Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obrovská bublina ve Velkém Magellanově oblaku

Obrovská bublina ve Velkém Magellanově oblaku

Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X záření
Obří superbublina v LMC - znázorněná modrou barvou - na základě měření X záření
Tento kompozitní snímek představuje superbublinu ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC), který je malou satelitní galaxií doprovázející naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Od Země je vzdálena 160 000 světelných roků. Nacházejí se zde četné nové hvězdy, z nichž některé jsou velmi hmotné, a které vznikly v otevřené hvězdokupě NGC 1929, která je součástí mlhoviny N44.

Velmi hmotné hvězdy jsou zdrojem intenzivního záření, urychlují hmotu na vysoké rychlosti a ve svém vývoji spějí k explozi v podobě supernov. Hvězdný vítr a rázové vlny supernov vytvářejí uvnitř oblaku okolního plynu obrovské dutiny nazývané superbubliny. Rentgenové záření registrované družicí NASA s názvem Chandra X-ray Observatory je zobrazeno modrou barvou a vyznačuje horké oblasti vytvořené právě hvězdným větrem a rázovou vlnou, zatímco data získaná družicí Spitzer Space Telescope v infračerveném oboru (na snímku zobrazena červenou barvou) vyznačují oblasti, kde byl nalezen prach a studený plyn. Záření ve viditelném světle registroval dalekohled Max-Planck-ESO v Chile (průměr 2,2 m). Toto záření je zobrazeno žlutě a vzniká v místech, kde ultrafialové záření mladých horkých hvězd zahřálo plyn v mlhovině natolik, že začal svítit.

Dlouhodobým problémem v astrofyzice vysokých energií bylo, že některé superbubliny v LMC, včetně mlhoviny N44, produkují mnohem více rentgenového záření, než bylo očekáváno na základě modelů jejich struktury. Výzkum pomocí družice Chandra ukázal, že zde existují dva nezávislé intenzivní zdroje rentgenového záření: rázové vlny supernovy narážející do stěny dutin a horký plyn vypařující se ze stěny těchto dutin. Pozorování nepřinesla žádné důkazy existence zvýšeného množství prvků těžších než vodík a hélium v těchto dutinách, tudíž byl přijat tento předpoklad vysvětlující silné zdroje rentgenového záření. Je to vůbec poprvé, co získaná data byla dostatečná k rozlišení dvou odlišných zdrojů rentgenového záření vytvářeného superbublinami.

Výzkum mlhoviny N44 a dalších superbublin ve Velkém Magellanově oblaku pomocí družice Chandra realizoval tým astronomů, jehož vedoucím byla Anne E. Jaskot (University of Michigan, Ann Arbor). Spoluautory výzkumu byli Dave Strickland z Johns Hopkins University in Baltimore, Maryland, Sally Oey z University of Michigan, You-Hua Chu z University of Illinois a Guillermo Garcia-Segura z Instituto de Astronomia-UNAM in Ensenada, Mexico.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra, Spitzerův dalekohled, ESO, Velké Magellanovo mračno, Supernova


8. vesmírný týden 2017

8. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 20. 2. do 26. 2. 2017. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Planeta Venuše a nedaleký slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. V druhé polovině noci a ráno můžeme pozorovat Jupiter, za svítání také Saturn. Z komet je stále nejlepší večerní 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a tedy vizuálně ne tak pěkná. Z nabídky 100 pozorování máme tento týden výzvu zkusit dvě planetky, jeden zákryt hvězdy planetkou a konjunkci Marsu s Uranem. Na jižní polokouli navíc proběhne prstencové zatmění Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Oko do vesmiru

Canon 6D+Samyang 24mm, f1.4@f2.8, ISO 6400, 15sec Pano z 50 fotiek

Další informace »