Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kosmický pytel černého uhlí
Jiří Srba Vytisknout článek

Kosmický pytel černého uhlí

Temná mlhovina uhelný pytel na snímku WFI/MPG/ESO.
Autor: ESO

Na snímku, který byl pořízen pomocí kamery WFI a dalekohledu MPG/ESO pracujícího na observatoři La Silla v Chile, téměř úplně zakrývají bohaté hvězdné pole temné skvrny. Inkoustově černé plochy jsou malé části mohutné temné mlhoviny známé jako Uhelný pytel. Jedná se o jeden z nejnápadnějších objektů svého druhu, který je na tmavé obloze pohodlně pozorovatelný pouhým okem. Za miliony let se jednotlivé shluky v mlhovině Uhelný pytel rozsvítí jako žhavé uhlíky září mnoha mladých hvězd.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 39/2015

Detailní pohled na část temné mlhoviny Uhelný pytel

Mlhovina Uhelný pytel (Coalsack Nebula) se nachází asi 600 světelných let od nás a na obloze ji najdeme v souhvězdí Jižní kříž. Tento mohutný temný objekt vytváří na pozadí jasné na hvězdy bohaté Mléčné dráhy nápadnou siluetu, která byla lidem žijícím na jižní polokouli známa po od úsvitu věků. 

Španělský cestovatel Vicente Yáñez Pinzón byl v roce 1499 prvním, kdo oznámil existenci Uhelného pytle v Evropě. Mlhovina později získala přezdívku Černý Magellanův oblak (Black Magellanic Cloud), což mělo upozornit na její temný charakter na rozdíl od jasné záře dvojice Magellanových oblaků, které jsou ve skutečnosti satelitními galaxiemi té naší.

Značné množství prachových částic v temných mlhovinách je pokryto zmrzlými látkami – vodou, dusíkem, oxidem uhličitým a dalšími jednoduchými organickými sloučeninami. A tato zrna následně znemožňují průchod viditelného světla těmito oblaky. Ale jak temný ve skutečnosti Uhelný pytel je? V roce 1970 publikoval finský astronom Kalevi Mattila studii, ve které odhadl, že jasnost mlhoviny Uhelný pytel je asi 10% okolní Mléčné dráhy. Jak je vidět na snímcích pořízených moderními dalekohledy, malé množství světla hvězd v pozadí Uhelného pytle mlhovinou skutečně prochází.

Ovšem toto malé množství světla, které pronikne mlhovinou, neprojde na druhou stranu beze změny. I na snímku je patrné, že procházející světlo je červenější než by mělo být. To je důsledek přítomnosti prachu v nitru temné mlhoviny, který více absorbuje a rozptyluje modré světlo než červené. Díky tomu zbarví hvězdy o několik odstínů do karmínově červené, než by jinak byly ve skutečnosti.  

Za miliony let však temné dny mlhoviny Uhelný pytel skončí. Tyto husté mezihvězdné oblaky obsahují dost plynu a prachu, aby v nich mohly vznikat nové hvězdy. Jak se hmota v mlhovině postupně shlukuje silami gravitace, mohou vzniknout mladé hvězdy a 'uhlíky v pytli zahoří jako v ohni'.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva na ESO.org



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Uhelný pytel, Coal Sack Nebula


48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Stanice ISS nad jižním obzorem

Další informace »