Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Tajemně zelená bublina
Jiří Srba Vytisknout článek

Tajemně zelená bublina

planetární mlhovina IC 1295 - eso1317 Autor: ESO/VLT
planetární mlhovina IC 1295 - eso1317
Autor: ESO/VLT
Dalekohled ESO/VLT fotografoval planetární mlhovinu

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (017/2013): Tento pozoruhodný nový snímek pořídil dalekohled ESO/VLT. Zachycuje zářivě zelenou planetární mlhovinu IC 1295. Mlhovina obklopuje slabou umírající hvězdu ležící asi 3 300 světelných let od nás a na obloze byste ji nalezli v souhvězdí Štítu. Jedná se o nejdetailnější snímek tohoto objektu, jaký byl dosud pořízen.

Hvězdy velikostí podobné našemu Slunci zakončují svůj život jako nenápadný slabý objekt, kterému říkáme bílý trpaslík. Při závěrečném 'odchodu do důchodu‘ odvrhnou svoji vnější atmosféru do okolního prostoru. Po několik desítek tisíc let je pak bílý trpaslík obklopen působivým barevně zářícím oblakem ionizovaného plynu, který označujeme jako planetární mlhovinu.

Tento nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT zachycuje planetární mlhovinu IC 1295, kterou na obloze naleznete v souhvězdí Štítu. Mlhovina je charakteristická mnoha obálkami, které ji obklopují. Díky nim připomíná mikroorganismus pozorovaný pomocí mikroskopu, přičemž obálky představují buněčné membrány.  

Tyto bubliny jsou tvořeny plynem, který kdysi býval atmosférou hvězdy. Díky nestabilní termojaderné fúzi v jádře hvězdy, která produkovala náhlé přívaly energie, byl ale odvržen. A nyní je vystaven silnému ultrafialovému záření umírající hvězdy, které jej nutí zářit. Různé chemické prvky však vyzařují na odlišných vlnových délkách. Za tajemný zelený odstín, typický pro mlhovinu IC 1295, je zodpovědný ionizovaný kyslík.   

V srdci mlhoviny můžete spatřit jasnou modrobílou skvrnu – vyhořelý pozůstatek hvězdného jádra, který se postupně stane bílým trpaslíkem chladnoucím po mnoho miliard let.

Hvězdy o hmotnosti až osminásobku Slunce vytvářejí v závěrečné fázi své existence planetární mlhovinu. Slunce je staré 4,6 miliardy let a další 4 miliardy let svého života má ještě před sebou.
 
Kromě svého jména nemají planetární mlhoviny nic společného s planetami. Toto označení vzniklo v minulosti na základě objevů prvních exemplářů těchto neobvyklých objektů, které v malých dalekohledech vizuálně připomínaly vzdálené planety Uran a Neptun. Označení se však vžilo a používá se dodnes [1]. V 19. století se díky prvním spektroskopickým pozorováním ukázalo, že tyto objekty jsou ve skutečnosti tvořeny zářícím plynem.

Tento snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS (FOcal Reducer Spectrograph) a dalekohledu ESO/VLT, který pracuje na observatoři Paranal v poušti Atacama na severu Chile. Expozice byly pořízeny přes trojici filtrů popouštějících modrou, zelenou a červenou část spektra. Jednotlivé snímky byly zkombinovány do jednoho barevného záběru.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Již pozorovatelé jako třeba William Herschel (který objevil mnoho planetárních mlhovin a spekuloval o jejich původu a složení) si byli vědomi, že se ve skutečnosti nejedná o planety obíhající kolem Slunce, jelikož se tyto objekty vzhledem k okolním hvězdám nepohybovaly.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1317. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: VLT, Tisková zpráva ESO


39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše

Další informace »