírius

Další informace »